Úterý 19. prosince 1876

Pak beru Collignonovou k sobě a hovoříme o mých záležitostech… dlouho… a pak už nechci vidět nic než Řím. Takže po návratu z divadla, kde dávali „La Créole" a kde jsme měly Bihovetze, Ricarda a Lubimoffa, jsem rozhodnutá. Proklamace. Je nutné využít otce pro Řím, dokud je tady — na Nice ještě dojde. Až budu… jak to říci?… Usazena v Římě, budu moci jít, kam se mi zachce, a znovu se setkat s panem Paulem de Cassagnacem, neboť to mi přineslo radost. Tedy stanovme následující.
Píšeme mámě — abychom se vyhnuly vysvětlování a… zbytečným proslovům — tento lístek: „Jeďte do San Rema nebo jinam, [tam, kde je to konečně třeba, a zaříďte, aby pan Bashkirtseff jel s námi do Říma. Je to definitivně rozhodnuto] Nic jiného nechci. Dávám vám pět dní. Marie." A teď… Bože můj, uklidněte mě.
Není to škoda, že se mi tak poctivý muž jako Bruschetti tolik protiví. Vždy si s potěšením vzpomínám na jeho vznešenou větu, když jsem mu v odpověď na jeho žádost řekla, že mě nezná. Větu, které jsem nevěnovala pozornost.
– Slečno, řekl, je na vás, abyste si o mně opatřila informace, neboť to je manžel, kdo dává ženě jméno a společenské postavení. Miluji vás a to mi stačí.

Poznámky

Pozn. překl.: „La Créole" — opereta Jacquese Offenbacha z roku 1875.