Pátek 17. srpna 1877

Přesvědčila jsem se, že mimo Řím žít nemohu... Skutečně — prostě chřadnu. Ale aspoň po ničem netoužím. Dala bych dva roky života za to, abych do Říma ještě nebyla jezdila. Bohužel — jak na to jít, člověk pochopí teprve tehdy, kdy není co dělat.
Malování mě rozzuřuje! Protože ve mně je, z čeho by šlo dělat divy
Myslíte, že ještě toužím jít do společnosti? Ne, již ne. Jsem zahořklá, rozmrzelá — a stávám se umělkyní, jako se nespokojení stávají republikány. Myslím, že se pomlouvám.
Ostatně bych se bála jít do společnosti — co kdyby tam člověk neuspěl... oh! to...
Waléry mi právě poslal fotografie — zdálo by se, že mi pózy byly vnuceny, přitom jsou přirozené. Čekala jsem, až přijde mě usadit, on ale zakřičel, abych se nehýbala, že je to dokonalé. Dokonalé nebo ne — jsem na nich taková, jaká jsem teď. Jen co říkáte na řecký účes s živůtkem s výkrojem? Pospíchám vysvětlit, že jsem hodlala pózovat jen pro hlavu a krk — a ten živůtek jsem si vzala jen proto, že mám jediný s výstřihem.
Dovoluji si mluvit o sobě poeticky!
Takřka nic nejím a cítím se skvěle! Tak moc se miluji, že mi můj vulgární styl připadá jako zločin urážky majestátu.
Rémy měl tu blbost, že mě obtěžoval, zatímco jsem malovala Hallovou — ta musela utéci, protože ji nechávám pózovat téměř nahé.
Koneckonců... ve všech dobách to bylo totéž... člověk šel tam, pracoval... a pak... proč jednat — nebo spíše proč nejednat jako ostatní? Pohřbít se zaživa? Jestliže Bůh...
Marcuard možná zemřel.

Poznámky

Pozn. překl.: Řecký účes — klasické doznívání antiky, módní v 70. letech 19. stol.
Pozn. překl.: Corsage à pointe — šněrovaný živůtek se špičkou dolů, elegantní střih 70. let.