Pátek 11. května 1877

Od včerejška jsem ještě nespala a je bílý den. Žádal mě o můj portrét... lituji toho, jako bych si sama odepřela něco... přece tam ještě něco je! Však – přejde to, vše přechází.
Jsem ale hloupě připoutána k jeho rodině, k jeho městu... jen já mohu být na takové nesmysly – nesmysly... proto, že ho nemiluji a nechci mu nic obětovat: za prvé proto, že on si mě vůbec nevšímá, a za druhé proto, že ta partie není oslnivá... berte to slovo vážně.
Dovolím si nejrůznější nesmysly se záměrem – ale takhle jen tak...
Je jasný den.
... Bez jakéhokoli... ani lásky z jeho strany... Eh, přejde to a my ho znovu najdeme – jen hory se nikdy nesetkají... ačkoli – vynalezly se tak pohodlné, tak dlouhé mosty, tím myslím...
Přece tam něco je!
Co dokáže mládí – lehla jsem si v sedm ráno, vstala v jedenáct a necítím žádnou únavu.
S láskou jsem hleděla na aleje, na Arno, na cizí a lhostejný svět... má ro... ne, ne, nemohu se smát. Hraběnka byla s dcerou; obě mě jako obvykle hodně pozorovaly. Hrabě Gaston mi tolik připomíná... onoho... a musíme odjet! Nejsou peníze... kursy klesají, válka.
Marcuard nám říká, že v Cercle philharmonique je dobročinný koncert a na Skatingu večírek. Byly jsme na obou místech. Na koncertě jsem viděla Gastona s manželkou – je to zvláštní, jak spolu dobře vycházejí. Alexandre nám to říkal, ale skutečnost předčí. Skutečně se nesetkávají vždy spolu jako znudění nebo ospalí manželé, ale jako přátelé – každou chvíli na dostizích, na koncertě přijde k ní něco říct, na něco se zeptat. Radí se spolu, usmívají se na sebe. Není hezká. Malá, zavalitá, tmavovlasá, tmavé pleti, červené tváře, a přece pravidelné rysy a výraz velké dobroty, energie, vlídnosti – to se líbí.
Na Skating – anebo kvůli převlékání – jsem přišla v jedenáct; viděly jsme paní de Mirafiore, Blanche. Radost ale nebyla úplná, rozloučení nenabyla kouzla, po němž jsem toužila – hraběnka tam nebyla.
Co mi jsou všichni? Zůstala jsem osm dní ve Florencii, viděla jsem je osmkrát. Miluji je a Florencie mi chybí tak, až... pláču. Vypadali laskavě a já se obměkčila jako hloupá!
Řekla jsem, že k nám přišel Gordigiani, povzbuzoval mě, přislíbil mi uměleckou budoucnost, shledal mé skici velmi dobrými... a velice si přál namalovat můj portrét...
Jak bych si přála mít portrét ve Florencii – bylo by to pozoruhodné: on by ho viděl, oni všichni by ho viděli, to myslím.

Poznámky

Pozn. překl.: Narážka na francouzské přísloví „Il n'y a que les montagnes qui ne se rencontrent pas" (Jen hory se nikdy nesetkají — lidé vždy znovu přijdou do styku).
Pozn. překl.: Narážka na rusko-tureckou válku (duben 1877), jež způsobila pokles ruských státních dluhopisů.