❦
Úterý 19. prosince 1876
Mardi 19 décembre 1876
Bibi a slečna Collignon mě nacházejí, jak před paní Anitchkoffovou rovnám noty.
Bibi et Collignon me trouvent rangeant de la musique devant Mme Anitchkoff.
Pak beru slečnu Collignon k sobě a hovoříme o mých záležitostech… dlouho… a pak už nechci vidět nic než Řím.
Puis j’emmène Collignon chez moi et nous causons de mes affaires... longuement... alors je ne veux plus rien voir que Rome.
Takže když jsme se vrátily z divadla, kde dávali La Créole1 a kde s námi byli Bihovetz, Ricardo a Lubimoff, jsem rozhodnutá.
De sorte que, de retour du théâtre où l’on donnait « La Créole » et où [nous] avons eu Bihovetz, Ricardo et Lubimoff, je suis décidée.
Proklamace.
Proclamation.
Je nutné využít otce pro Řím, dokud je tady — na Nice ještě dojde. Až budu… jak to říci?… Usazena v Římě, budu moci jít, kam se mi zachce, a znovu se setkat s panem Paulem de Cassagnacem, protože mě to potěšilo. Tedy stanovme následující.
Il faut utiliser mon père pour Rome tant qu’il est là, à Nice cela viendra encore. Quand je serai... comment dire ?... Posée à Rome je pourrai aller où il me plaira et retrouver M. Paul de Cassagnac puisque cela me fit plaisir. Donc, arrêtons ce qui suit.
Píšeme mámě — abychom se vyhnuly vysvětlování a… zbytečným proslovům — tento lístek:
Nous écrivons à maman pour éviter des explications et... des discours inutiles ce billet:
„Jeďte do San Rema nebo jinam, [tam, kde je to konečně třeba, a zaříďte, aby pan Bashkirteff jel s námi do Říma. Je to definitivně rozhodnuto] Nic jiného nechci.
- « Allez à San Remo, ou ailleurs, [là où il faut enfin, et faite que M. Bashkirteff aille avec nous à Rome. C’est décidé définitivement] Je ne veux rien d’autre.
Dávám vám pět dní.
Je vous donne cinq jours.
Marie.“
Marie. »
A teď… Bože můj, uklidni mě.
Et à présent... Mon Dieu calmez-moi.
Není to škoda, že se mi tak poctivý muž jako Bruschetti tolik protiví.
N’est-ce pas dommage qu’un loyal homme comme Bruschetti me déplaise tant.
Vždy si s potěšením vzpomínám na jeho vznešenou větu, když jsem mu v odpověď na jeho žádost řekla, že mě nezná. Větu, které jsem nevěnovala pozornost.
Je me rappelle toujours avec plaisir sa noble phrase quand, en réponse à sa demande, je lui dis qu’il ne me connaissait pas. Phrase à laquelle je n’ai pas fait attention.
„Slečno,“ řekl, „je na vás, abyste si o mně opatřila informace, neboť jméno a společenské postavení dává ženě manžel. Miluji vás, a to mi stačí.“
- Mademoiselle, dit-il, c’est à vous de prendre des renseignements sur mon compte car c’est le mari qui donne le nom et la position à la femme. Je vous aime et cela me suffit.
Poznámky
Pozn. red.: La Créole (doslova „Kreolka“) — opereta Jacquese Offenbacha z roku 1875. ↩