❦
Středa 1. srpna 1877
Včera jsem až do tří hodin ráno bděla napůl ospalá v posteli, zatímco Rosalie seděla na podlaze a vyprávěla mi variace na věčné téma. Avšak navzdory hře, navzdory příběhům jsem se nedovedla hloupě dojímat, jak jsem to z hlouposti dělávala před rokem. Což znovu jednou dokazuje, že se stávám okouzlující — a že mě ten lump Alexandre učinil v milostných věcech způsobnější (?)Jusqu’à trois heures du matin hier j’ai veillé à moitié endormie dans mon lit pendant que Rosalie assise par terre me racontait des variations sur le thème éternel. Cependant malgré la pièce, malgré les histoires, je n’ai pu m’attendrir sottement comme j’en avais la bêtise il y a un an. Ce qui prouve une fois de plus que je deviens charmante et que cette canaille d’Alexandre m’a rendue plus comme il faut en matières amoureuses (?)
A to nedokazuje, že jsem lhostejná — nýbrž že jsem dříve byla tak dětinská, že jsem nevěděla „kam s sebou“, jak říkám často. Nudila jsem se a rychle jsem té nudě dávala tělo. Dětství jedinců jako dětství národů, které nechápaly nic nehmotného a u nichž ty nejmenší věci nabývaly těla. Nechci se zřeknout toho, co jsem napsala o Antonellim — neboť jsem nepsala zbytečně ani bez důvodu. Ostatně to víte, ó vy, kdo toto velkolepé dílo nikdy číst nebudete. Ale Antonelli byla věc hmotného zájmu, při níž jsem hloupě upadla v omyl z neznalosti světských způsobů — a z níž jsem téměř udělala citovou záležitost, vždy z toho zuřivého chtění dávat tělo všem svým neuchopitelným trápením. Velmi často se k tomu vracím — neboť čím okouzlivější se stávám, tím více cítím, jak vystupují věci řečené lehkovážně, které jsem nikdy nemyslela vážně — které řečeny by nebyly ničím, ale napsány jsou těžké a trapné!... Kdyby šlo jen o mne, budiž — ale jde o to, co si pomyslíte, a víte o kom.
Et cela ne prouve pas que je sois indifférente, mais que avant j’étais si enfant que je ne savais « où me mettre » comme je dis souvent. Je m’ennuyais et je me faisais vite un corps de cet ennui. Enfance des individus comme enfance des peuples qui ne comprenaient rien d’immatériel et chez lesquels les moindres choses prenaient un corps. Je ne veux pas renier ce que j’ai écrit à propos d’Antonelli, car je n’ai pas écrit de trop, ni sans motif. Vous le savez d’ailleurs, ô ceux qui ne lirez jamais ce magnifique ouvrage. Mais Antonelli était une histoire d’intérêt dans laquelle j’ai été sottement induite en erreur par mon ignorance des procédés du monde, et dont j’ai presque fait une affaire sentimentale toujours par cette rage de donner un corps à tous mes impalpables ennuis. Je reviens bien souvent là-dessus, c’est qu’à mesure que je deviens plus charmante je sens de plus en plus ressortir les choses dites à la légère, que je n’ai jamais pensées sérieusement, qui dites ne seraient rien, mais qui écrites sont d’un lourd et d’un embarrassant !... s’il ne s’agissait que de moi passe encore, mais il s’agit de ce que vous penserez et vous savez qui.
„Dva pocity jsou společné povahám hrdým nebo láskyplným: krajní citlivost na mínění druhých a krajní hořkost, když je toto mínění nespravedlivé.“
« Deux sentiments sont communs aux natures altières ou affectueuses, celui de l’extrême susceptibilité de l’opinion et de l’extrême amertume quand cette opinion est injuste ».
Kdo je tedy ta rozkošná bytost, jež to napsala? Už nevím — ale tyto řádky jsem citovala právě před rokem a prosím vás, abyste si na ně někdy vzpomněli, když budete myslet na mne.
