❦
Čtvrtek 12. července 1877
Georges ještě neodjel — jak mě trápí ukazovat tu ránu našim hostům!Jeudi 12 juillet 1877 Georges n’est pas encore parti, je suis si ennuyée de montrer cette plaie à nos hôtes !
Prohlížely jsme sídla ve čtvrti Faubourg Saint-Germain. Tam bych ráda bydlela — protože tam není ta machinující Paříž, kterou nenávidím. Člověk se tam cítí jako doma.
Nous avons visité des hôtels dans le faubourg Saint-Germain. C’est là que j’aimerais demeurer, car là ce n’est pas le Paris tripoteur que je déteste. On semble être chez soi.
Není snad Alexandre „hodný chlapec, často triviální, ale dost duchaplný a zábavný“?
Alexandre n’est-il pas « un bon garçon souvent trivial mais assez spirituel et drôle » ?
A nejsem snad já „mladá dívka poněkud lehkých mravů, s níž načrtl malý pikantní románek“? Když jsem ty dvě definice četla v jednom hanebném feuilletonu Figara, mám strašný strach, že to tak skutečně je. Ne, fuj!
Et moi ne suis-je pas « une jeune fille un peu légère avec laquelle il a ébauché un petit roman gaillard » ? Ayant lu ces deux définitions dans un méchant feuilleton du Figaro j’ai terriblement peur que ce ne soit cela. Non, fi !
Tedy nikdy nedokážu nepadnout do bláta! Tito pisálkové,1 moji nejdražší, upravují vše tak, jak se jim zachce. Téhož člověka lze zpoetizovat i pošpinit se stejnou lehkostí. Tak jako často čteme věty jako tato: „Ale její krása, půvab, vznešenost, ušlechtilý a skromný výraz vítězily nad nedostatečností jejího postavení. Muži se do ní zamilovávali, ženy ji milovaly jako sestru — a v krátké době si získala opravdová přátelství, mocné ochránce a ty hrdé rodiny ji pokládaly za jednu ze svých, ze své kasty.“ — a jindy za obdobných okolností čteme: „Ale její krása, půvab, vznešenost, ušlechtilý a skromný výraz nedokázaly přemoci hanebné prostředí, v němž se nacházela. Veškeré ty půvaby, jež by za jiných okolností vynesly až do nebes, jí mohly přinést jen obtěžování od drzých mužů, pohrdání a závist od žen. A prožila svůj život pohřbena v banalitách svého stavu, přehlížena nebo pomlouvána.“ Závisí to — jak vidíte — zcela na rozmarech autora, jenž s tím vším nakládá, aby dosáhl účinků, dojmů atd. atd.
Je ne pourrai donc jamais ne pas me mettre dans la boue ! Ces écrivains,^5^ mes très-chers, arrangent tout comme cela leur plaît. Un même homme peut être poétisé et sali avec une égale facilité. De même que souvent on lit des phrases comme celle-ci : « Mais sa beauté, sa grâce, sa distinction, son air noble et modeste triomphèrent de l’infirmité de sa position. Les hommes en devenaient amoureux, les femmes l’aimaient comme une sœur, et en peu de temps elle s’acquit des amitiés réelles, des puissantes protections et fut regardée par ces fières familles comme une de leur monde, de leur caste » et d’autres fois dans des circonstances analogues on lit que: « Mais sa beauté, sa grâce, sa distinction, son air noble et modeste ne pouvaient triompher de l’infâme milieu où elle se trouvait. Tous ces charmes qui dans d’autres circonstances éleveraient jusqu’aux cieux ne pouvaient lui valoir qu’obsessions de la part d’hommes impertinents, mépris et envie de la part des femmes. Et elle vécut submergée par les trivialités de sa condition, ignorée ou calomniée ». Cela dépend comme vous voyez absolument du caprice de l’auteur qui manie tout cela pour en arriver à des effets, des émotions etc. etc.
Zkusím se podívat na Alexandrovu fotografii — nedělala jsem to od Nice. Nemohu zůstat volná — a třebaže je mi Alexandre lhostejný, obsadím tím koutek svých myšlenek určený pro takovéto věci — ze vzpomínky.
Je vais essayer de regarder la photographie d’Alexandre, je ne l’ai pas fait depuis Nice. Je ne peux pas rester libre et bien qu’Alexandre me soit indifférent je vais en occuper le coin de mes pensées destiné à ces sortes de choses, par souvenir.
