❦
Úterý 24. července 1877
... „vláčel, otupoval, promrhával, kompromitoval vše v nejochromujících, nejnižších, nejhanebnějších únavách hráčství: Chápu bledost, i zničení samotné, jež plynou z orgií a z lásky k ženám; je v nich energie, která je povznáší, výsledek, který jim dodává poezii, příčina, která je omlouvá. Duše v nich měla svůj okamžik; všechny smysly konaly svou službu: oči spatřily krásné tvary; ruce se jich dotýkaly; uši slyšely slova lásky, jež pravdivá či lživá jsou vždy sladká k slyšení; ústa ochutnávala bez rozmyslu vína i polibky; čich vdechoval soustředěné a smíšené vůně květin, ovoce a žen. Ale tato bledost, odlesk zeleného sukna,1 ale tato víčka vypálená a zrudlá stále upřeným pohledem, ale tato záda shrbená napětím hlavy k jedinému bodu; ale tento nervózní třes zrozený z emocí, jež je třeba skrývat; ale tato němá orgie v nižších částech duše; ale toto příšerné, neplodné konkubinátství2 muže a karty — je pro mě, pro každou rozumnou bytost, a tím spíše pro ženu, která tím musí trpět, jednou z nejodpudivějších věcí, jaké existují...“3... « il traînait, abrutissait, gaspillait, compromettait tout dans les fatigues du jeu les plus énervantes, les plus basses, les plus honteuses des fatigues: Je comprends la pâleur, l’anéantissement même qui résultent des orgies et de l’amour des femmes; il y a dedans une énergie qui les relève, un résultat qui les poétises, une cause qui les excuse. L’âme y a eu un instant sa part; tous les sens y ont fait leur office: les yeux en voyant de belles formes; les mains en les touchant; les oreilles en entendant des mots d’amour, qui vrais ou faux sont toujours doux à entendre; la bouche en savourant à tort et à travers les vins et les baisers; l’odorat, en aspirant les parfums concentrés et mêlés de fleurs, des fruits et des femmes. Mais cette pâleur, reflet d’un tapis vert, mais ces paupières brûlées et rougies par un regard toujours fixe, mais ce dos voûté par la tension de la tête vers un seul point; mais ce tremblement nerveux né d’émotions qu’il faut cacher; mais cette orgie muette dans les parties inférieures de l’âme; mais ce concubinage monstrueux, stérile, d’un homme et d’une carte, est pour moi, pour tout être sensé, et à plus forte raison pour la femme qui doit en souffrir, une des plus repoussantes choses qu’il y ait... »
To zpívá pan Dumas a to vzkazuji našemu Alexandrovi. Jenže Alexandre mi může odpovědět, že se ho to týká i netýká, neboť není výlučně hráčem — což by bylo vpravdě příšerné — ale dělá vše, co jeho slavný jmenovec4 připouští i vyčítá, ten žertéř Dumas.
Voilà ce que chante Monsieur Dumas et ce que j’adresse à notre Alexandre. Seulement Alexandre peut me répondre que cela le regarde et ne le regarde pas attendu qu’il n’est pas exclusivement joueur, ce qui en effet serait monstrueux, mais il fait tout ce qu’admet et reproche son illustre homonyme, ce blagueur de Dumas.
Hráčství otupuje, to je pravda — ale vím, že hru si zamiluji.
Le jeu abrutit c’est vrai, mais je sais que j’aimerai bien le jeu.
Vlastně, proč bych měla žádat něco jiného? Jsem krásná? Ne. Jsem učená? Ne. Jsem duchaplná? Ne. Nuže, proč tedy? Pocházím z jedné z prvních rodin své země? Ne — ale z rodiny soudních procesů a skandálů. Inu, tak plesnivěj, dívko — nač si stěžuješ? K čemu ty nároky? To bylo dobré ve čtrnácti. Teď ti je osmnáct a půl, musíš chápat věci. A já je chápu — ale co jsem udělala se svými talenty? Nic!
Au fait pourquoi puis-je exiger autre chose ? Suis-je belle ? Non. Suis-je savante ? Non. Suis-je spirituelle ? Non. Eh bien pourquoi alors ? Suis-je d’une des premières familles de mon pays ? Non, mais d’une famille à procès et à scandales. Eh ! bien moisis, ma fille, de quoi te plains-tu ? A quel propos ses prétentions ? C’était bon à quatorze ans. A présent tu en a dix-huit et demi, tu dois comprendre les choses. Et je les comprends, mais qu’ai-fait de mes talents ? Rien !
Jak jsem prchala z města do města před všemožnými zármutky, neměla jsem čas nic udělat! Jsem ubohá! Zabij mě, Bože, mám-li žít jako teď!
Fuyant de ville en ville toute sorte de chagrins, je n’ai eu le temps de rien faire ! Je suis une misérable ! Tuez-moi, Mon Dieu, si je dois vivre comme à présent !
