Středa 28. února 1877

Abych zkrátila čas, spím dlouho, a Doenhoff dvakrát vstoupil do salonu, aniž tam koho nalezl.
Nasimoff včera mluvil o jisté paní Hamontoffové, rozené hraběnce Projexové, jejíž známost by prý byla velmi příjemná, a dnes nás manžel oné dámy navštívil, aby nás pozval k nim večer v pět — šly jsme. Jsou to jak náleží slušní a nadmíru milí lidé.
Pak jdeme na Skating; jsem víceméně vyléčena ze svého bláznovství — tam byli naši kavalíři z Veglione.
Celkem vzato: špatné počasí, špatná nálada, všeobecné otupění, nuda až k tomu, že nedokáži říct dvě slova. Zkoušela jsem šaty — nesluší mi. Chápete mé oprávněné znepokojení.
Rosalie mi dnes večer řekla něco, co umírala touhou povědět od dávna: kočí se jí dvakrát ptal, jestli si vezmu Lardereiho.
Jsou to hlouposti, ale myslím, že je to velmi milé — i v žertu mluvit jen o manželství. Je to jakýsi druh úcty, který lichotí mé mánii.

Poznámky

Pozn. překl.: Veglione — italský maškarní ples; velká společenská událost na karnevalu.