Čtvrtek 29. listopadu 1877

Od devíti do jedenácti jdeme ke Carolus-Duranovi — přijímá v tu hodinu, protože... jsme zmeškaly soukromou audienci.
Vstupujeme do domu s klenbou, portálem, tmavým schodištěm jako v Itálii. Čtvrť (blízko Lucemburku) iluzi dokonává.
Jenže jsem příliš nezářila a nevěděla moc co říci tomuto člověku, jenž se pokládá za největšího malíře světa a pohrdá všemi, kdo malují nebo touží malovat — dívá se na ně z výšky veškeré velikosti své domýšlivosti. Odpouští se mu to — dělá věci velkých účinků, je originální, krásný, zajímavý a vše, co třeba k tomu, být v módě. Zpíval nám a hrál na kytaru — bez hlasu, ale se šarmem a zvláštní manýrou, španělské árie. Co je dobré: nehaní Itálii a nestydí se vyjádřit veškerý obdiv a úctu, jíž vzbuzuje.
Nic odpornějšího než ti ubozí mazalové, kteří se vysmívají všemu, co by mělo být posvátné pro pravého umělce... ti falešní Diogénové!
Chybou bylo zmínit Roberta-Fleuryho atd. V okamžiku mi ho milý Carolus rozebral, jakož i vše ostatní ze stvoření — vyjma sebe.
Vrátila jsem se do Folies-Julian celá roztřesená.
Teď jsem klidnější — uvažuji a shledávám, že Carolusovy efekty se naučit nelze a že hlavní věcí je dostat solidní klasické vzdělání; zbytek závisí na sobě samém.
On sám i ty španělské a arabské romance jsou roztomilé — co se týče jeho portrétů, ty jsou známé všem a bezpochyby budu mít lepší příležitost o nich mluvit. Jako všichni malíři velcí i malí, staří i mladí shledal i on, že mám nádhernou barvu a dokonalou harmonii — v tónech pleti i šatů.

Poznámky

Pozn. překl.: Folies-Julian — Mariina ironická přezdívka pro ateliér Julian, narážka na pařížský varietní podnik Folies Bergère.