Úterý 7. srpna 1877

Během dvou hodin, jež u nás Rémy strávil, jsem se chovala slušně a docela mile — ve čtyři hodiny jsme šly večeřet do ruské krčmy, vzavše s sebou Američanku, která jí a pije, že to je pravé potěšení.
A v osm hodin odjeli máma, Dina, dědeček, Walitský, Triphon, Prater a Renard do blahoslaveného Schlangenbadu. Navzdory všem svárům jsme se dojali k slzám pro toto patnáctidenní odloučení.
Vrátila jsem se velmi unavena — a Hallová přišla ke mně na večeři; to znamená, že zatímco jsem jedla holuba, ona jedla holuba taktéž, jeden plát galantiny a pila láhev šampaňského.
Nezapomeňte, že snídala v poledne, obědvala ve čtyři hodiny a „lehce povečeřela" v šest. Alexandre je pouhé dítě vedle tohoto překvapivého gangstera. Slečně je sedmnáct let, je velmi vysoká, obrovská, plavovlasá a krásná. Včera jsem ji vzbudila v poledne — a s rozpuštěnými vlasy, ta tvář tučně tesaná do růžové slonoviny, to obrovské tělo — byla nádherná. Oblečená vypadá jako muž.
Hovoříme o Florencii.
Snad si myslíte, že mi Rusko není znepokojením?! Kdo je ta dost nešťastná, dost opovrženíhodná bytost... aby zapomněla na svou vlast v nebezpečí?! Snad si myslíte, že mě ta bajka o závodu zajíce a želvy, aplikovaná na Rusko a Turecko, nebolí?! Proto, že mluvím o holubech, o Američance a Alexandru — snad jsem přece starostlivá, vážně starostlivá o naši válku?!
Myslíte si, že by těch sto tisíc zabitých Rusů zemřelo, kdyby bylo stačilo mých přání a úzkostí k jejich obraně!!
Florencie, Řím, Paříž... na tom nezáleží — jsem zoufalá! Ztratila jsem veškerou odvahu a veškerou naději. Nečekám již nic!!!
A to je to, co mě děsí — a to, co mě ničí.
S hrůzou myslím na pobyt v Paříži — a se zoufalstvím na cestu do Itálie.
Počkejme na návrat svých, na konec léčeb — a zatím... ach! zatím... budu se snažit zabývat se, číst, snít, spát!
Namísto toho, nač jsme měli právo a neměli čekat... existence jako moje!!!... Kéž vás Bůh uchrání, kdokoli jste.
Možná se z toho lze radovat — Bůh mě za to snad odmění...
Víte, proč mám srdce zoufalé?
Protože se mi zdá, že se již nikomu nemohu líbit. A tato hrozná — nejhroznější ze všech obav — mě činí horší než mrtvou.
Julie de Benkendorff je bezpochyby na venkově — přibližně v tuto roční dobu tam byla, když jsem projížděla Berlínem.
Ano... ale co když se nikomu nelíbím?!!!
[Pozn.: Marie napsala „Úterý 7. srpna 1877" — ve skutečnosti byl 7. srpen pondělím]

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: gangster — Marie používá anglický slang ve smyslu „žrout/dravec" (nikoli v moderním kriminálním smyslu).
Pozn. překl.: Rusko-turecká válka (duben 1877–březen 1878) — konflikt, při němž Rusko podpořilo balkánské křesťany proti Osmanské říši; skončil Sanstefanskou smlouvou.