Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Neděle 30. prosince 1877

Je opravdu žalostné brát pero do ruky, abych vylíčila, jak se Georges vrátil, jak vstoupil do jídelny, jak jsem vstala, abych ho vyhnala, a jak se máma na mě vrhla, aby ho chránila — jako bych mu mohla ublížit. Jistě to nebyl její záměr, ale to se stalo jednou už dřív a uvedlo mě to do stavu, kdy bych zabila člověka; poté jsem dlouze vysvětlovala, co tyhle způsoby způsobují, a zapřísahala jsem ji, aby to nedělala, neboť mě to přivádí k šílenství. Dnes večer totéž. Odvážili se říct něco proti mně!!!
Jsou šílení, nebo chtějí, abych se zabila.
Rozumem to nikdy neudělám, ale v okamžiku jako je tento večer — říkám vám, přivádějí mě k šílenství, k hotovému šílenství. A jen při vzpomínce na tu scénu jsem připravena jít a udeřit mámu rukou, čímkoliv.
Vztek mě dusí... nevím, co budu dělat; ležela jsem tři hodiny a bylo mi špatně, a teď jsem příliš rozzuřená, příliš rozlícená, příliš mimo sebe, abych mohla spát. Bože, smiluj se nade mnou, dej mi trpělivosti k životu.
[Dva přeškrtnuté řádky: setkání s Paulem; vánoční stromek. Smutek, věštění. Bonboniéra]
^2^ Bern 30. prosince 1877. Drahá slečno Marie
Tisíckrát děkuji za vaše dobré zprávy a za radostné zprávy, jež přinášíte o panu vašem dědečkovi. Doufám, že zlepšení bude pozvolna pokračovat.
Od mé strany obdržíte malou bedničku se dvěma dorty — jeden pro vás, druhý pro slečnu Dinaah!! Směle z nich ochutnejte; jsou to lískooříškové koláče, které se zde dělají zvláště na svátky a které se obecně považují za dosti dobré...
Přijměte zároveň vy i celá vaše rodina mé nejlepší přání a všechna má přání pro nový rok.
Odjíždíme 7. ledna do Mentonu; otec se rozhodl raději pro toto místo než pro Nice — není mu příliš dobře.
Sdělte mi prosím, zda zůstáváte v Paříži, nebo mě informujte o svých pohybech.
Váš nejvěrněji oddaný sluha.
F. de Marcuard