❦
Pátek 20. července 1877
Rémy přišel za námi a mluví tolik o Biarritzu, že jsem v pokušení tam jet. Pokušení — to je jen slovo, nic mě neláká, nic mě nepřitahuje; chtěla bych jen najít místo, kde by nebylo slyšet žádnou ozvěnu zbytku světa, kde by člověk mohl celý den svobodně ležet v koutě, aniž by vás vaše výčitky svědomí, něčí domluvy nebo něčí rady mohly odtud vytáhnout či vám vnuknout myšlenku, že existuje ještě jiná existence.Rémy est venu nous voir et il dit tant de Biarritz que je suis tentée d’y aller : Tentée ce n’est qu’un mot, rien ne me tente, rien ne m’attire; je voudais seulement trouver un endroit où l’on n’entendrait aucun écho du reste du monde, où l’on serait libre de rester toute la journée couchée dans un coin sans que vos remords ou les remontrances, ou les conseils de qui que ce soit puissent vous tirer de là ou vous donner l’idée qu’il existe une autre existence.
Chtěla jsem jít spát v deset hodin, ale přišel Blanc a hovořila jsem ze svého pokoje až do půlnoci. Hodně se mluvilo o Cassagnacovi a domníváme se, že Blanc s ním není zadobře. Nebo nás snad Cassagnac nechce vidět. V jiné chvíli bych třeba byla mrzutá, ale teď!
Je voulais me mettre au lit à dix heures mais Blanc est venu et j’ai causé de ma chambre jusqu’à minuit. On a beaucoup parlé de Cassagnac, et nous supposons que Blanc est en froid avec lui. Ou bien Cassagnac ne veut pas nous voir. En un autre moment peut-être serais-je contrariée, mais à présent !
Jsem tak otupělá, že jsem musela odložit vážné čtení a koupit román — La Dame aux Perles.1 Mluví se tam hodně o lásce, jak víte — a když jsem zhasla lampu a nemohla usnout, bavila jsem se tím, že jsem si vybavovala, co jsem četla, a jako odpověď na jednu Alexandrovu... Dumasovu poznámku, hle, co jsem vymyslela a v naprosté tmě napsala tužkou.
Je suis si abrutie qu’il m’a fallu laisser là des lectures sérieuses et acheter un roman, « La Dame aux Perles. » On y parle beaucoup d’amour comme vous savez et comme je ne pouvais pas m’endormir ayant éteint la lampe je m’amusai à me souvenir de ce que j’avais lu et en réponse à une reflexion d’Alexandre... Dumas voilà ce que j’ai trouvé et écrit dans l’obscurité la plus complète au crayon.
Proč přísahá člověk — a často i věří — že bude milovat navždy? Protože se cítí šťastný a přeje si být šťastný vždy, a protože věří, že toto štěstí pochází z té lásky. Ale jakmile se přestane milovat, a tato láska tedy přestane přinášet štěstí — proč by se člověk zatvrzele nutil milovat dál? Aby splnil svůj slib? Ale splňuje jej! Člověk říká: Budu milovat navždy — ale aniž si to uvědomuje, myslí tím: jsem šťastný a chtěl bych být šťastný vždy, budu šťastný navždy... Ostatně jakmile nás cokoli potěší, říkáme: Budu to dělat vždy! Má takový slib, jenž je pouhým nepochopeným přáním, zahanbovat toho, kdo se domnívá, že jej již nesplňuje? Ne — vždy jej splňuje. Řeklo se: budu milovat navždy, protože věřím, že mi to bude vždy přinášet radost — ale jakmile radost přináší něco jiného, pak právě to jiné jste slíbili, přáli si, odpřisáhli.
Pourquoi on jure, et souvent on croit, d’aimer toujours ? Parce l’on se trouve heureux et l’on désire l’être toujours et parce que l’on croit que ce bonheur vient de cet amour. Mais dès que l’on n’aime plus et que par conséquent cet amour ne fait plus le bonheur, pourquoi s’entêterait-on d’aimer ? Pour remplir sa promesse ? Mais on la remplit ! On dit : J’aimerai toujours, mais sans rendre même compte on entend par cela que : je suis heureux et je voudrais toujours l’être, je serai toujours heureux... D’abord dès que quoi que ce soit nous plaît, nous disons : Je le ferai toujours ! Cette sorte de promesse qui n’est qu’un vœu incompris doit-elle rendre honteux lorsqu’on croit ne plus la tenir ? Non, car on la tient toujours. On a dit j’aimerai toujours parce que je crois que cela me fera toujours plaisir, mais du moment que c’est autre chose qui fait plaisir, c’est donc autre chose que vous avez promis, désiré, juré.