škrtnutoPátek 13. července 1877
Proč jistá jména zasáhnou? Zaslechnete neznámé jméno — a zní vašim uším podivně, zapamatujete si je, vrací se vám opakovaně do paměti bez ladu a skladu — tak nějak. Na plese na Capitolu mi Antonelli mluvil o mnoha lidech, jmenoval téměř všechny pány, kteří tam byli — a já nevěnovala pozornost žádnému jménu kromě jména Larderel. Pak jsem zapomněla. Při karnevalu mi Antonelli o něm znovu mluvil — a to jméno na mě stále dělalo dojem.
Pourquoi certains noms frappent ? On entend prononcer un nom inconnu et il sonne étrangement à vos oreilles, vous vous en souvenez, il vous revient plusieurs fois à la mémoire, sans rime ni raison : comme ça. Au bal du Capitole Antonelli m’a parlé de bien du monde, m’a nommé presque tous les messieurs qui se trouvaient là et je n’ai fait attention à aucun nom excepté à celui de Larderel, puis j’ai oublié. Pendant le carnaval Antonelli m’a encore reparlé de lui et ce nom m’impressionnait toujours.
„Tady je Larderel — znáš Larderela?“
- Voici Larderel, tu connais Larderel ?
Na maškarním plese mě k němu odvedl, ukázal mi ho a řekl:
Au bal masqué il m’a menée devant lui et me le montrant me dit :
„Tvůj Larderel je příliš ošklivý na to, abych ho chtěla znát.“
- Il est trop laid, ton Larderel, pour que je le connaisse.
na okraji
Tenhle způsob řeči připomíná Alexandra — suchý, zdvořilý a důvěrný.
Cette manière de parler ressemble à Alexandre, sèche, polie et familière.
A odešla jsem, příliš zaujatá samotným Antonellim, než abych si z Larderela uchovala jinou vzpomínku než na velmi dlouhý nos a ohromenou tvář. Nejspíš jsem ho potkala, ale nikdy jsem ho nepoznala.
Et je me suis en allée trop occupée d’Antonelli lui-même pour garder de Larderel un autre souvenir que celui d’un nez très long et d’un air abasourdi. Je l’ai sans doute rencontré mais je ne l’ai jamais reconnu.
A pak, když jsem přijela do Neapole, našla jsem jeho jméno na [vytrhnutém listu] dostizním programu. Altamura mi ho ukázal.
Et puis arrivée à Naples j’ai trouvé son nom sur [une feuille arrachée] le programme des Courses. Altamura me l’a montré.
Vzpomínám si také, že když jsem v novinách četla o kauze Mirafiore a Fanny Learové: „Paní hraběnka de Larderel zaslala dopis Jeho Veličenstvu atd. atd.“ — připadalo mi, jako by mi paní hraběnka de Larderel byla něčím blízká.
Je me souviens aussi qu’en lisant dans un journal à propos de l’affaire Mirafiore et Fanny Lear, que: « Mme la comtesse de Larderel a adressé une lettre à Sa Majesté etc. etc. » il m’a semblé en lisant cela, que Mme la comtesse de Larderel m’était quelque chose.
Vypadá to jako výmysl — ale ujišťuji vás, že je to naprosto pravda.
Cela a l’air d’imagination, mais je vous assure que c’est très vrai.
Berte tyto úvahy tak, jak je podávám — bez komentáře a bez závěru. Vypravuji, jak mi to přichází.
Prenez ces reflexions comme je les donne, sans commentaires et sans conséquence. Je raconte comme cela me vient.
škrtnutoPátek 13. července 1877
Ostatně všechna jména, která posléze nějak ovlivnila můj život, na mě udělala stejný dojem.
D’ailleurs tous les noms qui ont eu dans la suite quelque influence sur ma vie, m’ont fait le même effet.
Vzpomínáte si, jak jsme s Alexandrem šli o Velkém pátku pěšky dolů po via Toledo? Máma se ho zeptala, zda je pravda, že se bil v souboji.
Vous vous rappelez lorsque nous descendions le Toledo à pied avec Alexandre, Vendredi Saint ? Maman lui a demandé s’il était vrai qu’il se fût battu.
„Bože, madam,“ odpověděl, „co na tom záleží. Není to poprvé ani naposled, že ano, madam?“ A když ona dál mluvila nevím o čem, několikrát ji přerušil, aby řekl, že to není poprvé ani naposled — takže účinek oné fráze byl strojený a vyzněl jako poněkud dětinské vychloubání. Vzpomínám na to s nelibostí — lhal totiž, když říkal, že to není poprvé. Takovou takovou lží se člověk tak ponižuje!
