❦
Sobota 16. června 1877
Zatracení čtenáři — cítíte, že se blíží něco kuriózního? Ať to cítíte, nebo ne — vězte, že ve včerejším přestrojení jsem se vydala, to jest kněžna Zeretelová se vydala do Monaka se svou sestřenicí paní Kondareffovou. Kněžna se trochu třásla, když vstupovala do herny — tím spíš, že tam byli Laurenti, Danis, d’Aspremont atd. Zatímco kněžna, paní Kondareffová, paní Bashkirtseffová a paní Romanoffová nastupovaly do fiakru ke kasinu, minul je jiný fiakr s Larderelem a Torlonim.Samedi 16 juin 1877
Byla jsem již připravena rozepsat se „o tom podivném dobrodružství“ — soumrak jihu, světlušky, zjevení, zklamání atd. Vstup kněžny nepůsobil jinak než jako nová tvář — elegantní a snad trochu... lehkomyslné ženy. Sestřenice hovořila málo a tvářila se, že kněžnu uvádí do sálu. Nemekoff pozdravil paní Kondareffovou, paní Bouldakoffová také a všichni stálí hosté. Pak se jí ptali, kdo jsem. Paní Kondareffová řekla, že jsem její sestřenice, kněžna Zeretelová. (Má sestřenici toho jména.)
J’étais déjà prête à m’étendre « sur cette aventure bizarre », le crépuscule du Midi, les lucioles, l’apparition, le désappointement etc. L’entrée de la princesse ne produisit d’autre effet que celui d’une nouvelle figure et d’une femme élégante et peut-être... évaporée. La cousine causait peu et avait l’air de lui faire les honneurs de la salle. Nemekoff a salué Mme Kondareff, Mme Bouldakoff aussi et tous les habitués. Puis on lui a demandé qui j’étais. Mme Kondareff dit que c’était sa cousine, la princesse Zeretel. (Elle a une cousine de ce nom).
„Je Čerkeska?“ zeptal se Nemekoff.
- Elle est Circassiene ? demanda Nemekoff.
„Ne, narodila se jako Basilewská a vdala se na Kavkaze, odkud přijíždí.“
- Non, elle est née Basilewsky et mariée au Caucase d’où elle arrive.
„A hraje?“
- Et elle joue ?
„Ještě ne.“
- Pas encore.
„Oh, má ve vás dobrou učitelku. Je to velmi hezká žena.“
- Oh ! elle a une bonne maîtresse en vous. C’est une bien jolie femme.
Stejně tak s ostatními — paní Bouldakoffová přišla říct, že ji obtěžuje muž, jehož ohromila krása kněžny. Na mámu byl při tom všem žalostný pohled. Jak se dámy přiblížily ke stolu třiceti a čtyřiceti, poznaly hrajícího naproti nim Alexandra, převelice nervózního, jenž pohlédl na kněžnu jako na úplně novou tvář a vrátil se ke hře. S donem Clementem to bylo jiné. Zvedl hlavu — a jakkoli rychlý byl jeho pohled, nešťastná kněžna se domnívala, že ji poznal — a právem! Ihned ten prokletý Žid12 šel to říct svému příteli, který se rychle zvedl, přistoupil ke kněžně, prohlédl ji — a nepochybně přesvědčen se vrátil hrát.
De même avec les autres, Mme Bouldakoff vint dire qu’elle était tourmentée par un homme que la beauté de la princesse avait frappé. Dans tout cela maman était navrante à voir. En s’approchant du 30 et 40 ces dames reconnurent jouant en face d’elles Alexandre, excessivement nerveux, qui regarda la princesse comme toute nouvelle venue et se remit à jouer Mais il n’en fut pas de même de don Clemente. Il leva la tête et si rapide que fut son regard la malheureuse princesse se crut reconnue et avec raison ! Aussitôt le maudit Juif alla en parler à son ami qui se leva vivement, marcha jusqu’à la princesse, l’examina, et convaincu sans doute retourna jouer.
