Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 29. prosince 1877

Pan Robert-Fleury byl se mnou velmi spokojen. Stál nejméně půl hodiny před párem chodidel v životní velikosti, který jsem nakreslila; znovu se mě zeptal, jestli jsem kdy malovala, řekl mi, že tedy chci malovat vážně, jak dlouho mohu zůstat v Paříži, vyslovil přání vidět mé první barevné práce, zeptal se, jak jsem to dělala. Odpověděla jsem, že jsem to dělala pro zábavu. Jak se to protahovalo, všichni se přišli postavit za něho, aby poslouchali — a uprostřed toho, troufám si říci, k obecnému úžasu, prohlásil, že budu-li mít chuť, mohu malovat. Na to jsem odpověděla, že po tom zrovna neumírám touhou a že se raději budu zdokonalovat v kresbě, čemuž velmi aplaudoval. Dodala jsem tehdy, že ho prosím, aby se mnou jednal velmi přísně — což mi slíbil s tím, že to udělá o to spíš, že to za to stojí.
Ta scéna mě velmi potěšila a pak jsem zvážněla — už nevím proč.
Večer na čaj hraběnka de Fayet, baron d'Alt a Jeho Jasnost. La Fayet je prozatím skoro nutné zlo. Má hrozné vystupování — cítila jsem se uražená, že ji musím trpět, ale doufám, že se jí zbavím, protože princ už byl představen a navštívil nás. Bude to aspoň o jednoho společníka víc. Je malý, tmavý, svěží pleť, černý a dlouhý knír, velká pohyblivá dolní čelist a čelo, které se často krabatí. Dobré způsoby, prostý, zatím ne příliš hloupý, klidný a bezbarvý výraz. Pomohl mi připravit čokoládu a jinak se zdá být hodný chlap.
Má vysoké mínění o Popaulovi, což mi vyhovuje.
Ale Bože, zapomínám vám říct, že Paul, můj mladší bratr Paul, přijel dnes ráno v šest hodin. Je se svým otcem zadobře a odjede za pár dní. Je tučný, tlustý — vedle něho vypadám jako malá princezna. V osmnácti letech muž, a muž obrovský, zkrátka Pán — a ten Pán šel na „La Tzigane“ do Renaissance.
Není nesnesitelný a doufám, že nelže, když říká, že zbožňuje venkov a netouží po žádném jiném životě. Nechť si každý bere štěstí tam, kde je najde — a kdyby z toho chlapce skutečně mohl být gentleman-farmer, bylo by to dobré.
Ubohý dědeček byl velmi šťasten, že ho vidí.
Celou dobu jsem byla hezká a lépe oblečená než tehdy, když přišel Cassagnac. Není to nepříjemné?!
Dnes večer jsem měla ideální šaty, cudné a slušné, ale příliš prosté na to, aby se nosily v Paříži jinde než doma; vlasy jsem měla učesány tak, jak se líbí Blancovi — poslední léta císařství nebo antika — pleť bílá a lehce narůžovělá... Zkrátka! Je to absurdní.

Poznámky

Pozn. překl.: „La Tzigane“ (Cikánka) — opereta Johanna Strausse ml., v Paříži uvedená v říjnu 1877 v Théâtre de la Renaissance. ↩
Pozn. překl.: Anglicky v originále: gentleman-farmer — venkovský gentleman, který hospodaří na svém statku. ↩