Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 8. září 1877

Je škoda být opravdu okouzlující tehdy, kdy je to opravdu zbytečné — kdy je příliš pozdě.
Dva dny nedokážu pracovat, ale zabývám se dětinstvem — jako chodit v blátě, vejít k Dině a házet do její koupele (z níž právě vyšla) vše, co bylo v pokoji, a pak k ní poslat Bademeisterku; pak nechat Pincio a Prater, aby se porvali, a přimět Pinca, aby kousl Walitského, načež ten prokletý pes dostane facku přes čumák, a všichni křičí na Walitského pro jeho barbarství; číst noviny, které mluví jen o pohřebních slavnostech Monsieur Thiersa, z čehož dědeček dělá, že zuří.
Uprostřed toho všeho dostávám depeši — [chybí] — jež mě oživuje natolik, že mě to štve, protože mama a ostatní si budou myslet, že jsem dokonale šťastna a že mi to stačí.
Faktem je, že mám o Alexandra obavy — ne pro sebe, ale pro moje blízké.
Řekla jsem o tom příliš mnoho, abych nevypadala hloupě před domácími, kdyby přišla nějaká změna… To je absurdní, ale oni si budou myslet, že se stydím — což mě rozzuří a skutečně mě zahanbí, a to vše a tisíc jiných věcí atd.
Do Říma! Kdy budu v Římě, Bože můj!
To je můj výkřik ve dne v noci, všude, v každém okamžiku!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále německy: „Bademeisterin“ — lázeňská obsluha, žena dohlížející na koupele v lázních. ↩