To začínalo špatně. Kněžna se dala do hry a předváděla se ještě okázaleji — doufajíc, že to vyhraje drzostí — když zaslechla Larderela, Torloniho a paní Bashkirtseffovou mluvit o neobyčejné podobnosti. Ta ubohá žena, máma, měla výraz tak sevřený a tak vystrašený, že by to samo stačilo, aby už nikdo nepochyboval.
Voilà qui commençait mal. La princesse se mit à jouer et à se montrer de plus belle espérant payer d’audace, lorsqu’elle entendit Larderel, Torlonia et Mme Bashkirtseff parlant d’une ressemblance extraordinaire. La pauvre femme, maman, avait une mine si contrainte et si effrayée que cela seul aurait ôté les doutes.
Torlonia ujišťoval, že pár polštářů není žádný problém a že není nic snazšího, než si vycpat postavu.
Torlonia assurait que quelques coussins n’étaient pas une affaire et qu’il n’y avait rien de plus facile que de se grossir la taille.
Ubohá kněžna toužila hlavně znovu vidět Alexandra, jako tehdy, když odjížděl do Vídně. Předevčírem ho líčili tak ošklivým, že jí dnes připadal nádherný — ostatně jí připadal stejný jako dřív a jako vždycky. Jenže to, že ji Žid odhalil, kazilo radost strachem. Ten člověk je můj nepřítel — Bůh ví proč. Alexandre řekl mámě, že se zabývá jen tím, že nás pomlouvá, a že nás nenávidí. To je tak podivné! Ať nepřichází, ať není ani znám — dobře, jako tolik jiných. Ale on se neustále zabývá mnou, je jako naschvál vždycky tam, kde jsem já, vypravuje o mně nízkosti. Je to nevysvětlitelné — leda by byl do mě blázen. Nebojím se to říct, protože není čím se chlubit; nedvoří se mi a vůbec nelichotí mé marnivosti.
Ce que désirait la pauvre princesse c’était de revoir Alexandre, comme le jour de son départ pour Vienne. On le lui avait fait si laid avant-hier, qu’elle le trouva superbe aujourd’hui, elle le trouva d’ailleurs comme avant et comme toujours. Mais la découverte du Juif gâtait le plaisir en faisant peur. Cet homme est mon ennemi Dieu sait pourquoi. Alexandre a dit à maman qu’il ne s’occupe qu’à médire de nous et qu’il nous déteste. C’est si étrange ! Qu’il ne vienne pas, qu’il ne soit pas connu même, bien, comme tant d’autres. Mais lui il s’occupe constamment de moi, il se trouve comme exprès où je suis, il raconte des vilenies de moi. C’est inexplicable à moins qu’il ne soit fou de moi, je ne crains pas de le dire parce qu’il n’y a pas de quoi se vanter, qu’il ne me fait pas la cour, qu’il ne flatte aucunement ma vanité.
Říkám to, protože to je jediné pravděpodobné vysvětlení té vytrvalé nenávisti. A kdo mě dnes večer poznal? Nikdo — přísahám — nikdo. Nikdo kromě Žida — jak ho ta myšlenka napadla? Tedy na mě myslí. Byla jsem zcela proměněna; kdybych nebyla, ti, kdo mě vidí každý den, by měli podezření.
Je le dis parce que c’est la seule explication probable de cette haine persistante. Et ce soir, qui m’a reconnue ? Personne, je le jure personne. Personne excepté le Juif, comment cette idée lui est venue ? Il pense donc à moi. J’étais entièrement changée, si je ne l’étais pas, d’autres qui me voient tous les jours auraient eu des soupçons.
