Středa 13. června 1877

Pózovala jsem u Biensmuüllera v italském kostýmu, s mandolínou a Pinciou, a potom jdeme navštívit Anitchkoffovy, kteří se zakopali na venkově. Jdu tam proto, abych dala Marie Leontievně napsat německé dopisy mé matce do Florencie. První je od ředitele vídeňské opery, který si stěžuje na únos první zpěvačky. Druhý dopis je od paní Schulzové, matky oné mladé osoby. Třetí od sochaře jménem Meyer, který má smůlu, že bydlí na stejném patře jako lehká žena; stěžuje si na hrůzy, vedle nichž jsou turecké domy pouhou hříčkou. Alexandre postrašil jeho děti, jeho nemocnou ženu a rozbil Psyché — sochu objednanou nizozemským králem — a bustu velkovévodkyně Olgy Ruské. Sochař dochází až k výhrůžkám smrtí. Čtvrtý je od Françoise Berrona, truhláře starého osmdesát osm let, jemuž Alexandre nezaplatil sto osmdesát franků. Konečně dopis podepsaný dvěma sty jmény — jsou to matky dvou set tanečnic, neboť Alexandre unesl celý balet a najav zvláštní vlak, prchl pronásledován císařskou policií. Uvidíme, jak to poslat z Vídně s přidáním dalších věcí. Co mě těší, je že překladatelem bude Marcuard.
Vyšli jsme od nás a šli k Anitchkoffovým, kde se sešlo celé shromáždění ruských tyčí. Paní Kondareffová zřejmě ráda vyhledává mou společnost, což mi k ní vzbuzuje jistou sympatii; právě odešla s ostatními.
Kéž jim Bůh dopřeje poklidně si užívat veškerých půvabů karet a rozhovorů o číslech rulety.
Píši komturovi pár slov, aby byl trpělivý, zatímco Biensmuüller pořizuje reprodukci snímku.
Amen.
Slyším Dinu, jak nejde spát, dokud nevidí Rosalii — ze strachu, abych jí nepřipravila nějaké překvapení.