Čtvrtek 26. července 1877

Masér se vrátil dnes ráno v osm hodin — zdá se, že je to pravé vymknutí, jako u Gastona.
Dělám všechno v návalech — dnes jsem kreslila celý den, abych dala odpočinout očím, hrála jsem na mandolínu, pak znovu kreslení, pak klavír. Na světě není nic jako umění — ať jakékoli — na začátku i v okamžiku největšího rozkvětu. Zapomínáme na vše a myslíme jen na to, co děláme, díváme se na tyto obrysy, tyto stíny s úctou, s dojatostí; tvoříme — cítíme se téměř velikými.
Po tom všem si už ani nevšímáme oněch čtrnácti Florenťanů rozložených na krbové římse.
Rémy přišel — a zatímco byl ještě u mne, navštívil mě Paul Poiré, profesor fyziky na lycée Fontanes.
Poslal mi ho Fauvel, který je jeho bratrancem. Pan Poiré mi bude moci poradit s volbou profesora nebo studenta, jemuž svěřím práci — totiž jakýsi chronologický katalog známých autorů od počátku světa, s historickou tabulkou, s níž budeme stanovovat souvislosti. Špatně se tu vysvětluji — ale je to velmi důvtipné. Fauvel byl včera celý udivený, když jsem ho požádala o někoho pro takovou věc.
Poiré se usmál s velkou úctou — a Rémy, sotva Poiré odešel, se oddal vší své extázi: zůstal dvě hodiny a mluvili jsme o geologii. Rémy je, jak víte, velmi vážný mladý muž — vyprávěl mi velmi učené věci, zatímco jsem kreslila.
A potom? Ach! Inu — potom jsem se nudila.
Ať člověk dělá cokoli, potřebuje hodinu denně k žertování — chce-li být šťastný. Je třeba někoho vidět — byť jen proto, abych si promluvila o tom, co jsem udělala, abych byla pokárána, pochválena, povzbuzena. Bez toho jde vše k čertu.
Bojím se, že si zkazím oči, a už tři dny večer nečtu. Poslední dobou jsem začala vidět vše rozmazaně na vzdálenost od kočáru k chodníku — a to přece není daleko.
To mě znepokojuje — co kdybych po ztrátě hlasu musela přestat kreslit a číst?
Pak si nebudu stěžovat, protože by to znamenalo, že za všechna má ostatní trápení nikdo nemůže a že taková je vůle Boží.
škrtnuto[Zrušen 1 řádek]
Masér Joseph je podivný typ — napůl voják, napůl měšťan, záludný a hovorný. Řekla jsem mu, že pan Gaston de Larderel potřebuje jeho péči a že o něm Gastonovi řeknu.
Koneckonců je vymknutí rozptýlení — jako ostatně všechny zajímavé nemoci. Co se týče zajímavých a „slušných“ nemocí, připouštím jen:
– migrénu,
– jakékoli vykloubení, vymknutí, podvrtnuté nebo zlomené paže či nohy atd.,
– horečku, i tyfovou,
– suché nemoci hrdla — ale nikdy plicní nemoc!

Poznámky

Pozn. překl.: Lycée Fontanes — pařížské gymnázium, dnes lycée Condorcet; jedna z prestižních pařížských středních škol. ↩
Pozn. překl.: Marie zemřela na tuberkulózu roku 1884 ve věku dvaceti pěti let. ↩