Zbožňuji být takto inkognito. Je to rozkošné — ano; ale také zatracensky nebezpečné. Řeknete, že kvůli Alexandrovi skáču do ohně. Řekla bych to i já, kdybych skoro totéž nebyla udělala pro jiné nebo pro nic. Sestřenice hrála a kněžna sledovala Larderela — stále se stejnou klidnou a úplnou rozkoší, se stejným tichým uspokojením jako v Neapoli, se stejnou slastí, jako by hleděla na vlastní tvář v den, kdy jí to slušelo. Přijely jsme v deset hodin; poslední vlak odjížděl v půl dvanácté — kněžna tedy strávila hodinu a půl pod zraky všech, v osvětleném sále, s hlavou vztyčenou a se sevřenými rty. Larderel byl již na nástupišti, rychle kráčel s deštníkem jako s puškou — a Séraphin ho sledoval krok za krokem, vždy ve stejné vzdálenosti. Nevím již, v jaké pantomimě, v jakém baletu, v jakém vaudevillu jsem viděla podobný hon — nebo snad to byla karikatura: „Milord a jeho sluha“. Nakonec se Milord se svým sluhou rozloučili teprve tehdy, když se paní Bashkirtseffová Milorda zmocnila a dala se s ním po nástupišti skoro do běhu, k překvapení všech stálých návštěvníků, kteří vůbec nechápali tu šílenost nebo lásku k tomuto novému ptáku.
J’adore être ainsi incognito. C’est adorable oui, mais aussi c’est diablement dangereux. Vous direz que pour Alexandre je me jette au feu. Je le dirais aussi si je n’avais pas fait presque la même chose pour d’autres ou pour rien. La cousine jouait et la princesse regardait Larderel, toujours avec le même plaisir calme et complet, avec le même contentement tranquille qu’à Naples et avec la même satisfaction que si elle eût regardé sa propre figure un jour de beauté. On était venu à dix heures, le dernier train partait à onze heures et demie par conséquent la princesse a passé une heure et demie sous les yeux de tous, dans une salle illuminée, la tête haute et la bouche pincée. Larderel était déjà sur la plateforme, marchant vite avec son parapluie en fusil, et suivi pas à pas et toujours à une distance égale de Séraphin. Je ne sais plus dans quelle pantomine, dans quel ballet, dans quel vaudeville, j’ai vu une course pareille; ou bien était-ce une caricature : Milord et son domestique. Enfin, Milord et son domestique ne se séparèrent que lorsque Mme Bashkirtseff s’accapara Milord et se mit à presque courir avec lui par la plateforme, étonnant tous les habitués qui ne comprenaient rien du tout à cette folie ou à cet amour pour ce nouvel oiseau.
Myslím, že ještě stále rokovali o kněžně — ostatně jsem si vše nechala doma vypravovat. Představili ho tetě, která mu vážně a přísně řekla, že ji nezná — proto si prý dovoluje taková podezření...
Je crois qu’ils discutaient toujours sur la princesse, d’ailleurs je me suis tout fait raconter à la maison. On le présenta à ma tante qui sévère et grave lui dit qu’il ne la connaissait pas, c’est pour cela qu’il se permettait de faire de pareilles suppositions...
Ach — kdyby to nebyl ten Žid! Víte přece, jak to proběhlo s Bihovetzem! Ach, Žide mého srdíčka... Musí se míchat do všeho.
Oh ! si ça n’avait pas été le Juif ! Vous savez bien comment cela s’est passé avec Bihovetz ! Ah ! Juif de mon coeurrrr... Il faut qu’il se mêle à tout.
„Nuže,“ řekl Larderel, „abyste mi dokázala, že to není ona, pozvěte mě do téhož vagónu.“
Enfin, dit Larderel, pour me prouver que ce n’est pas elle, invitez-moi dans le même wagon.
Máma ho ochotně pozvala. Kněžna, její sestřenice a paní Kondareffová již seděly, když přišla paní Bashkirtseffová žádat o dvě místa — ihned je dostala.
Maman l’invita avec empressement. La princesse, sa cousine et Mme Kondareff étaient déjà installées lorsque Mme Bashkirtseff vint demander deux places, qu’on accorda aussitôt.
V každém případě nezbývalo než se statečně vystavit — jestli se dalo nějak zmást stopu, pak jedině takhle.
Dans tous les cas il n’y avait plus qu’à s’exposer bravement, s’il y avait moyen de dérouter, c’était le seul.
napříč stránkou
Nuže, Larderel musel být polichocen, že se pro něj dělají takové věci.
en travers Eh bien mais ce Larderel devait être flatté de voir qu’on faisait de telles choses pour lui.
