Pátek 27. dubna 1877

Šly jsme se rozloučit se svými dobrými, leč nemnoha přáteli. Přišel Carmignano a málem se rozplakal, ten chudák stařec – kdo ví, zda ho ještě někdy spatřím.
Ach, ale málem bych o dopoledni neřekla ani slovo. Přišel Melissano, aby mi stál modelem k portrétu v barvách. Bylo to rozkošné: za hodinu a půl jsem zhotovila věrnou podobiznu (nos poněkud prodloužen pro větší výraz) – a mezitím jsem snídala a vyprávěla, jak se tentýž den uskuteční dvě svatby: Melissanova a Alexandrova, se dvěma dcerami pana Buonocore, lichváře, s nímž tito páni hojně obchodují. Četla jsem i telegram, který zmíněný Alexandre poslal Melissanovi z Vídně. To mne nepřekvapuje, vždyť onehdy vstoupil se slovy: „Za hodinu odjíždím do Vídně." – Tedy za hodinu a půl jsem stačila to vše. Ale víte, ten člověk mě miluje?
Ach, vida... kdo by si to byl pomyslel. Zavolali jsme Doenhoffa, jenž toužil poznat Melissana a pochválil mě za podobiznu – k mé velké radosti. Umím komplimenty rozlišovat a vážit. Ostatně už včera na plese hraběnky Figliasi se s Grattaminardou mluvilo o mé skice křídou.
Právě odešla ta Hamontoffová; loučila se s vytržením a prohlásila, že vůbec nechápe náš odjezd v době, kdy celou Neapol zaměstnáváme každičkým svým pohybem atd.
Neapol mi bude chybět – je to jediné město na světě, kde netrpím. Tak tam přece zůstaňte!! Ne, neboť by se to pokazilo. (vzdech)
U příležitosti příjezdu prince z Walesu a vévody z Edinburghu znovu otevřeli Skating.
Šly jsme se tam ještě jednou podívat na své kavalíry; všichni byli ještě přívětivější než obvykle, byly jsme víc obklopené, víc milované, hovořilo se a smálo víc než jindy. Já jsem nebruslila; Schettino a Caracciolo přišli s námi. Myslím, že zítra jich několik pojede s námi až do Caserty.
Je mi téměř líto odjíždět. Doenhoff byl s námi – bez svého prince.
Loučení, ať už je jakékoli, má v sobě cosi dojemného. Nasimoff přišel, takže jsme vyslechly poslední drby.
Ze Skatingu přišli k nám Campomarino a Melissano; odvážím si fotografie, věnování a myšlenky, jež mi dnes večer napsali. Campomarino je rozkošný, vážně. Napsal tak krásné věci. Melissano odnáší svůj portrét k princezně z Piedimonte, aby předvedl ten zázrak. Chválí mě tak obratně, s takovou neapolskou živostí a v neapolském nářečí, že ho nechávám mluvit. Nucené pochlebenství člověk pozná hned.
Ostatně je to opravdu podivuhodné. Musím studovat.
Chtěla bych toho říci tolik, ale jsem už v moci toho rozrušení, jež vás zachvátí před odjezdem: myslíte na tisíc věcí najednou, chce se vám koupit vše, všechno si odnést, vzít s sebou všechny, zůstat, utéct od... co já vím. Od Lardereiho odjezdu jsem duchaplná a hezká – jen aby to vydrželo.
Kufry stojí v předpokoji, psací stolky a stoly holé, komody otevřené.
Odjíždím klidná a šťastná.
Kdyby ti dnešní večer přišli i zítra, bylo by jich asi patnáct.

Poznámky

Pozn. překl.: Skating — módní bruslařský salon, oblíbené společenské místo v 70. letech 19. století. Princ z Walesu = budoucí král Eduard VII.; vévoda z Edinburghu = princ Alfred.