Quelle est donc l’adorable créature qui a écrit cela ? Je ne sais plus mais j’ai déjà cité ces lignes il y a juste un an et je vous prie d’y penser quelquefois en pensant à moi.
Snad si myslíte, že když říkám, že mě Alexandre učinil v milostných věcech způsobnější, chtěla jsem vám namluvit, že jsem brala Alexandra jako lekci v duchu Audiffreta a Antonelliho? Nikoliv, že ano? Nikoliv — neboť nelituji ničeho; tak to muselo být; udělala bych to znovu — sama sebe neobdivuji, ale jelikož to bylo mimovolné, ani se neobviňuji. Kdyby se takové věci neděly, život by byl příliš dokonalý — nebyl by to již život.
Vous croyez peut-être qu’en disant qu’Alexandre m’avait rendue plus comme il faut en matières amoureuses, j’ai eu l’intention de vous faire accroire que je prenais Alexandre comme une leçon dans le genre d’Audiffret et d’Antonelli ? Non n’est-ce pas ? Non, parce que je ne me repens de rien; ça devait être ainsi; je l’aurais refait, je ne m’admire pas mais comme c’était involontaire je ne m’accuse pas non plus. Si des choses comme cela n’arrivaient pas la vie serait trop parfaite, ce ne serait plus la vie.
Co mě například rozzuřuje, to je, že mě viděl... ošklivou a neohrabanou — dokonce... poslyšte — při návratu ze Sorrentu, v kaleše, po té bitvě — vzpomínáte si — ublížil mi na ruce, a aby se omluvil a pohledem si vyžádav od madame souhlas, aby to celé vyznělo chladněji, políbil mě na ruku mezi rukavicí a rukávem. A boj, horko, prach a rukavice — kdo ví co — způsobily, že ta část zápěstí byla téměř svraštělá... kůže vypadala ošklivě, olupovala se!..
Ce qui m’enrage par exemple c’est qu’il m’ait... vue laide et maladroite et même... tenez, en retournant de Sorrento, en calèche, après cette bataille, vous vous souvenez il m’a fait mal à la main et pour s’excuser et sollicitant du regard l’approbation de Madame pour faire les choses plus froidement, il me baisa la main entre le gant et la manche. Eh bien la lutte, la chaleur, la poussière, le gant, que sais-je ? m’avait rendue cette partie du poignet presque ridée... la peau semblait vilaine, pelée ! ..
„Fuj! Jakou tam máte ošklivou kůži!“ zvolal Alexandre! Moje kůže, chápete — snad jediná věc, která je na mně bez výtky! Jako by mě byl někdo uřkl!
Fi ! quelle vilaine peau vous avez-là ! s’écria Alexandre ! Ma peau, comprenez-vous, la seule chose peut-être qui est irréprochable dans ma personne ! N’est-ce pas qu’on m’avait jeté un sort !
Nuže, právě tohle mě rozzuřuje, rozčiluje a přimělo by mě tropit... hotové čertoviny, jen abych se rehabilitovala!!!! Bez Diny a Alexandra a bez nejmenšího úmyslu vzbudit lásku bych na to vůbec nemyslela.
Eh bien voilà ce qui m’enrage, m’exaspère et me ferait faire le... diable pour me réhabiliter !!!! Sans Dina et Alexandre et sans la moindre idée de me faire aimer, je ne penserais seulement pas à cela.
Znovu jsem viděla své učence a myslím, že by se katalog mohl uskutečnit.
J’ai de nouveau vu mes savants et je crois que le catalogue pourrait se réaliser.
Tito lidé se smějí, že se takovými věcmi zabývám.
Ces gens-là rient parce que je m’occupe de ces choses-là.
Tolik po tom toužím.
J’ai tellement envie d’avoir cela.
Rémy nikdy neodchází — když přijde, jsem velmi spokojená; líbí-li se u mne, těší mě to.
Rémy ne s’en va jamais, quand il vient, je suis très contente si on se plaît chez moi.