„Kněžno, paní Kondareffová,“ řekla paní Bashkirtseffová, „dovolte mi představit vám pana hraběte de Larderel.“
- Princesse, Mme Kondareff, dit Mme Bashkirtseff permettez-moi de vous présenter M. le comte de Larderel
Obě dámy se poklonily. Paní Bashkirtseffová se chtěla vložit mezi kněžnu a hraběte, ale oba udělali takový pohyb, že je nechala spolu. Kněžna s neobyčejnou sebejistotou, hrabě jako člověk, který tam přišel pro podivuhodnou záležitost. Kladl nejrůznější nástrahy, aby ji přinutil prořeknout se — přiváděl řeč na epizody z Neapole, zamlžoval věci, zapomínal jména. Ale kněžna se podiví jen jednou — když řekne, že dívky byly samy při rybaření v Sorrentu. To ji pohoršilo. Také se zeptala, kdo je Séraphin, jehož jméno tak často padalo.
Les deux dames saluèrent. Mme Bashkirtseff voulut s’interposer entre la princesse et le comte mais tous deux firent un tel mouvement qu’elle les laissa ensemble. La princesse avec un aplomb prodigieux, le comte comme un homme qui est là pour une affaire curieuse. Il faisait toutes sortes de tours pour que l’on se trahit, mettant la conversation sur des épisodes de Naples, embrouillant les choses, oubliant les noms, mais la princesse ne s’étonne qu’une fois, c’est lorsqu’il dit que les demoiselles étaient seules à la pêche à Sorrento. Elle en fut choquée. Elle demanda aussi qui était Séraphin dont le nom était prononcé si souvent.
„To je můj sekretář, madam.“
- C’est mon secrétaire, Madame.
„To je jeho sluha!“ řekla paní Bashkirtseffová.
- C’est son domestique ! dit Mme Bashkirtseff.
„Můj důvěrný sekretář,“ trval na svém Larderel. A ihned: „Hle, jeden, kdo zná pravopis.“
- Mon secrétaire intime, appuya de nouveau Larderel. Et aussitôt : « En voilà un qui sait l’orthographe. »
Protože požádal o oheň paní Bashkirtseffovou, kněžna požádala o oheň jeho.
Comme il avait demandé du feu à Mme Bashkirtseff la princesse lui en demanda à lui.
Díval se upřeně a kněžna se vůbec neskrývala.
Il regardait fort et la princesse ne se cachait pas du tout.
Po příjezdu do Nice se společnost rozloučila s obvyklými zdvořilostmi, ale protože někdo pronásledoval paní Kondareffovou a její sestřenici, nadělaly nejrůznějšími ulicemi tisíc oklik — vystrašené každým fiakrem — zatímco paní Bashkirtseffová a paní Romanoffová odváděly Alexandra.
Arrivée à Nice la société se sépara avec les politesses d’usage, mais comme il y avait quelqu’un à la poursuite de Mme Kondareff et de sa cousine, elles firent trente-six détours par toutes sortes de rues effrayées du moindre fiacre, pendant que Mmes Bashkirtseff et Romanoff emmenaient Alexandre.
Kněžna se vrátila jako šílená a napůl svlečená již cestou — musela totiž ostatní přivítat z okna.
La princesse est rentrée comme une folle et à moitié déshabillée déjà en route car il lui fallait recevoir les autres de la fenêtre.
napříč stránkou
Alexandre říká, že má raději telegraf než poštu, protože zaměstnanci opravují pravopisné chyby.
en travers Alexandre dit qu’il aime mieux le télégraphe que la poste parce que les employés corrigent les fautes d’orthographe.
na okraji
(Prosba jednou provždy — vyslovovat a tisknout celá jména).
dans la marge (Prière une fois pour toujours de prononcer et d’imprimer les noms entiers).
Naštěstí se zdrželi pět minut, takže jsem už umytá a v bílém stála u okna, když přijela máma a teta s Milordem a jeho sluhou na kozlíku.
Heureusement ils tardèrent de cinq minutes de sorte que débarbouillée et en blanc j’étais à la fenêtre lorsque maman et ma tante arrivèrent avec Milord et son domestique sur le siège.
„Ještě nespíš!“ zavolala na mě teta.
- Pas encore couchée ! me cria ma tante.
