Neděle 4. února 1877

Byla jsem v kostele, pak jsme šly k Anitchkoffovým a paní Anitchkoffová mi řekla, že o nás ve Figaru napsali „něco“; neví co, zná to jen z doslechu, a půjde to číslo shánět.
Odpověděla jsem, že nic nevím.
Uprostřed Promenády, v ohromném davu, jsem vyskočila ze své bryčky, abych se vrátila domů pěšky s mámou. [Zrušená slova] Dost dlouhou dobu nás totiž sledovaly dvě kokety v bílé proutěné bryčce s bílými koňmi. Ošklivá bryčka, herky, ale nebylo to o nic méně nesnesitelné.
Někdo tu otravnou frašku nastrojil. Ta pomsta je duchaplná, a hlavně účinná. Chtěla bych se umět mstít takhle.
Je to hrozné.
Jsem bezmocná proti tolika ohavným bodnutím, proti tolika hanebnostem.
Takové odporné věci!
Dobrá Odcházím, ale vrátím se. V Nice jsem trpěla, v Nice já...