Nebylo by bývalo lépe opustit Nice, usadit se v nějakém městě a strávit tam tyto poslední tři roky studiem!!
Est-ce que je n’aurais pas mieux fait de quitter Nice, de m’installer dans une ville quelconque et d’y passer ces trois dernières années en étudiant !!
A to jsem udělala! V roce 1875 jsem nemohla odjet, protože mé blízké zdržovaly spisy k procesu — odjela jsem v roce 1876; přijela jsem do Říma! Tam jsem měla zůstat. Inu, nemohla jsem!! Nemohla jsem, protože jsem tam přijela s iluzemi. Kdyby to bylo teď, jednala bych jinak...
C’est ce que j’ai fait ! Je n’ai pas pu partir en 1875 parce que les miens étaient retenus par les papiers du procès, je me suis en allée en 1876; je suis venue à Rome ! C’est là que je devais rester. Eh bien je n’ai pas pu !! Je n’ai pas pu parce que j’y étais venue avec des illusions. Si c’était maintenant je ferais autrement...
Teď bych si počínala moudře — jela bych do letoviska, kam jezdí římská společnost; na venkově, u vod se snadno navazují známosti, a pak podle toho, zda bych uspěla či ne, bych jela nebo nejela do Říma. Teď je příliš pozdě.
A présent je ferais sagement les choses, j’irais à une station d’été où va la société de Rome; à la campagne, aux eaux on fait facilement connaissance, et puis selon que j’aurais réussi ou non j’irais ou je n’irais pas à Rome. A présent c’est trop tard.
Anebo jít žít do Říma zcela jako cizinka, jako umělkyně... A teď je příliš pozdě! !
Ou bien aller vivre à Rome tout à fait en étrangère, en artiste... Et à présent c’est trop tard ! !
Neapol je město bez vyžití a hloupé jako Nice. Florencie je napůl mrtvá od té doby, co je Řím hlavním městem.
Naples est une ville sans ressources et bête comme Nice. Florence est à demi-morte depuis que Rome est capitale.
###### A kdyby otec chtěl — mohli bychom přece žít v Římě!! I teď!!!!!!
Et si mon père voulait pourtant nous pourrions vivre à Rome !! Même à présent !!!!!!
Tak tedy — je zcela jasné, že v Římě nemohu do společnosti. Dobře, tedy tam nejít, neboť být tam jako v Nice by mi bylo nesnesitelné.
Voyons, il est bien établi que je ne puis pas aller dans le monde à Rome. Bien, donc il ne faut pas y aller puisqu’il me serait odieux d’y être comme à Nice.
Zbývá mi jen Paříž — a aspoň tam nebude žádné zklamání. Vím, na čem tam jsem. Nečekám nic jiného než Bois a Operu.
Il ne me reste que Paris, et au moins il n’y aura aucune désillusion. Je sais à quoi m’en tenir là-dessus. Je ne prévois pas autre chose que le Bois et l’Opéra.
Během karnevalu se tedy nehnu. K čemu se vláčet nevím kam a nevím proč.
Donc je ne bougerai pas durant le carnaval. A quoi bon se traîner on ne sait où et on ne sait pourquoi.
Ale zde se nedá studovat jako tam!!! To je přece známo! Všichni to vědí, říkají!!
Mais on ne peut pas étudier ici comme là-bas !!! C’est connu ! Tout le monde le sait, le dit !!
Zemřít lze všude — a doufám, že mi Bůh prokáže tuto milost!
On peut toujours mourir n’importe où et j’espère bien que Dieu me fera cette grâce !
Chci se bavit!
Je veux m’amuser !
Pojedu strávit karneval v Neapoli, pak do Milána a pak do Londýna.
J’irai passer le carnaval à Naples, puis à Milan et puis j’irai à Londres.
Chci žít!!!
Je veux vivre !!!
Celý den jsem měla velké obavy — zdálo se mi, že se Alexandre chystá ženit. Vpravdě není v takovém případě nic hloupěji trapného než vaše služebnice, která na každého křičela „Alexandre“ tak dlouho, až to omrzelo i její vlastní uši.
Toute la journée j’ai eu de grandes frayeurs, il me semblait qu’Alexandre allait se marier. En effet rien de plus sottement embarrassé dans ce cas que votre servante qui a crié « Alexandre » à tout le monde jusqu’à en embêter ses propres oreilles.
Poznámky
Pozn. překl.: Zelené sukno (fr. tapis vert) — plstěný pokryv hracího stolu, metonymie pro hazardní hru. ↩
Pozn. překl.: Konkubinátství — souložnictví; Dumasova metafora pro obsedantní vztah muže s kartou. ↩
Pozn. překl.: Citát z románu Alexandra Dumase syna La Dame aux Perles (Dáma s perlami, 1854). ↩
Pozn. překl.: Illustre homonyme (slavný jmenovec) — Alexandre Larderel sdílí jméno s Alexandrem Dumasem. ↩