Sobota 21. července 1877

Jsem zděšena útěkem času! Jsem ztracena! Jsem zdrcena, vidím-li se takovou! [Škrtnuto: všude hledám hezké chvíle, unavuji se, nespím.]
Proč jsem se milovala! Kdybych bývala našla nějakou špinavou a opravdovou náklonnost, zapomněla bych na sebe. Ale bohudíky, toho štěstí jsem se nedočkala — zůstala jsem sama sobě — a vidět se takovou je hrozné!
Pokusy, zklamání, boje, slzy, zoufalství — a teď víte, čím jsem se stala? ! Víte, jak daleko zachází... mé neštěstí! Víte, do jaké míry se cítím ztracena, čím jsem se stala?! Inu — stala jsem se rezignovanou!!!
To je to nejkrásnější na světě.
Byla jsem opět u vyšívačů — baronka mě otravovala, teta mě znepokojovala, Dachad byl hloupý!