- Mon Dieu, Madame, répondit-il, qu’est-ce que ça fait. Ça n’est ni la première ni la dernière fois, n’est-ce pas, Madame ? et comme elle continuait je ne sais plus quoi, il l’interrompit à plusieurs reprises pour dire que ce n’était ni la première ni la dernière fois, de sorte que l’effet de cette phrase fut affecté et sonna comme une gasconnade assez enfantine. Je m’en rappelle avec déplaisir parce qu’il mentait en disant ni la première fois. Par un pareil mensonge pareil on se diminue tant !
Lhát se smí jedině tehdy, když se lež nedá odhalit. Jinak to má velmi špatný účinek. Ležím a píši zbytečnosti, které mi přicházejí na mysl. To je lepší než říkat: Zkoušela jsem šaty u Caroline, živůtky jsou atd. atd. — nebo: Nudím se, nikoho nevidím, a protože se mi nepovedly ani klobouky, ani šaty, neukazuji se! — nebo: Plesnivím, nemohu se dočkat, kdy se vážně pustím do malování. Stydím se, jak se promrhávám. Možná by bylo lepší nepsat vůbec nic, není-li co vypravovat — ale je to milá zvyklost.
On ne doit mentir que lorsque le mensonge ne peut être découvert. Autrement c’est d’un très mauvais effet. Je suis couchée et j’écris les inutilités qui me passent par la tête. Cela vaut mieux que de dire: J’ai essayé des robes chez Caroline, les corsages sont etc. etc. ou bien : Je m’ennuie, je ne vois personne, n’ayant réussi ni en chapeaux ni en robes je ne me montre pas ! ou bien : Je moisis, je suis impatiente de me mettre sérieusement à la peinture. J’ai honte de me gaspiller. Il vaut peut-être mieux ne rien écrire du tout quand il n’y a rien à raconter, mais c’est une chère habitude.
Potomstvo bude škrtat2, shledá-li mě příliš rozvláčnou.
La postérité fera des coupures si elle me trouve trop longue.
„Snažili se chytit Antonelliho, který byl velice zamilovaný, a potom mě,“ — tak to asi řekl Torlonia, jen s obměnami.
- Ils ont tâché d’attraper Antonelli qui était très amoureux et puis moi - aura dit Torlonia mais avec des variations.
Antonelli mu jistě leccos vypravoval, a on to může ještě přikrášlit. A pak Alexandre vypráví o našich dopisech. Vím ze zkušenosti, jak jsme s Dinou nebo se svými Gráciemi probíraly ty pány do nejmenší nitky. Jen si pomyslete, jak to musí chodit mezi mladými muži.
Antonelli lui a sans doute raconté bien des choses et il peut broder là-dessus. Alors Alexandre raconte nos lettres. Je sais bien par expérience comment avec Dina ou avec mes Grâces nous épluchions ces messieurs. Songez donc ce que ce doit être entre jeunes gens.
A Alexandre to udělá — a ani ho nenapadne, že tím někomu ubližuje.
Et Alexandre le fera, ne pensant pas faire mal.
Ach, to je hrozné!
Oh ! c’est affreux !
Ostatně je známo, dokázáno a uznáno, že devadesát osm mužů ze sta vypráví všechno bez nejmenších skrupulí. Až bude Alexandre vyprávět o našich dopisech, bude si myslet, že mluví o pouhém žertu!
D’ailleurs il est connu, prouvé et reconnu que quatre-vingt-dix-huit hommes sur cent racontent tout sans scrupule. En racontant nos lettres Alexandre pensera parler d’une plaisanterie !
Zbabělec!
Le lâche !
Vrátím se do Neapole na karneval schválně proto, abych s ním promluvila. Bože, jak jsem byla od Říma neopatrná a pošetilá!
Je retournerai à Naples au carnaval exprès pour lui parler. Dieu que j’ai été imprudente et folle depuis Rome !
Alexandre je koneckonců šlechetný člověk a pochopí mě. Ach, je to odporné, platit za slečnu trochu lehkých mravů!!!!
Alexandre est un homme de cœur après tout et il me comprendra. Oh ! c’est hideux de passer pour une demoiselle un peu légère !!!!
Poznámky
Pozn. překl.: Původně číslovka „5“ jako poznámka autorky — avšak text poznámky se ztratil nebo nebyl zapsán; číslovka se vztahovala nejspíše na autory feuilletonů tohoto druhu. ↩
Škrtalo: první vydání deníku (1887), vydané po její smrti, velkou část textu vypustilo. ↩