Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 29. prosince 1877

Pan Robert-Fleury byl se mnou velmi spokojen. Stál nejméně půl hodiny před párem chodidel v životní velikosti, které jsem nakreslila; znovu se mě zeptal, jestli jsem kdy malovala, řekl mi, takže chci tedy vážně malovat, jak dlouho mohu zůstat v Paříži, vyslovil přání vidět mé první barevné práce, zeptal se, jak jsem to dělala. Odpověděla jsem, že jsem to dělala pro zábavu. Jak se to protahovalo, přišli se za něj postavit všichni, aby poslouchali — a uprostřed toho, troufám si říci, k obecnému úžasu, prohlásil, že kdybych měla chuť, mohu malovat. Na to jsem odpověděla, že mi na tom zas tolik nezáleží a že dávám přednost zdokonalovat se v kresbě, čemuž velmi aplaudoval. Dodala jsem tehdy, že ho prosím, aby se mnou jednal velmi přísně — což mi slíbil s tím, že to udělá o to spíš, že to za to stojí.
Ta scéna mě učinila velmi šťastnou a pak vážnou — nevím proč.
Večer na čaj hraběnka de Fayet, baron d'Alt a Jeho Jasnost. La Fayet je prozatím skoro nutné zlo. Má hrozné způsoby — uráželo mě ji trpět, ale doufám, že se od ní vysvobodím, protože princ byl uveden do společnosti a navštívil nás. Bude to vždy o jednoho společníka víc. Je malý, tmavý, svěží pleť, černý a dlouhý knír, velká pohyblivá dolní čelist a čelo, které se často mračí. Dobré způsoby, prostý, prozatím není příliš hloupý, klidný a bezbarvý výraz. Pomohl mi připravit čokoládu a jinak se zdá být hodný chlap.
Má vysoké mínění o Popaulovi, což mi vyhovuje.
Ale Bože, zapomínám vám říct, že Paul, můj mladší bratr Paul, přijel dnes ráno v šest hodin. Je v nejlepším vztahu se svým otcem a odjede za pár dní. Je tučný, tlustý — vypadám jako malá princezna vedle něho. V osmnácti letech muž, a muž obrovský, zkrátka Pán — a ten Pán šel na „La Tzigane“ do Renaissance.
Není nesnesitelný a doufám, že nelže, když říká, že zbožňuje venkov a netouží po žádném jiném životě. Nechť si každý bere štěstí tam, kde je najde — a kdyby z toho chlapce skutečně mohl být gentleman-farmer, bylo by to dobré.
Ubohý dědeček byl šťasten, že ho vidí.
Celou dobu jsem byla hezká a lépe oblečená než tehdy, když přišel Cassagnac. Není to nepříjemné!
Dnes večer jsem měla ideální šaty, cudné a slušné, ale příliš prosté na to, aby se nosily v Paříži jinde než doma; vlasy jsem měla učesány tak, jak se líbí Blancovi — poslední léta Říše nebo antika — pleť bílá a lehce narůžovělá... Zkrátka! Je to absurdní.

Poznámky

Pozn. překl.: „La Tzigane“ (Cikánka) — opereta Johanna Strausse ml., v Paříži uvedená v říjnu 1877 v Théâtre de la Renaissance. ↩
Pozn. překl.: Anglicky v originále: gentleman-farmer — venkovský gentleman, který hospodaří na svém statku. ↩