Úterý 21. listopadu 1876

Včerejší líbezné melodie mi stouply do hlavy a nabyly tam jistého tvaru... Sním... Ó ne, ne o onom špinavém Antonellim, ale o stvoření, které mi vzalo první polibky a které je tím neomylně spjato se všemi mými myšlenkami... až do nového... někoho...
Víte, co Walitsky vyprávěl mámě. Antonelli mu svěřoval svá tajemství — a tedy... víte... trávil všechny noci s děvkami! Přímo od nás!!!
Zatímco mě Caroline zkoušela, mluvila o krásném Capoulovi, který krásný není. Navštívila jsem Reboux, kde jsem se dál bavila jako u Caroline... a konečně jsem se vrátila bez pocitu únavy... a tím, že jsem si zoufala a byla nešťastná, smála jsem se Capoulovi a lehla si na máminu postel, abychom si povídaly a abych prohlásila, že zuřím, že nejsem dámou ze společnosti.
– Protože chci Capoula... Och! jen ve svém salónu.
Přišla mě navštívit Riceová.
[Přeškrtaná slova]
Vzala jsem otcovu vizitku, a napsavši na ni napříč těchto několik slov, poslala jsem ji Cassagnacovi.
– „Vracím se z Ruska a ráda bych měla potěšení vás představit své matce."
Podepsána: Marie Bashkirtseff
Ale pryč s tím vším! Chci, chci — slyšíte — chci někoho milovat. Chci konečně vědět, co to je ta Láska, která lidskému rodu velí tolik věcí konat i nekonat.
Chcete verše? Tak tedy:
Nikdy jsem nemilovala, hořím však touhou co nejdřív se dozvědět, co láska znamená. Chci konečně vědět, jaké je to velké tajemství, jež lidskému rodu velí tolik konat či nekonat.
No tedy upřímně, a to neříkám proto, že je to ode mne — já jsem vždy spravedlivá — ale upřímně, jsou to verše vskutku... špatné.
Ale vskutku se nesmějím, když říkám, že chci milovat... a zdá se mi, že brzy budu milovat...
K čemu? Na tom nesejde! Vadí mi stále slýchat mluvit a zpívat o lásce a nerozumět tomu o nic víc, než kdyby se mluvilo nebo zpívalo čínsky! Chlubila jsem se nedávno Pachovi, že mohu mluvit o čemkoli — vyzvala jsem ho dokonce, aby našel téma, o němž bych neměla ani nejmenší znalosti, a nenašel... a Láska? Vychrlím nejhrubší sofizmata, ale nemám o tom ani nejmenšího tušení.
A má holko — jste jako „Krásná Helena" Offenbachova, která zpívá: „Amour divin, ardente flamme !" S refrénem: „Il nous faut de l'amour / N'en fût-il plus au monde !"
Ale já nežádám tu lásku, o niž prosívali Staří Venuši — (Offenbachovu Venuši).
Žádám... posvátný oheň... abych si zapálila cigaretu? Fuj! Já už nekouřím.

Poznámky

Pozn. překl.: Caroline Reboux (1837–1927), proslulá pařížská modistka; její jméno bylo v té době synonymem pro nejvyšší módní eleganci.
Paul de Cassagnac (1842–1904) — bonapartistický novinář, poslanec za departement Gers, šéfredaktor listu Le Pays. Proslulý duelant a politický polemik. Poslat vizitku bez vyzvání bylo pro mladou dívku velmi nekonvenční.
Pozn. překl.: Franc. „Amour divin, ardente flamme!" — Božská lásko, planoucí plameni! — Refrén: „Il nous faut de l'amour / N'en fût-il plus au monde!" — Potřebujeme lásku / I kdyby jí ve světě nebylo! — Árie z operety Jacquese Offenbacha „Krásná Helena" (1864).