Čtvrtek 26. července 1877

Masér se vrátil dnes ráno v osm hodin — zdá se, že je to pravé vymknutí, jako u Gastona.
Dělám vše po záchvatech — dnes jsem kreslila celý den, na odpočinek očí jsem hrála na mandolínu, pak znovu kreslení, pak klavír. Na světě není nic jako umění — ať jakékoli — na začátku i v okamžiku největšího rozkvětu. Zapomínáme na vše, abychom myslely jen na to, co děláme, díváme se na tyto obrysy, tyto stíny s úctou, s dojatostí; tvoříme — cítíme se téměř velikými.
Po tom ani nevěnujeme pozornost oněm čtrnácti Florenťanům rozloženým na krbu.
Rémy přišel — a zatímco byl ještě u mne, navštívil mě Paul Poiré, profesor fyziky na lycée Fontanes.
Poslal mi ho Fauvel, který je jeho bratrancem. Pan Poiré mi bude moci poradit s volbou profesora nebo studenta, jemuž svěřím práci — totiž jakýsi chronologický katalog známých autorů od počátku světa, s historickými tabulkami, s nimiž navážeme vztahy. Špatně se tu vysvětluji — ale je to velmi důvtipné. Fauvel byl včera celý udivený, když jsem ho požádala o někoho pro takovou věc.
Poiré se usmál s velkou úctou — a Rémy, sotva Poiré odešel, se oddal vší své extázi: zůstal dvě hodiny a mluvili jsme o geologii. Rémy je, jak víte, velmi vážný mladý muž — vyprávěl mi velmi učené věci, zatímco jsem kreslila.
A potom? Ach! Dame — potom jsem se nudila.
Ať člověk dělá cokoli, potřebuje hodinu denně k žertování — chce-li být šťastný. Je třeba vidět někoho — byť jen proto, aby si promluvil o tom, co dělal, aby byl pokárán, pochválen, povzbuzen. Bez toho jde vše k čertu.
Bojím se zkazit si oči a tři dny večer nečtu. Poslední dobou jsem začala vidět vše rozmazaně na vzdálenost od kočáru k chodníku — a to přece není daleko.
To mě znepokojuje — kdybych po ztrátě hlasu byla nucena přestat kreslit a číst.
Pak si nebudu stěžovat, protože by to znamenalo, že za všechna má trápení nikdo nemůže a že taková je vůle Boží.
[Jeden řádek škrtnut]
Masér Joseph je podivný typ — napůl voják, napůl měšťan, záludný a hovorný.
Ostatně vymknutí je rozptýlení — jako ostatně všechny zajímavé nemoci. Co se týče zajímavých a „slušných" nemocí, připouštím jen:
– migrénu,
– jakékoli vymknutí, natažení, vymknuté nebo zlomené paže či nohy atd.,
– horečku, i tyfovou,
– suché nemoci hrdla — ale nikdy plicní nemoc!

Poznámky

Pozn. překl.: Lycée Fontanes — pařížské gymnázium, dnes lycée Condorcet; jedna z prestižních pařížských středních škol.
Pozn. překl.: Tato věta nabývá tragické ironie ve světle Mariiny předčasné smrti na tuberkulózu v roce 1884.