❦
Pátek 17. srpna 1877
Přesvědčila jsem se, že mimo Řím žít nemohu... Skutečně — prostě chřadnu. Ale aspoň po ničem netoužím. Dala bych dva roky života za to, abych v Římě ještě nebyla. Bohužel — jak na to jít, člověk pochopí teprve tehdy, když už není co dělat.Je me suis persuadée que je ne puis pas vivre hors de Rome... En effet je dépéris tout bonnement. Mais au moins je n’ai envie de rien. J’aurais donné deux ans de ma vie pour n’avoir pas encore été à Rome. Malheureusement on n’apprend comment faire que lorsqu’il n’y a plus rien à faire.
Malování mě rozzuřuje! Protože je ve mně dost, z čeho by šlo dělat divy — a přitom jsem, pokud jde o studium, nešťastnější než kdejaká holčina, u níž zpozorují nadání a pošlou ji do školy. Nuže! Doufám aspoň, že Potomstvo — rozzuřeno tím, co jsem mohla stvořit a nevytvořila — srazí hlavu celé mé rodině.
La peinture m’enrage ! Parce que chez moi il y a de quoi faire des merveilles et que je suis sous le rapport des études plus malheureuse que la première gamine venue chez qui on remarque des dispositions et qu’on envoie à l’école. Enfin ! J’espére au moins qu’enragée d’avoir perdu ce que j’aurais pu créer, la Postérité décapitera toute ma famille.
Myslíte, že ještě toužím jít do společnosti? Ne, již ne. Jsem zahořklá, rozmrzelá — a stávám se umělkyní, jako se nespokojení stávají republikány. Myslím, že se pomlouvám.
Vous croyez que j’ai encore envie d’aller dans le monde ? Non, plus. Je suis aigrie, dépitée et je me fais artiste comme les mécontents se font républicains. Je crois que je me calomnie.
Ostatně bych se bála jít do společnosti — co kdyby tam člověk neuspěl... oh! to...
D’ailleurs j’aurais peur d’aller dans le monde, on n’aurait qu’à ne pas avoir de succès... oh ! ça...
Waléry mi právě poslal fotografie — řekl by člověk, že mi ty pózy někdo vnutil, a přitom jsou přirozené. Čekala jsem, až mě přijde naaranžovat, on ale zakřičel, abych se nehýbala, že je to dokonalé. Dokonalé nebo ne — jsem na nich taková, jaká jsem teď. Jen co říkáte na řecký účes1 s živůtkem do špičky?2 Pospíchám vysvětlit, že jsem hodlala pózovat jen pro hlavu a krk — a ten živůtek jsem si vzala jen proto, že mám jediný s výstřihem.
Waléry vient de m’envoyer mes photographies, on dirait que l’on m’a imposé ces poses pourtant elles sont naturelles. J’attendais qu’il vint me placer, il me cria de ne pas bouger en disant que c’était parfait. Parfait ou non mais je suis bien ce que je suis à présent. Seulement que dites-vous d’une coiffure grecque avec un corsage à pointe ? Je me hâte d’expliquer que je ne comptais poser que pour la tête et le cou, et n’ai mis ce corsage que parce que je n’ai que celui-là de décolleté.
Dovoluji si mluvit o sobě poeticky!
Je me permets de parler de moi poétiquement !
Takřka nic nejím a cítím se skvěle! Tolik se miluji, že mi můj vulgární styl připadá jako zločin urážky majestátu.
Je ne mange presque rien et me porte comme un charme ! Je m’aime tant que mon style vulgaire me paraît un crime de lèse-majesté.
Rémy měl tu hloupost, že mě obtěžoval, zatímco jsem malovala Hallovou — ta musela utéci, protože ji nechávám pózovat téměř nahou.
Rémy a eu la sottise de m’ennuyer pendant que je peignais Hall qui a dû se sauver puisque je la fais poser presque nue.
Koneckonců... ve všech dobách to bylo totéž... člověk šel tam, pracoval... a pak... proč jednat — nebo spíše proč nejednat jako ostatní? Pohřbít se zaživa? Jestliže Bůh...
Après tout... dans tous les siècles c’était la même chose... on allait là, on travaillait... et puis... pourquoi faire ou plutôt pourquoi ne pas faire comme les autres ? M’enterrer ? Si Dieu...
Marcuard možná zemřel.
Marcuard est mort peut-être.
Poznámky
Pozn. překl.: Řecký účes — klasické doznívání antiky, módní v 70. letech 19. stol. ↩
Pozn. překl.: Corsage à pointe — šněrovaný živůtek se špičkou dolů, elegantní střih 70. let. ↩