Středa 25. července 1877

Vymkla jsem si nohu skokem z vagonu na nádraží v Enghienu. Kulhám jako Gaston loni.
Tetě se hrnou věřitelé Georgesovi. Myslela jsem, že jsem zbavena všech těchto hrůz — ale ne, pronásledují mě všude. Plakala jsem žalem i vztekem.
Jsem velmi nešťastná — zdá se mi, že nemám čím dýchat.
Chci jet do Říma.
Odpověděla jsem Marcuardovi touto ohavnou dopisnicí — ale abyste ji pochopili, musím říct, že je to arch velkého formátu a místo iniciál nese kresbu od mne, znázorňující Alexandra, Marcuarda a Melissana oblečené [Škrtnuto: v marockých košilích, francouzských pláštích atd.] jako Viléma Tella — s krátkým pláštíkem, mečem a plstěným kloboukem s větévkou nevím čeho — klobouk je přivázán na zádech, což jim dodává docela roztomilý pastevecký vzhled.
„Horatiovci, Přísaha na Grütli aneb smíření, které jste povolán vykonat. Ostatně, proč jsou ti velcí přátelé ve sporu? Myslela jsem, že provaz, jenž je na mém obraze váže, je pevný. Moje kúra [Jeden řádek škrtnut] v Enghienu, kam mě vodí každý den od osmi do jedné, mě příšerně unavuje — a navíc Paříž nenávidím. Toto hráčské doupě, tento bazar, tato kavárna, kde se nedá dýchat, leda když jste od měsíce ubytováni v hotelu mezi dvorem a zahradou. Okno zavřeno — dusíte se; otevřete ho — a vás ohlušuje hluk kočárů. Má mandolína vydává jen žalostné tóny — ostatně všechny strunné nástroje připomínají hromadu dojemných věcí. Tedy Manara o mně nemluví zle — vidíte ten výborný mladý muž — nuže, budu mu v budoucnu vzdávat spravedlnost. Co se týče vašeho místa na onom světě — snad byste šel do nebe díky svému vyrovnanému charakteru — ale obcování s prokletými vás odkazuje jinam.
... Intra calor che son sospesi!"
Ach! Pane, zajímáte se o Euterpé — to mě u vznešeného muže nepřekvapuje — a jelikož mě o to snažně prosíte, ráda vám podám zdrcující podrobnosti návštěvy pana de Larderei a jejích důsledků pro Ni.
Váš přítel byl přitom takový Œil-de-bœuf, takový Talon-rouge, jak víte — vždy v doprovodu lokaje jako Milord a jeho sluha. To je velmi obezřetné. Ukázala jsem ho tedy oné mladé osobě — ale ta vydala hlasitý výkřik a omdlela, utíkajíc přitom co jí nohy nesly, takže ani jeden z velocipedů vypravených za ní ji nedokázal dostihnout — a nevím, co se s ní mohlo stát.
Místo aby se dojal nad tou katastrofou, váš přítel nadále jezdil občas do Monaka s našimi dámami — avšak neměnně se svým přítelem Torlonií a v doprovodu páže.
Načež Milord-a-jeho-sluha posnídal u nás — bohužel, chystajíce se k odjezdu, jsme jeho skvostnému ekvipáži mohly postavit jen dům v nepořádku, z čehož se nikdy neutěším.
Ať nezapomenu zasypat vás požehnáními podle svého slibu a vrátit vám podobiznu poněkud poškozenou bezprávím času.
Co se týče otázky, pro niž mi slibujete tak dojemnou diskrétnost, odpovím vám pouze: berete mě snad náhodou za tu mladou harfistku?!
Ještě deset dní zůstaneme v Paříži a čekáme na lidi z Nice; [Slova přeškrtnuta: načež půjdeme do A] nevím, co budeme dělat do září — a v září pojedeme snad do Biarritzu; říká se, že to bude velmi elegantní.
Krotíte ještě pořád koně? Věřte mi, jsou lepší než lidé — aspoň když vám kůň kopne, jste si jisti, že to není oslí kopanec.
Au revoir. Ach! Skoro jsem zapomněla říci, že vaše dopisy považuji za okouzlující a prosím vás, abyste nehrál lenivého.
Marie Bashkirtseff
P.S. Právě mě přicházejí informovat, že na velké silnici bylo nalezeno — harfa s lístkem tohoto znění: Řekněte mu, že ve Švýcarsku jsou nebezpečné hory."
K téhle blbosti přikládám Alexandrovu fotografii a vše zapečeťuji v obrovské žluté obálce s pěti pečetěmi červeného vosku a s touto adresou: Švýcarsko, Bern. Hodnota tři tisíce franků. Panu komandéru F. de Marcuardovi. Na péči Marcuard a spol., bankéřů.
Stálo mě to celkem sedm franků — ale velice se bavím při pomyšlení na účinek, který ty „hodnoty" způsobí.

Poznámky

Pozn. překl.: Přísaha na Grütli (Rütlischwur) — legendární přísaha zakladatelů Švýcarské konfederace z roku 1291; zde jako odkaz na slavnou Davidovu malbu Horatiovci (1784), kde hrdinové přísahají věrnost vlasti.
Pozn. překl.: V originále italsky — citát z Dantovy Božské komedie, Peklo (Inferno), zpěv IV, o těch, kteří jsou zavěšeni v Limbu. Marie píše „Intra calor" místo správného „Tra color" — chybná citace zachována.
Pozn. překl.: Euterpé — múza hudby v řecké mytologii; zde název hráčky na harfu v Mariině žertovném fiktivním příběhu.
Pozn. překl.: Œil-de-bœuf (volské oko) — předsíň ve Versailles, kde dvořané čekali na krále; přeneseně: napůl dvorský, napůl posluhovačský typ.
Pozn. překl.: Talon-rouge (červená pata) — znak francouzské šlechty za starého režimu, která nosila boty s červenými podpatky; přeneseně: afektovaný aristokrat.
Pozn. překl.: Milord a jeho sluha — ustálená dvojice postaviček z komediálního divadla.
Pozn. překl.: Oslí kopanec (fr. le coup de pied de l'âne) — rána z la Fontainovy bajky; označuje zbabělý útok slabšího na silnějšího, když je tento již poražen.