Pondělí 26. listopadu 1877

Konečně jsem si vzala první hodinu anatomie ve čtyři a půl, hned po kreslení. Učí mě pan Cuyer, poslaný od Mathiase Duvala, jenž slibuje, že mi zařídí návštěvu École des beaux-arts. Začala jsem samozřejmě kostmi — a jeden ze šuplíků mého básnického psacího stolku je plný skutečných obratlů.
To je příšerné, když si uvědomíme, že ty druhé dva šuplíky obsahují voňavý papír a vizitky z Neapole atd.
Hraběnka de Fayet přišla v den dědečkovy příhody a dnes poslala pro zprávy — jako několik dalších.
Přišla Berthe se švagrovou.
Paní de Fayet (nic moc) vypráví, že v sněmovně tropím divy a že jsem prý okouzlila syna hraběte d'Aquila, prince de Bourbon, strýce neapolského krále. Jeho mladší bratr je ženatý s dcerou kurtizány — vzpomínáte?
Vracejíc se z ateliéru jsem zastihla svého Cuyera, jak čeká v šeru salonu — a na protějším pohovce mámu a nejšvýcarštějšího ze všech velitelů.
Marcuard se vrátil na deset dní — políbil mou ruku plnou uhlí a... sáhl na obratle, protože jsem se vytratila ze salonu na hodinu.
Jenže, vidíte — není třeba vědět, v čem kvetou květy.
Hltám slova té ničemy profesora... jak je šťastný, že to vše ví. Bez toho nelze dosáhnout toho, co chci — a co je, jak uvidíte, velmi jednoduché.
Nejprve být zvláštní přízní, již mi opatří můj talent, připuštěna k soutěži o Cenu Říma. Pak tuto cenu vyhrát — můj soutěžní obraz způsobí rozruch, koupí ho stát. Přijedu do Říma — přijme mě Académie Médicis, velvyslanectví, dvůr.
Maluji portréty princezny Margherity (ta ničemnice) způsobem abrakadabrantním. Platí mi 50 000 za kus. Anglický dvůr mě zve — královna, princové a několik velkých Angličanů — přivezou mi spoustu peněz; po čase, kdy je můj talent příliš báječný... počkejte! — Poté, co jsem získala Cenu Říma, jsem vyznamenána Légií cti, takže můj báječný talent točí hlavou celému světu; uspořádají mi triumf na Kapitolu a dají mi titul princezny města Sorrenta, jehož jsem obšťastnila obyvatele.
Pak... nenacházejíc nikoho sebe hodného, vrátím se k Alexandrovi, který bude mít krásné zuby — a protože budu zuřit, že se vracím k tak malé věci, vyženu ho a skončím své dny šílená marnivostí a štěstím.
Víte, že pro mě štěstí neznamená totéž co pro všechny.
Jak chcete, jak chcete, aby mozek, jenž sní o takových věcech, mohl být spokojen s věcmi všedními — byť těmi nejkrásnějšími!
Kapitán fregaty hraje piket. Popaul poslal lístky na zítra do sněmovny.
Julian mě velmi pobídl, abych u svých náčrtů nezůstala — „to není špatné".

Poznámky

Pozn. překl.: Cena Říma (Prix de Rome) — nejprestižnější francouzská umělecká cena; vítěz mohl studovat na Villa Medici v Římě. Ženy nebyly oficiálně způsobilé soutěžit až do roku 1903.