To jsou, obávám se, strašlivé paradoxy — ale snad také velké pravdy. Kdo ví?
Voilà d’épouvantables paradoxes j’en ai peur, mais aussi peut-être de grandes vérités. Qui sait ?
Rémy přišel dnes večer, aby nás doprovodil do Musartu. Nikdy jsem tam nebyla, a tak jsem se bála, když jsem tam poprvé vcházela. Pan de Gonzalès se procházel s Durandovými; hned k nám přišel a asi po pěti minutách mi Rémy přivedl sestru. Vzpomínáte si, že madame a slečna de Gonzalèsová nás v Nice nenavštívily — přesto jsem musela být milá. Člověk musí být velmi špatně vychován, aby lidem neoplácel zdvořilost, nemá-li k tomu vážné důvody — a ani pak ne!
Rémy est venu ce soir nous accompagner à Musart. Je n’y suis jamais allée et par conséquent avais peur en entrant pour la première fois. M. de Gonzalès se promenait avec les Durand, aussitôt il vint vers nous et au bout de cinq minutes à peu près, Rémy m’amenait sa sœur. Vous vous souvenez que Mme et Mlle de Gonzalès ne nous ont pas fait de visite à Nice, malgré cela je dus être aimable. Il faut être bien mal élevé pour ne pas répondre aux politesses des gens quand il n’y a pas de raisons majeures et encore !
Otec je stále přede mnou na kolenou a dává mi čestné slovo, že si mě váží tak proto, že mě zná — a říká to tak často, že mě celá jeho rodina zbožňuje, dokonce i ti, které zná. Matildita zůstala s tetou, zatímco jsem se promenovala se svým starým přítelem a udělali jsme pár okruhů. Holčička se chystá provdat za jakéhosi bourbonského prince z Havany. To je velmi krásné. Peníze bezpochyby má, ale je tak hloupá! Nevědouc, o čem s ní mluvit, pochválím jí vějíř... okamžitě jí otec španělsky říká, aby mi ho věnovala, ona odmítla, on trval na svém. Velmi jsem se začervenala a nakonec jsem musela ten vějíř přijmout — byl docela prostý.
Le père est toujours à genoux devant moi et me donne sa parole d’honneur qu’il m’estime ainsi parce qu’il me connaît et qu’il le dit tellement que toute sa famille m’adore et même ceux qu’il connaît. Matildita resta avec ma tante pendant que je me suis montrée avec mon vieil ami en faisant quelques tours. La petite va épouser un prince de Bourbon quelconque de la Havane. C’est très beau. Elle a sans doute de l’argent mais elle est si bête ! Ne sachant de quoi lui parler je lui fais compliment sur son éventail... aussitôt le père lui dit en espagnol de me l’offrir, elle répondit non, il insista. Je rougis beaucoup et dus enfin accepter l’éventail étant tout simple.
Cítím se podivně — prožila jsem dobrý večer, dokonce jsem vzbudila pozornost, přestože tam bylo málo lidí, a hlavně chyběli ti, kdo si všímají. Nuže! Sama nevím, nemám ani vůli, ani odvahu! Jsem smutná!
Je me sens étrangement, j’ai passé une bonne soirée, j’ai fait même sensation malgré le peu de monde et surtout l’absence du monde qui remarque, eh bien ! Je n’en sais rien, je n’ai ni volonté, ni courage ! Je suis triste !
Dvacetkrát se dívám na portrét toho blázna z Florencie — ale ne, to není ono. Ten nesmyslný portrét je přede mnou, ale je mi to lhostejné.
Vingt fois je regarde le portrait de ce fou de Florence mais non ce n’est pas cela. Il est devant moi cet absurde portrait mais peu m’importe.
Poznámky
Pozn. překl.: La Dame aux Perles (Dáma s perlami, 1854) — román Alexandra Dumase syna o zhoubné vášni mladé ženy. ↩