Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa 27. června 1877

Včera jsem napsala pár slov hraběti de Tanlay, abych ho požádala o vstupenky na přehlídku — a dnes mi je posílá. Vzpomínáte si, že — na hraběte de Tanlay ve Spa? Když jsem ty vstupenky dostala, rozrušilo mě to stejně jako Antonelliho dopis, Alexandrův portrét poslaný Marcuardem a nesčetné příležitosti všeho druhu — a to mě vede k tomuto: Což to, co jsem pokládala za záležitosti srdce, jimi tedy nebylo? Nebo — a to druhé je pravděpodobnější — věci marnivosti a ctižádosti jsou tedy to, co mám na světě nejdražší? Oh! To je pravda.
Vracejíce se z tak únavných pochůzek ve fiakru, nacházíme Bertinu vizitku a vizitku její matky. Psala jsem jí.
Jako loňského léta — v Paříži a ve stejnou dobu — jsem unavena a sklíčena. Vidíte sami, že Antonelli s tím neměl nic společného. Nevěděla jsem, co říci — jeho jméno se (díky milým okolnostem, které znáte) naskytlo po ruce — a obvinila jsem se z lásky.
Přečetla jsem „Román o mumii" od Th. Gautiera. Pro mě, která Egypt tak zbožňuje a doufala, že v té knize najde jakousi kroniku, historickou zábavu, je to zklamání. Kromě hromady architektonických a dekoračních názvů v něm nenajdete nic egyptského.
Bihovetz telegrafuje kněžně Zeretelové z hlubin svého údolí nebo z výšin hory plno žertovností o krásné italské mládeži, která prý obsadila Saint-Martin Lemtasque (kde se nachází) a přinesla tam radovánky tak rozmanité jako rozkošné. Uzavírá připomínkou, že se kněžně pomstí.