❦
Středa 18. července 1877
Páni de Gonzalès, otec i syn, které jsme už několikrát potkaly, se vrhli z kupé k našemu landau, takže se muselo zastavit přímo uprostřed Champs-Élysées, a oba Argentinci nám vyjádřili city nejpřehnanější a snad nejupřímnější: volali, že nás hledali ve všech hotelích, kde jsme obvykle bydlívaly.De Gonzalès père et fils que nous avons rencontrés déjà plusieurs fois s’élancèrent de leur coupé vers notre landau de sorte qu’il a fallu arrêter au beau milieu des Champs-Elysées et que ces deux Argentins nous exprimèrent leurs sentiments les plus exagérés et peut-être les plus sincères, en s’écriant qu’ils nous avaient cherchés dans tous les hôtels où nous avions l’habitude de descendre.
Ale předtím jsem zašla k Boydovým, totiž složit poklonu paní Boydové.
Mais avant cela j’ai été voir les Boyd, c’est-à-dire faire ma cour à Mme Boyd.
Neteř pana de Mertense, slečna, která vystavovala na posledním Salonu, tu večeřela, a když hosté penzionu odešli do salonu (který sousedí s naším), slyšela jsem zřetelně tetin hlas, jak odpovídá na jakési chvástání, bezpochyby francouzské:
La nièce de M. de Mertens, une jeune fille qui a exposé au dernier salon a dîné ici et quand les pensionnaires s’en furent au salon (qui touche au nôtre) je pus entendre clairement la voix de ma tante qui disait en réponse à quelque vantardise française sans doute:
„Ale slečno, pročpak se tedy francouzští umělci posílají do Říma?“
- Mais Mademoiselle, pourquoi donc envoie-t-on les artistes français à Rome ?
škrtnuto[Zrušeno 5 řádků]
[Cinq lignes cancellées]
Poznámka editorů · note of the Cercle edition’s editors on the manuscript
[Jeden list odtržen]
[Une feuille enlevée]
Když jsem to uslyšela, zmocnilo se mě opravdové zoufalství a dala jsem se do pláče. A protože teta tu a tam opakovala slova Řím a Itálie, bolelo mě to tolik, že jsem k ní musela poslat s prosbou, aby o tom už nemluvila.
En entendant cela je fus prise d’un réel désespoir et je me mis à pleurer. Et comme ma tante répétait de temps en temps les mots Rome et Italie cela me faisait tant de mal que je dus l’envoyer prier de ne plus en parler.
Připadá vám to jako výmysl nebo rozmar, ale přísahám vám, že je to velmi vážné a velmi pravdivé.
Cela vous semble une invention ou un caprice, mais je vous jure que c’est très sérieux et très vrai.
Už jen to jediné slovo, Itálie! mnou otřese a rozechvěje jako nikdy žádné jméno, žádná přítomnost.
Ce seul mot, Italie ! me fait tressaillir et frissonner comme jamais aucun nom, aucune présence.
Ach! Kdy už tam pojedu!
Oh ! quand est-ce que j’irai là !
Nevím proč, ale představuji si, že mi nikdo nevěří, a tak ujišťuji, přísahám — a to je, kromě toho, že to není příjemné, dost hloupé.
Je ne sais pourquoi j’imagine qu’on ne me croit pas et alors j’assure, je jure et c’est tout en n’étant pas agréable, assez bête.
Jde totiž o to, víte, že se chci změnit, chci psát docela prostě, a bojím se, že ve srovnání s mými dřívějšími vzlety už nikdo nepochopí, co chci říct. Ale poslyšte: od Neapole, to jest od své cesty do Ruska, jsem se už snažila polepšit a zdá se mi, že to jde trochu lépe. Chci říkat věci docela přirozeně, a když přidám nějaký obraz, nemyslete si, že je to pro ozdobu, ó ne, je to prostě proto, abych co nejdokonaleji vyjádřila zmatek svých myšlenek.
C’est que, voyez-vous, je veux changer, je veux écrire très simplement et je crains qu’en comparant avec mes exaltations passées on ne comprenne plus ce que je veux dire. Mais écoutez ceci, depuis Naples, c’est-à-dire depuis mon voyage en Russie, je tâchais déjà de me corriger et il me semble que cela va un peu mieux. Je veux dire les choses tout naturellement et si j’ajoute quelque figure ne pensez pas que ce soit pour orner, oh ! non, c’est tout bonnement pour exprimer aussi parfaitement que possible la confusion de mes idées.
