❦
Sobota 21. července 1877
Děsí mě, jak prchá čas! Jsem ztracena! Jsem zdrcena, když se vidím takovou!Je suis épouvantée de la fuite du temps ! Je suis perdue ! Je suis désolée de me voir ainsi ! je cherche partout des bons moments, je me fatigue, je ne dors pas.
Proč jsem se milovala! Kdybych bývala našla nějakou špinavou a opravdovou náklonnost, zapomněla bych na sebe. Ale bohudíky, toho štěstí jsem se nedočkala — zůstala jsem svá — a vidět se takovou je hrozné!
Pourquoi me suis-je aimée ! Si j’avais trouvé quelque sale et véritable affection je m’oublierais. Mais grâce à Dieu je n’ai pas eu ce bonheur, je suis restée à moi et me voir ainsi c’est affreux !
Pokusy, zklamání, boje, slzy, zoufalství — a teď víte, čím jsem se stala? ! Víte, jak daleko zachází... mé neštěstí! Víte, do jaké míry se cítím ztracena, čím jsem se stala?! Inu — stala jsem se rezignovanou!!!
Essais, désillusions, luttes, larmes, désespoir et à présent savez-vous ce que je suis devenue ? ! Savez-vous jusqu’où va... mon malheur ! Savez-vous jusqu’à quel point je me sens perdue, ce que je suis devenue ?! Eh ! bien je suis devenue résignée !!!
To je to nejkrásnější na světě.
C’est tout ce qu’il y a de plus beau.
Byla jsem opět u vyšívačů — baronka mě otravovala, teta mi brala trpělivost, Dachad byl hloupý!
J’étais encore chez des brodeurs, la baronne m’agaçait, ma tante m’impatientait, Dachad était stupide !