Sobota 21. července 1877

Děsí mě, jak prchá čas! Jsem ztracena! Jsem zdrcena, když se vidím takovou! všude hledám hezké chvíle, unavuji se, nespím.
Proč jsem se milovala! Kdybych bývala našla nějakou špinavou a opravdovou náklonnost, zapomněla bych na sebe. Ale bohudíky, toho štěstí jsem se nedočkala — zůstala jsem svá — a vidět se takovou je hrozné!
Pokusy, zklamání, boje, slzy, zoufalství — a teď víte, čím jsem se stala? ! Víte, jak daleko zachází... mé neštěstí! Víte, do jaké míry se cítím ztracena, čím jsem se stala?! Inu — stala jsem se rezignovanou!!!
To je to nejkrásnější na světě.
Byla jsem opět u vyšívačů — baronka mě otravovala, teta mi brala trpělivost, Dachad byl hloupý!