Tolik mě rozčiluje, že nedokážu napsat pár slov, nad kterými by se plakalo! A tolik bych chtěla dát druhým pocítit, co cítím já! Pláču a píšu, že pláču, ale to není to, co bych chtěla — chtěla bych to všechno vylíčit… zkrátka dojmout!…
Je suis si agacée de ne pouvoir écrire quelques mots qui fassent pleurer ! et je voudrais tant faire sentir aux autres ce que je sens ! Je pleure et je dis que je pleure mais ce n’est pas cela que je voudrais, je voudrais raconter tout cela... attendrir enfin !...
To přijde, a přijde to jen samo; nesmí se to hledat.
Cela viendra, et cela ne vient que tout seul; il ne faut pas chercher cela.
Ne, poslyšte, jsem nešťastná!
Non, écoutez je suis malheureuse !
Dřív jsem k vylíčení sebemenšího rozrušení brala ta nejvzletnější slova… Ach! ve skutečnosti se nudím! Já nejsem Francouzka!
Avant pour raconter le moindre trouble j’employais les plus grands mots... Ah ! en fait je m’ennuie ! Je ne suis pas française, moi !
Ne, pokračujme trpělivě: řekla jsem všechno, myslím, ano — je tedy pevně stanoveno, že se mé dřívější přehánění už nebude opakovat.
Non, continuons avec patience, j’ai tout dit, je crois, oui, il est donc bien établi que mes exagérations passées ne se reproduiront plus.
Slečna de Mertens se při listování mým albem dost dlouho zastavila u fotografie pana de Larderela a zeptala se, čí je ta krásná, tak zajímavá tvář.
Melle de Mertens en feuilletant mon album s’arrêta assez longtemps sur la photographie de M. de Larderel et demanda qui était cette belle figure si intéressante.
„Jeden florentský panáček,“ řekla jsem.
- C’est un petit monsieur de Florence, dis-je.
„Velmi krásná tvář,“ pokračovala, „jemná, inteligentní a vznešená.“
- Une bien belle figure, reprit-elle, fine, intelligente et distinguée.
Zároveň jsem si vzpomněla na pravopis mnoha velkých mužů, mimo jiné maršála de Richelieu, a došla jsem dokonce tak daleko, že mi můj závěrečný lístek připadal méně příkrý, než jsem myslela, a hlavně méně duchaplný. Každopádně, moji nejdražší, lepší se pro tu příležitost najít nedal, takže jsem z naší korespondence i nadále nadšená, z její první i druhé části.
En même temps je me souvins de l’orthographe de beaucoup de grands hommes, et entre autre celle du maréchal de Richelieu et je suis allée jusqu’à trouver mon billet final moins tranchant que je pensais, et surtout moins spirituel. Dans tous les cas mes très-chers, on n’en pouvait trouver de meilleur pour la circonstance, de sorte que je continue à être enchantée de notre correspondance, tant de sa première que de sa deuxième partie.
K panu de Larderelovi jsem velmi přísná a pečlivě a spravedlivě vážím jeho nároky na to, abych ho definitivně jmenovala džentlmenem, ne-li dokonalým, tedy aspoň výstředním, bláznivým a okouzlujícím.
Je suis très sévère pour M. de Larderel et je pèse avec justesse scrupuleusement ses titres à sa nomination définitive par moi, de gentleman si non parfait du moins excentrique, fou et charmant.
O jeho přednostech jsem nikdy vážně nepochybovala, ale časem se všechno setře a ráda nacházím potvrzení toho, co jsem věděla už dávno; a protože jsem o něm často říkala: je to darebák, jakýsi lump, zbabělec, ubohý mizera — jsem velmi ráda, že ty rysy, pro které jsem ho tak nazývala, znovu nacházím u mužů, o nichž se říká, že jsou naprosto chic a velkého stylu1, jak by řekla Rosalie.
Je n’ai jamais sérieusement douté de ses qualités mais à la longue tout s’efface et je retrouve volontiers les confirmations de ce que je savais il y a longtemps; et comme je disais souvent de lui : c’est un chenapan, une espèce de gueux, un poltron, un malheureux petit; je suis très contente de retrouver les traits pour lesquels je le nommais ainsi, chez des hommes qu’on dit tout à fait chic et grand genre, comme dirait Rosalie.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále tout à fait chic et grand genre — módní slang („docela elegantní a velkého stylu“), který Marie připisuje Rosalii. ↩