„Ještě ne,“ odpověděla jsem, „vzali jste klíče, nedostala jsem čaj; víte, že je to... kdo je s vámi? Jsi to ty, Walitský?“
- Pas encore, répondis-je, vous avez emporté les clefs, je n’ai pas eu de thé, vous savez que c’est... qui est avec vous ? C’est toi Walitsky ?
„To je hrabě de Larderel,“ řekla máma.
- C’est le comte de Larderel, dit maman.
„Žádné hlouposti, prosím...“
- Pas de bêtises, je vous prie...
„To jsem já, slečno, dobrý večer,“ řekl Alexandre a uklonil se – stále ještě na dvoře, právě tak jako já stále ještě u okna!
- C’est moi, Mademoiselle, bonsoir, dit Alexandre en saluant, toujours dans la cour, de même que j’étais toujours à la fenêtre !
„To není možné!“
- Pas possible !
„Ale ano, jsem to já.“
- Mais oui, c’est moi.
„A jak je to možné?“
- Et comment cela se fait-il ?
Když jsem sešla dolů, byl již v kuřárně a sháněl tu slavnou karikaturu, o níž mu psali. Ostatně byl opilý, čehož jsem si všimla již ve vagónu.
Il était déjà dans le fumoir demandant la fameuse caricature dont on lui avait écrit, lorsque je suis descendue. Au surplus il était ivre ce dont je m’étais aperçue en wagon.
Celkem jsme nemluvili o ničem, ale padlo mezi námi několik narážek — jako bychom se bavili vzpomínkou na velmi příjemné věci.
On ne parla de rien en somme mais il y eut quelques allusions entre nous comme pour nous amuser au souvenir de choses très agréables.
Jenže tato maškaráda, ty malé lži, ta věčná intrika mi zmátly mysl a již nevím, co říkám.
Seulement cette mascarade, ces petits mensonges, cette intrigue perpétuelle m’ont embrouillé l’esprit et je ne sais plus ce que je dis.
Po celou dobu ve vagónu mluvil, jako bych mu napovídala slova — aby paní Kondareffová uvěřila té historce o jeho žádosti, mém odmítnutí atd.
Tout le temps en wagon il a parlé comme si je lui soufflais les mots pour faire accroire à Mme Kondareff l’histoire de sa demande, de mon refus, etc.
To vše mě připraví o dobré jméno. S Larderelem nedělám nic jiného — a podivné je, že si nevyčítám nic a nelituji ničeho. Připadá mi natolik jako kus mne samé, jako jeden z nás, že bych mu svěřila cokoliv na světě — jistá, že v něm naleznu ochranu a pomoc. Je to zvláštní, viďte.
Tout cela va me déconsidérer. Avec Larderel je n’en fais point d’autres et, ce qui est bizarre c’est que je ne me reproche rien et ne me repens de rien. Il me semble tellement une partie de moi, un des nôtres que je lui confierais tout au monde, certaine de trouver en lui protection et aide. C’est étrange, n’est-ce pas.
Pozval se na zítřejší oběd, přitom si stěžoval na tyranii Torloniho, jenž je mu pořád v patách, aby ho sem nepustil. Máma vypadá, jako by se do něj zbláznila, a my se z toho veřejně smějeme.
Il s’est invité à déjeuner pour demain tout en se plaignant de la tyrannie de Torlonia qui est sans cesse après lui pour l’empêcher de venir ici. Maman a l’air d’être folle de lui et nous en rions publiquement.
Dala jsem si desetkrát opakovat vše, co jsem neslyšela, a mně [...]
Je me suis fait répéter par dix fois tout ce que je n’ai pas pu entendre et me [...]
Poznámky
Pozn. překl.: V originále „le maudit Juif“ — dobová antisemitská nadávka, jíž Marie častuje dona Clementa; přeloženo věrně. ↩
Pozn. překl.: „Prokletý Žid“ je don Clemente Torlonia, Larderelův společník. Torloniové byli katolický římský rod, bankéři Papežského státu, potomci Marina Torlonii, obchodníka z Auvergne, který se v roce 1750 usadil v Římě; Židé nebyli. Marie ho tak nazývá i později (075/1877-10-02). ↩