Úterý 27. února 1877

Pan Nasimoff strávil u nás přes hodinu — byl upozorněn, pokud jde o Tolstoje, kteří jsou zde; zná nás šest let; je to milý a dobrý člověk. Nejzábavnějším způsobem vylíčil manévry neapolských šlechticů, které ostatně každý den sledujeme z našich oken — dvacet jich tam bývá, někdy i víc.
— Mají vždy kapesník v ruce, ale smrkají jen po rusku... takhle!
Dává se nám k dispozici a udělá vše, aby nás pobavil — dělá to pro všechny Rusy; jenomže tito Rusové do neapolské společnosti nechodí.
— Jen čas, dámy, a vše se urovná!
Říká spoustu věcí, které mě povzbuzují, lituje, že jsme přijely tak pozdě — byl by mohl mít pozvánky na velké bály a ještě na spoustu věcí; zkrátka nás do všeho zasvětí; už skoro nejsem šílená a když po něm přišel Doenhoff, bylo mi velmi volně; hrála jsem karty s jeho pruskou Excelencí a darovala jsem mu krásnou psací složku ze Sorrenta, která se mu líbila — za tento dárek dostávám polibek na každou ruku.
A večer jsem byla oblečena jako bílý mnich — s bílou almužničkou se zlatými sfingami, bílými šňůrami, růženci, kápí a tak dále; Doenhoff, při vší své tloušťce, se navlékl do mého hnědého kapucínského hábitu a vyšli jsme do předsíně zavěšeni do sebe, s kápěmi až na špičku nosu. Když sluhové spatřili hofmaršálka J.V. v tomto kostýmu, nejprve se rozesmáli a nakonec se uklonili. Na to nikdy nezapomenu. Smáli jsme se tak!
Dopis od Fostera.
Krásná Rosine, hraběnka Mirafiore, manželka krále, chce prý víc než kdy jindy být prohlášena královnou. To by bylo krásné pro Lardereiho, kterého zbožňuji! A pak, jaký kousek by to byl na Markétu! Tato princezna bude největší, nejzbožňovanější, nejopěvovanější královnou. A tak… závidím jí. Chtěla bych být její favoritkou. Ne...
Ach, jak miluji Lardereiho — půjdu spát a budu na něj myslet.
Včera ráno přišel Doenhoff říct mámě, že by bylo lepší nejezdit na koni s Altamurou. Informace si zjistil od samotného syndika. Altamura je burzián — velmi čestný, ale není přijímán ve velkém světě.
— Proto, říká hrabě, je lépe ji s ním nenechat jezdit na koni — hned se bude říkat, že se jí dvoří; jiná by prošla nepovšimnuta, ale slečna je natolik nápadná svou krásou, že se tím ihned budou zabývat, mají-li záminku. Každý jí skládá poklony, kníže říká tolik věcí.
Pojďme spát a snít o Lardereim, jenž mi vzal všechny myšlenky, kterého miluji a který nepřichází...
Kdy přijdete, Bijou? Miluji vás.

Poznámky

Pozn. překl.: J.V. — Jeho Výsost (Son Altesse); titul vztahující se k pruskému princi.