❦
Úterý 26. prosince 1876
Mardi 26 décembre 1876
Ráno Visconti.
Visconti le matin.
U Spillmana mě to málem dojalo. Navlékla jsem na sebe papežský oděv1 jako ta hrubá bestie, jakou jsem, a jedu na Pincio — otci přenechávám čestné místo vedle mámy, která hledá Antonelliho očima na všechny strany — a tu se mi zdá, že ho v jedné skupině mužů poznávám. Máma drží hlavu otočenou dozadu jako zatracený z Dantova pekla2 — a usmívá se, dokud dotyčný nesmekne klobouk, pobídnut pány kolem sebe. Ach! To bylo absurdní, to bylo ohavné! Byla jsem tak rozzuřena, že už nevím, kdo ten člověk byl. Simonetti přistoupil k našemu vozu — ukázali mu otce, ale při rozhovoru s ním se stále čekalo na toho druhého. Byl-li to on, musel mě poznat podle toho papežského oděvu! Absurdní, ohavné!
Chez Spillman ce fut un presque attendrissement. M’étant revêtue de mes habits pontificaux comme une grosse brute que je suis, je vais au Pincio, cédant à mon père la place d’honneur à côté de maman, qui cherche Antonelli de tous ces yeux lorsque, dans un groupe d’hommes, il me semble le reconnaître. Maman tient sa tête retournée, comme un damné de Dante, souriant jusqu’à ce que la personne ôte son chapeau, poussée par les messieurs qui l’entourent. Oh ! c’était absurde, c’était atroce ! J’étais si en colère que je ne sais plus qui était cet homme. Simonetti s’approcha de notre voiture, on lui montra mon père mais, tout en lui parlant, on attendait l’autre. Si c’était lui il a dû me reconnaître à cause de mes habits pontificaux ! Absurde, atroce !
Ale teprve večer jsem pocítila jakési zklamání, prázdnotu… tlumený hněv. Ach! Máma je někdy ohavná.
Mais ce fut le soir seulement que je sentis une sorte de désappointement, de vide... de colère sourde. Oh ! ma mère parfois est abominable.
Dnes večer je zahájení Opery… a ani jedna lóže… všechny nepříjemnosti najednou. Otec nabízí dvě stě franků, ale marně. A Antonelli tam bude dnes večer! Chtěla bych tam být, abych viděla, jak by se na mě tvářil.
C’est l’ouverture de l’Opéra ce soir... et pas une loge... tous les ennuis ensemble. Mon père en offre deux cents francs mais en vain. Et Antonelli y sera ce soir ! Je voudrais y être pour voir la figure qu’il me ferait.
Přichází Visconti — dělám rehabilitující narážky, jak nejjemněji dovedu, a ten starý ohař je chápe výborně, což mi velmi uleví a dovolí mi jít do divadla Argentina na La fille de Madame Angot3 v italštině.
Visconti vient, je fais le plus finement que je puis des allusions réhabilitantes que le vieux limier comprend à merveille ce qui me soulage grandement et me permet d’aller à l’Argentina voir « La fille de Madame Angot », en italien.
Můj mistr Katorbinsky a Swedomští přicházejí do lóže — a domlouvám si den na malířské sezení.
Mon maître Katorbinsky et les Swedomsky viennent à la loge, et je prends jour pour une séance de peinture.
Nemám Pietrovi co říci. Nepochopil by mě.
Je n’ai rien à dire à Pietro. Il ne me comprendrait pas.
Poznámky
Pozn. red.: „Papežský oděv“ (francouzsky „habits pontificaux“) — formální, konzervativní oděv vyžadovaný ve společnosti papežského Říma. ↩
V Dantově Pekle (XX. zpěv) chodí věštci s hlavou zkroucenou dozadu. ↩
Pozn. překl.: Francouzský titul bez zavedeného českého názvu; doslova „Dcera paní Angotové“ — komická opera Charlese Lecocqa z roku 1872. ↩