Pondělí 31. prosince 1877

Potkaly jsme Cassagnaca na Champs-Élysées. Pozdravil mámu, ale já jsem ho neviděla.
Šla jsem na vánoční stromek ke Švýcarkám. Bylo to veselé a milé, ale chtělo se mi spát, neboť jsem pracovala až do deseti hodin večer.
Jsem smutná — u nás se svátky neslaví a to smutní. U umělkyň jsem slyšela bít půlnoc. Věštily jsme budoucnost. Breslau bude mít věnce slávy, já Římskou cenu a ostatní fiasky a facky — a navíc já polibek od Roberta-Fleuryho. Je to přece jen legrační. Proč ne Zeller a Schaeppi věnce slávy a já a Breslau fiasky? Blanc mi poslal rozkošnou bonboniéru.