Pondělí 3. září 1877

Jen abych vám řekla, že stále ještě existuji, že moje matky dbají na to, abych jedla a byla dobře oblečena v chladu — na zbytku jim příliš nezáleží a sotva přestanu mluvit, zapomenou, co jsem řekla.
Mohla bych se rozepisovat více, kdybych vám líčila svá kouzla, svou rozkošnou náladu navzdory všemu, svá slova, své poznámky; když se miluji a začínám v sobě nacházet přednosti, je to na dlouho. Ale miluji se zřídka a v poslední době si jen stěžuji a nenávidím se.
Kde mám hlavu?
Paul píše, že je na dlažbě. Otec ho sice nevyhnal, ale život mu dělal tak nesnesitelným — staví ho do závislosti na posledním ze sluhů — že Gavronzi opustil. Zase jeden, který změnil názor na pana Bashkirtseva. Doufám, že ho strýc Alexandre přivede zpět do Gavronzi a že to opět nějak půjde dál — neboť vůbec, kde má být Paul. K ničemu se nehodí, nic neumí a nic dělat nemůže, leda snad stát se gentleman-farmerem. Ale je nezletilý, a kdyby mu i dal někdo spravovat nějaký kousek půdy, žil by bídně a sotva by z toho vytáhl, čím bídně žít. Co se týče darování půdy — to je nemožné, zaprvé proto, že je nezletilý, jak jsem řekla, zadruhé proto, že by ji okamžitě propil.
Nelichotím si nadějí, že Pavla uvidím zajímat se o hospodaření, sít, sklízet, prodávat — řídit statek zkrátka. Je lepší být pesimistická.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „gentleman-farmer“ — statkář, který hospodaří z vlastní vůle a záliby, nikoliv z nutnosti.