Pátek 25. května 1877

Nemám co říct, leda... nevím ani co.
Na Skatingu jsme se bavily jako šílené a já konečně bruslila bez jakékoli pomoci.
— Slečna Dina, pravil Larderei, má zcela správný způsob sezení na koni — sedí obdivuhodně.
Slyšet tohle o Dině, která vůbec neumí jezdit na koni, zatímco já sedím v sedle jako ve své posteli; slyšet chválit její tlustý pas, nadměrně sevřený úžasným korzetem, jenž zdvihá poprsí, sotva stahuje břicho a vytváří záda figuríny — jistě má hezký pas ve srovnání s mnohými jinými; co se mě týče, nechlubila bych se tím, že vynikám mezi ošklivkami, ale chlubím se pasem takovým, že Dinina postava se k mé nemá co klást. Nikdy nejsem stažená, vždy pružná a ohebná a přitom si zachovávám jakousi pevnost, která slušívá mládí; nesmírně štíhlý pas, extravagantní boky, Venuščino poprsí, oblá ramena — a to vše bez stísněnosti, bez výstředních kostic, bez svírání...
Ale zabloudila jsem — mluvila jsem o Masse. Chápete tedy vše, co jsem pocítila při té nespravedlnosti... nebo pravdě, neboť nebyla jsem sama sebou; ale ani to by ještě nebylo nic — ta rána, na níž budu navždy pamatovat, přišla, když se Alexandre přiblížil a napůl užaslý, napůl zklamaný:
— Nuže, slečno, upřímně řečeno, pravil mi, upřímně — věřil jsem, že jste statečnější... věřil jsem, že jste statečnější, dodal ještě s výrazem zdvořilého soucitu. A já seděla přikovaná ke svému ohavnému zvířeti a můj odporný klobouk mi sjížděl přes hlavu...
Takový je to druh trápení a zármutku, který mi Alexandre zanechává... a pokaždé, když na to pomyslím, jsem zuřivá.
Po čase se vynoří události, jež prošly nepovšimnuty — jako obraz, který lépe oceníte z určité vzdálenosti. Schůzka v Aquariu mi nevychází z hlavy; ne snad, že bych toho litovala — byla jsem strhnuta... a bylo-li by to udělat znova, udělala bych to znova; nebylo mi hanba, šla jsem přímo, jsem příliš netrpělivá na to, abych milovala klikatou cestu. Ale právě tato... malá příhoda všechno způsobila. Byl sice dobře odvrácen ode mě, ale být odvrácen a ocitnout se nucen... uklidňovat... — to je něco jiného.
Padl mi do oka soudní případ, v němž ten pán uhodil matku, která ho chtěla za každou cenu dostat pro svou dceru, jež mu psala dopisy; a protože nepřicházel na schůzky, vydala se ho pronásledovat až na nádraží... Ta sprostota, ta hanebnost mi zvedla žaludek a zahanbila mě natolik, že jsem rychle odešla, vida, že máma čtoucí noviny pociťuje totéž co já!
V mém velkém vysvětlujícím dopisu jste viděli, co jsem mu hořela říct — stejně tak se dozvíte, co mě trýzní, naskytne-li se jednou příležitost si s ním promluvit.
Mnoho zdrženlivosti, mírnosti... uvidíte.
Ale když jsem brala pero, na nic z toho jsem nemyslela. Smála jsem se jako šílená s Marií Leontievnou.
Mimochodem! Víte — nuže, běda! — musím se zbavit iluzí: tahle dívka má zájem, dojemný, čistý, skrytý... ale osobní zájem — je zamilovaná do Walitského.
Je to tak směšné, že vlastním uším nechci věřit. Ta dívka se vyznala mámě. Nevím, z čeho jsem se smála, ale celá společnost dostala takový záchvat veselosti, že mě až bolela hlava. Marie Leontievna, klidná jako úplněk, se kroutila smíchy; zkusila jsem ji shodit ze zahrady z balkónu, ale vzpomněla jsem si, že Alexandre je mrtvý teprve tři dny, a dala jsem se vyprávět, jak moje modla chcípla. Chtěla jsem říct, že je kouzelný měsíční svit a dala jsem mu serenádu a že v té velké Paříži už nebudu mít ten klid,
Víte, co jsem si vymyslela? Že Alexandre zemře, a manželka Gastonova zemře, a já si vezmu Gastona. Co říkáte?

Poznámky

Pozn. překl.: „Taille" — pas, v 70. letech 19. stol. klíčový ukazatel ženské krásy; co nejtěsnější pas byl módní ideál.
Pozn. překl.: Korzet — v originále „corset fabuleux"; tuhé spodní prádlo tvarující postavu, nosily je dámy všech tříd.
Pozn. překl.: „Baleines" — kostice z velrybích kostí, jimiž byl korzet vyztužen.
Pozn. překl.: Villa Borghese — slavný park v Římě, oblíbené místo pro jízdu na koni v módní římské společnosti.
Pozn. překl.: „Habit" — dámský jízdní kostým, formální oděv pro jezdkyně.
Pozn. překl.: Princ Umberto — korunní princ Umberto Savojský (1844–1900), budoucí král Umberto I. (vládl 1878–1900); Marie ho považuje za znalce krásy.
Pozn. překl.: Aquarium — pravděpodobně neapolské akvárium (zal. 1874), oblíbené místo setkání.