Čtvrtek 13. září 1877

Jsme ve Schlangenbadu, kde jsou také Doenhoff, Marcuard, Pietro Antonelli, Campomarino, Paul de Cassagnac a Alexandre. Alexandre je velmi vychrtlý a vypadá nemocně. Ale jsem nadšena, protože mě miluje. Jsem s ním stále a zdá se, že to všichni považují za zcela přirozené. Volnost, jíž se ve Schlangenbadu těšíme, nám umožňuje být spolu často o samotě — je z toho šťasten a já ho sleduji jako své nemocné dítě, mé paže mu byly kolem krku a on na mě hleděl laskavýma vděčnýma očima — když mě vzbudili ti barbaři muzikanti, kteří hrají u pramene!
Tento sen — jeden z nejdelších, jaké jsem kdy měla — je bezpochyby nejpřirozenější a nejrozkošnější, nejšťastnější, nej… prostě to nejlepší ze všeho.
A jeho matka tam byla, a všichni, a spousta věcí… A ti příšerní muzikanti!
Liemanovy přišly k nám.
Byly jsme u Lisanderových.
A večer na slavnosti na skating-dráze; mám neuvěřitelné vlastní kolečkové brusle.
Gerbelovy, Lisanderovy, Liemanovy a Marx. Vzpomínáte si — ten věčný Američan.
Nikdo zábavný — to se rozumí.
Dědeček se znovu setkal se známými z Ruska a rozhodně se pustí do světa.
Ze skatingu jdeme na promenádu, kde hudba skončila a kde zbývají jen Merenbergová a její lidé. To je to pravé místo…
Lisanderovy ji znají, Gerbelovy ne — myslela jsem to, protože slečny Gerbelovy byly na minulém setkání u ní; ale bylo to proto, že byly s paní de Luckenovou, rozenou princeznou Chabowskyovou, která je přítelkyní Merenbergové.
Mám toho dost. Ty slečny mě otupily. To není světský život a je to smrtelně nudné. Ach! Můj ubohý sen, v němž jsem si říkala: konečně se budu bavit. Ach! Ano, a ti muzikanti.
Když mi dříve říkali: hle, žena duchaplná. Ptala jsem se, co to znamená; nechápala jsem, že by někdo mohl být hloupý — jako nechápu, že by někdo mohl být zlý. Ale teď… Ach, císaři můj! Hloupá žena je ještě hloupější než hloupý muž, myslím.
Ty slečny nic neumějí říct! Nic nevědí, jsou hloupé — smilování!
Pokládala jsem Marxe za génia!
Ty slečny… mluvilo se o cestování, řekla jsem, že je to dost smutná radost, jakmile je zvědavost uspokojena, a citovala jsem ten pravdivý a rozkošný úryvek paní de Staëlové, kde hovoří o cestách. [Tři řádky přeškrtnuty.]
„Oh, já cestování nenávidím,“ zvolala nejstarší Gerbelová, „pomyslete — dvacet kufrů k zabalení!“
K tomu všemu navíc ještě chlubení v té pozoruhodné myšlence o cestování: Pomyslete si, pane — cestujeme s více než dvaceti kufry!
Znechucuje mě život!
Alexandre nepotřebuje být do mě zamilován — a Plevna ještě není dobyta.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „Skating“ — bruslení, bruslárna; Marie míní kolečkovou bruslárnu, módní zábavu 70. let 19. století.