Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí 2. dubna 1877

Probouzím se zářivá — Larderei poslal lístek na lóži na dnešní večer a svou navštívenku. Postaral se o nás.
V devět se vrátil z dostihového závodiště a spí — ubohý chlapec.
Byly jsme u Fabbricatoreových — přes vlastní vůli jsem mluvila o Lardereim, přičemž jsem se ho snažila zamaskovat Melissanem.
Mám horečku, tváře mi hoří, je mi zima a ruce jsou ledové. Ráno jsem vzala jen šálek kávy. Teď je jedenáct hodin večer.
Larderei přišel — znesvěcen Melissanem. Po všem, co jsem včera napsala, stál tu přede mnou — cizinec, to je vše. Bylo mi trochu chladno. Vykládala jsem karty Melissanovi, sklopíc oči, červenajíc se a vypadajíc tak podivně, že se mě Larderei zeptal:
– Co vám je? Včera jste byla rozkošná.
– Jsem rozzuřena. Mám hlad.
Mama se v tu chvíli vrátila — tihle páni čekali jen na ni, aby se definitivně dohodli na odjezdu do Sorrenta, byli pozváni na večeři. Ten Larderei se svou suitou nás chce izolovat od ostatních. Dobře tu invazivní povahu znám. Nic není škodlivější. Jestliže jsem měla slabost souhlasit s tím, že vezmeme jen Melissana a Marcuarda, uspořádám jiný výlet, na který přijdou všichni.
Marcuard je poblázněn chimerickou vášní pro císařovnu Eugénii, která ho přijímá. Dodalo mu to vznešený výraz.
Ach! Larderei si se mnou dělá, co chce — jako všichni, na nichž mi trochu záleží.
Při odchodu mi podal ruce — podala jsem mu své, jako Barnolovi. Uvědomila jsem si to půl hodiny po jeho odchodu.
Zde je dopis, který jsem právě dostala od Mouzayho — přečtěte si jej, a moje odpověď, jež následuje, vám vše objasní:
„Váš dopis mě uchvátil. Vše, co říkáte, je tak pravdivé, že jsem si to sama stokrát pomyslela. Jenom mou hodnotu opravdu přeceňujete. Možná jsem kdysi za něco stála, ale všechny ty cesty mě otupily."
Stále mě bolí krk a neapolské podnebí mi snad prospěje. Neberte příliš vážně, co dnes večer píšu — jsem melancholická a vše vidím přes černý závoj. To se stává každému. Myslím s radostí, že za měsíc budeme usazeny v Paříži, odkud nechci více vycházet.
Uříznuté uši mají své kouzlo pro ty, kdo je uřezávají. Rozzlobte se, napište mi vše, co chcete — udržíte mě tak v přibližně zdravém duchu. Sama jsem unavena plesnivěním — vaše slova mě bouří proti mně i všem ostatním; bez vašich nadávek, které oceňuji a chápu, bych úplně usnula.
Myslíte, že jsem si tisíckrát nepromyslela sto padesát plánů? Ach, Bože dobrý! Ale k čemu to je? Včera jsem byla veselá, dnes večer jsem rozmrzelá. Mama a Dina jsou v San Carlu. Zůstala jsem doma — to způsobilo doma malou domácí šarvátku, v níž jsem hrála roli zcela pasivní. Už nějaký čas jsem tak rozumná a klidná, že je to děsivé. Nudím se!
Co chcete, co s tím mám dělat! Nemohu přece strávit čas tím, že si budu namlouvat hlouposti kvůli imbecilovi nebo i kvůli duchaplnému člověku. Tento druh zábavy mi lahodí jen jako nepostradatelný doplněk. Myslím, že píšu hlouposti — vezměte z dopisu jen to, co je třeba. Serenády pokračují — chtěli byste snad, aby mi byla tato španělská zábava zakázána! Bože můj, jak jste přísný. Na dálku mi to nevadí — stejně vás obejmeme v Paříži. Je tu hromada věcí, co mě drží v Neapoli. Vše vám povím. Je to prázdné, ale dny to nějak zkrátí.
Víte přece, že to byl manžel Madame — tedy můj velmi vážený otec —, kdo způsobil nepořádky letošní zimy.
Bez něj bychom dávno byly klidné — a dokonce vzrušeně — v Paříži, užívajíce si atd. atd. atd.
Sbohem — nadávejte mi častěji, prospívá mi to nesmírně. Zcela vaše. Marie.
[Půl stránky prázdné]
Mama přichází mi vyprávět, že Marcuard, Melissano a Bijou nevyšli z její lóže, a že Bijou jí pokračoval ve svých důvěrnostech. To mě přivádí k šílenství! Nevím jak, ale Madame odnesla jeho prsten. Bláznivě si s ním pohrávám a usínám s tím prstenem u rtů.
Dokumenty o papeži Alexandru XI. Borgiovi, [chybí v rukopisu]
Dubium, illusio, Deceptio Oppresio
Gloriae Cupiditate

Poznámky

Pozn. překl.: Císařovna Eugénie (1826–1920) — španělsky rozená manželka Napoleona III., po pádu Druhého císařství (1870) žila v exilu v Anglii. Byla proslulá svou přitažlivostí a sociálním vlivem ještě dlouho po pádu režimu. ↩
Pozn. překl.: „Oreilles coupées ont leur charme pour ceux qui les coupent" — enigmatický obraz; pravděpodobně narážka na ostrá slova dopisující osoby, která Marie přijímá jako stimulující, i když bolí. Smysl: i rány mají své kouzlo pro toho, kdo je zasazuje. ↩
Pozn. překl.: Alexandre XI Borgia — zřejmě narážka na Alexandra VI. Borgiu (1431–1503), papeže proslulého svou zkažeností a dynastickými intrikami; otce Lucrezie Borgiové. Číslovka „XI" v originále je pravděpodobně Mariina chyba nebo záměrné přepočítání. Lucrezia Borgia (1480–1519) — dcera papeže Alexandra VI., proslulá krásou i skandály; postava romantizovaná 19. stoletím. ↩
Pozn. překl.: Latinský text: „Pochybnost, iluze, Klam, Útlak / Touha po Slávě." Marie si zřejmě poznamenala tato slova jako filozofické heslo nebo zápisek své nálady. ↩
Pozn. překl.: Latinsky: „Touha po Slávě" — pokračování předchozí Mariiny latinské poznámky. ↩