Úterý 26. června 1877

Po kúře a svých pochůzkách jsme byly s baronkou, když přinesli dopisy. Jeden rozpečetěný a poslaný mámou — nevím, co jsem si myslela, čtouc první řádky toho smutečního papíru, ale... jsem z toho rozrušena po dobu aspoň dvou minut.
Nejprve jsem si myslela, že je to Alexandre... pak nevím co — jen jsem byla vyděšená.
Přečtěte si ten ubohý dopis — vím, že mě hluboce dojímá, a zde je má odpověď.
Toto rozrušení mi dalo zapomenout, že nás navštívil Blanc, kapitán fregaty, Cassagnacův přítel — dlouhou, dlouhou návštěvou.
Ubohý malý Campomarino!