Úterý 31. července 1877

Nadále mě dráždí — ale aspoň spory nabývají tragikomického rázu.
Strávily jsme příjemný večer ve Francouzském divadle. Dávali Le marquis de Villemer od Georgesové Sandové.
Četli jste to, nebo viděli?
Jak se vám líbí vévoda? Bylo by mi líto, kdyby se vám nelíbil — neboť je to celý Alexandre. Jen Alexandre o šestnáct let starší — tedy snad o trochu méně sympatický. Neviděli-li jste Le marquis de Villemer, jděte se na to podívat; a viděli-li jste to už dávno, zajděte znovu; a hlavně dobře pozorujte vévodu — ostatně je to nejsympatičtější role. Delaunay hrál, jako by nehrál.
Vrátíme se a v jídelně najdeme Georgeho, jak se opíjí ve společnosti slečny Hallové. Rosalie mi už o noémovských kouscích této mladé osoby vyprávěla — a tentokrát jsem jen letmo zahlédla (utekla jsem k sobě) — ale ostatní viděly, byly přítomny tomuto líbeznému bdění.

Poznámky

Pozn. překl.: Francouzské divadlo (le Français) — Comédie-Française, francouzské národní divadlo v Paříži, základní instituce francouzské divadelní kultury. ↩
Pozn. překl.: Le marquis de Villemer (Markýz de Villemer, 1864) — romantické drama Georgesové Sandové o lásce přes společenské bariéry. ↩
Pozn. překl.: Louis-Arsène Delaunay (1826–1903) — jeden z největších herců Comédie-Française své doby. ↩
Pozn. překl.: Noémovské kousky — narážka na opilství Noeho z Bible (Genesis 9,21); Marie použila tento obraz již v předchozím zápisníku. ↩