❦

Pátek 30. listopadu 1877

Konečně jsem přinesla mandolínu do ateliéru — a ten roztomilý nástroj okouzlil všechny, tím spíš, že pro ty, kdo ji nikdy neslyšeli, hraji dobře. Večer, když jsem hrála o přestávce a Amélie mi doprovázela na piano, vstoupil Otec a začal poslouchat. Kdybyste ho mohli vidět — viděli byste unešeného člověka. Jako všichni malíři bez zásluh si tropí žerty z Itálie; po mandolíně skoro souhlasí se mnou, že je to nejkrásnější země světa.

J'ai enfin porté ma mandoline à l'atelier et cet instrument charmant a charmé tout le monde d'autant plus que pour ceux qui n'en ont jamais entendu je joue bien. Et le soir comme j'en jouais au repos et Amélie m'accompagnait sur le piano le Père entra et se mit à écouter. Si vous pouviez le voir vous verriez un homme ravi. Comme tous les peintres sans mérite il se moque de l'Italie, après la mandoline il convient presque avec moi que c'était le plus beau pays du monde.

– Já, který jsem si myslel, že mandolína je nějaká kytara, na které se škrábe! Nevěděl jsem, že zpívá, nemohl jsem si představit, že z ní lze vydobýt takové zvuky — a jak je to půvabné! Ach! u všech rohatých, už o ní nebudu mluvit špatně. Prožil jsem tam, věřili byste tomu, krásnou chvíli. Ach! je to krásné. Ať se kdo chce chechtá, ale ujišťuji vás, že to... škrábe na něčem v srdci. Je to divné.

- Moi qui croyais que la mandoline était une espèce de guitare dont on grattait ! Je ne savais pas qu'elle chantait, je ne pouvais pas me figurer qu'on pouvait en tirer de pareils sons et c'est gracieux ! Ah ! sapristi, je n'en dirai plus de mal. J'ai passé là, le croiriez-vous, un beau moment. Ah ! c'est beau. On rira si on veut mais je vous assure que cela... gratte quelque chose dans le cœur. C'est drôle.

Ach! bídnice — ty to tedy cítíš.

Ah ! misérable tu le sens donc.

Zatímco jsme byly u Améliiny sestry, jež dává Dině hodiny malování vějířů, přišel Marcuard k nám. Zapomněla jsem vám říci, že mi včera poslal dosti pěknou kytici.

Pendant que nous étions chez la sœur d'Amélie qui donne à Dina des leçons de peinture d'éventails, Marcuard a été chez nous. J'ai oublié de vous dire que hier il m'avait envoyé un assez beau bouquet.

Táž mandolína neměla žádný úspěch jednoho večera, kdy jsem hrála před Doubeltem, des Perrièresem, Zurlem atd. — a přece to byli lidé, kteří by měli komplimenty dělat tak jako tak. Mnoho světla, vestičky ve tvaru srdce a rýžový pudr — to vše ničí kouzlo. Kdežto zábradlí ateliéru, klid, večer tmavé schodiště, únava — to vás nalaďuje na vše, co je na tomto světě něžné, divné, milé, roztomilé.

Cette même mandoline n'a eu aucun succès un soir que j'en jouai devant Doubelt, des Perrières, Zurlo etc. et pourtant c'étaient des gens qui devraient faire des compliments quand même. Beaucoup de lumière, des gilets en cœur et de la poudre de riz, tout cela détruit le charme. Tandis que la rampe de l'atelier, le calme, le soir l'escalier noir, la fatigue, vous disposent à ce qu'il y a dans ce monde de doux, de... drôle, de gentil, de charmant.

To je hrozné řemeslo, to moje — osm hodin práce denně, cesty, ale hlavně práce svědomitá a inteligentní. U sta hromů! Nic hloupějšího než kreslit, aniž přemýšlíte o tom, co děláte — bez srovnávání, bez vzpomínání, bez studia; a přitom by takhle ani neunavovalo.

C'est un métier terrible que le mien, huit heures de travail par jour, les trajets, mais surtout un travail consciencieux et intelligent. Pardieu ! rien de plus bête que de dessiner sans penser à ce qu'on fait, sans comparer, sans se souvenir, sans étudier et cela ne fatiguerait pas.

Budou-li dny delší, budu pracovat více — to proto, abych se vrátila do Itálie.

Que les journées soient plus longues et je travaillerai plus, c'est pour retourner en Italie.

Chci uspět.

Je veux arriver.

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam