Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 23. června 1877

Srdce mi to říkalo: každá duše je sestrou jiné duše — Bůh je stvořil v párech a učinil z nich muže a ženu. Svět je může marně na čas odloučit — jejich osud je dříve nebo později se setkat.
Proč se tedy říká, že je vzácné, aby oba milovali?
Je pravda, že básníci a anatomisté mají různé pohledy.
Znovu ta prokletá pouť, která mě dráždí!!
Byli jsme u paní de Mouzayové.
V Paříži se cítím stísněně a budoucnost v tom doupěti mě děsí. Trpím tím, že žiji skryta — a třesu se při pomyšlení, že bych se měla ukázat.
Tak moc nenávidím svou minulost, že mě dráždí fotografie, které mám před sebou — snad třicet pět — z nichž každá připomíná jeden dojem nebo jednu důvěrnou myšlenku; chtěla bych je roztrhat.
Nejrozkošnější ze všech Georgesů přišel dnes večer — opilý... v jakém stavu!
Jeho krásná ho zanechala po pětadvacáté nebo třicáté za sedm let. Odtud zoufalství.
Blouzní a ujišťuje, že mu řekli, že nás všechny zavřou do blázince. Ta absurdnost mi je nepříjemná — tak moc beru vše k srdci, vše tohoto druhu. Jsem tak vyděšena fikcemi i skutečnostmi, že kdyby mi přišli říci, že mě prezident republiky vyhošťuje z Francie, sklonila bych hlavu a nakonec bych našla rozumné příčiny k ospravedlnění toho aktu vysoké autority.
A co se stalo s mým ubohým Alexandrem?
Máma píše, že Torlonia byl tak milý, že ho nebylo možné nepozvat. Zůstal tedy s přímou jízdenkou do Říma — šel s dámami do Monaka — a odjel teprve nazítří po obědě u nás. To ho snad odzbrojí. Prý vše obdivoval, vše schvaloval, je tak nadšen přijetím, námi.
Jaká škoda, že tak slušný, tak urozený člověk je opilá a zlá bestie. A po pravdě mu musím přiznat, že je jedním z mužů (ze všech, které znám) nejvíce gentleman, nejlépe vychovaných, kteří nejlépe umějí mluvit a jednat — bez banálnosti a bez důvěrností. Alexandre by byl totéž, kdyby mu jeho přátelství s mámou nedávalo jisté výsady, kvůli nimž si někdy dovoluje příliš. Na úctu jsem jako posedlá a nejmenší věc mě raní.

Pozn. překl.: gentleman — anglické slovo, jímž Marie označuje ideál společenského muže.
Co mě děsí, je to, že mě tu znají více, než jsem si myslela. Tak například několik dam, jejichž jméno jsem nikdy neslyšela, mě jmenovalo Carolině — a znají mě od vidění z Nice i z Paříže. Celá Paříž, více méně elegantní, byla více méně v Nice.
Nuže! Čeho se bát. Budu studovat a... staň se, co staň.