Pátek 29. června 1877

Obědvala jsem u Boydových a zatímco jsme večer všichni seděli na balkóně, byl mi představen hrabě Lindemann, bavorský šlechtic, který na mě působil dojmem vybroušených způsobů.
Co jsem si přála s takovou vroucností před třemi lety, to mám teď na dosah ruky. Portrét vévody z Hamiltonu. Víte, že Berthe ho milovala — stejně jako já — až do jeho sňatku. Má v albu nejméně deset jeho fotografií. Je poněkud při těle, ale tak nevšedně krásný! Na světě není druhá tvář tak ušlechtilá a krásná. Všichni viděli Gioiu, jeho bývalou skoro-ženu — tak si totiž jsou podobní, že to bere dech. Vypadá to, že vévodou bude Carlo nebo jeho syn, protože mladá vévodkyně z Hamiltonu je už dva roky připoutána k pohovce,
Mluvily jsme o Itálii — paní Boydová mě velmi naléhavě zvala na jezero Corno, kde se v září setkává spousta vznešené společnosti z Říma, z Florencie, z Neapole.
Berthe, její bratr a švagrová odešli na Skating a paní Boydová s paní Yorkeovou mě odvezly domů. Pan Lindemann byl s námi jako čtvrtý... Je tak trapné v landau ve třech. Vrátila jsem se velmi uklidněná a s nadšením přemítala o možnosti poznat pořádné Italy v Aix nebo na jezeře Corno — a potom jít žít do Říma. Do Itálie! Ah! Víte, vy nikdy nepochopíte, co to pro mě znamená! Jsem do ní zamilována jako do muže — mimo tuto bohem požehnanou zemi je vše nuda nebo lhostejnost. Tak bych si přála mít ráda Paříž, ale celá má duše zůstala tam — zbožňuji Itálii jako svůj pravý domov, jako vévodu z Hamiltonu, jako Boha.
Máma píše, že Torlonia nabídl šampaňské v Monaku — pili na zdraví nevím koho, a máma tehdy pozdvihla sklenku se slovy:
— Na záhubu všech, kteří nás nemají rádi!
— Ach, na to, Madame, řekl don Clemente, by bylo zapotřebí cholery nebo moru. Máme tolik nepřátel.
Takže je to pravda — říká se to tedy... Zůstávám bez řeči!... A nevím kam jít, kam se obrátit!
Kdybych věřila, že mě Enghien vyléčí, byla bych klidnější. Jsou chvíle, kdy se opravdu cítím ztracena.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „Skating" — v 70. letech 19. století módní bruslení na kolečkových bruslích, rozšířené v pařížských bruslištích.
Pozn. překl.: „Don" — italský uctivý titul, používaný pro šlechtice a kněze.