❦
Pátek 10. listopadu 1876 (29. října)
Je třeba vylíčit jeden otcův úskok: nabídl mi, že zaplatí mou cestu, ale tak nesrozumitelnou formou, že jsem vůbec nepochopila, co chce říct, a když jsem odmítala, nevědouc co, vykřikl, že když nechci: „Tím hůř.1“Vendredi 10 novembre 1876 (29 octobre)Il y a une supercherie de mon père à raconter, il m’a offert de payer mon voyage, mais sous une forme incompréhensible, je ne compris seulement pas ce qu’il voulait dire, et comme je refusais ne sachant quoi, il s’écria que puisque je ne voulais pas : « Tant pis ».
C’est un adroit coquin, non pas adroit puisque je dis coquin. Je jouai de nouveau, et que faire ! J’ai bien passé une heure à traduire Gogol, mais cette photographie vivante de Rome m’excite trop pour que je puisse m’y appliquer. Le Rome de Mme de Staël paraît affectée et presque faible.
Četla jsem až do této chvíle... Jsem znechucena svým deníkem, plná závisti, sklíčená...
J’ai lu jusqu’à ce moment.... je suis dégoûtée de mon journal, envieuse, découragée...
Řím — nemohu říct nic víc.
Rome je ne peux rien dire de plus.
Seděla jsem pět minut se zdviženým perem a nevím, co říct, tak plné mám srdce. Ale čas se blíží a znovu uvidím Antonelliho. Bože, učiň, ať ho nemusím výraz jeho tváře mi řekl zabít (a odpusť mi toto fanfarónství).
Je suis restée cinq minutes avec ma plume en l’air et je ne sais que dire tant mon cœur est plein. Mais le temps approche et je vais revoir Antonelli. Mon Dieu faites que je ne sois pas obligée l’expression de sa figure me dit de le tuer (et pardonnez cette fanfaronnade).
Poznámka editorů
[Marie přeskočila ze strany 153 na 160, nic však patrně nechybí]
[Marie est passée de la page 153 à 160, mais rien ne semble manquer]
Bojím se znovu uvidět Antonelliho. A přece se domnívám, že ho nemiluji — jsem si tím dokonce jistá.
Revoir Antonelli me fait peur. Et pourtant je crois que je ne l’aime pas, j’en suis même sûre.
Ale ta vzpomínka, ale můj žal, ale starost o budoucnost... strach z urážky... Ó, jak často se toto trápení vrací pod mé pero a jak je odporné.
Mais ce souvenir, mais mon chagrin, mais l’inquiétude sur l’avenir... la crainte d’un affront... 0 que ce mal revient souvent sous ma plume et qu’il est odieux.
Vy si myslíte, že chci zemřít! Vy blázni! Zbožňuji život takový, jaký je! A žaly, drásání srdce, slzy, které mi Bůh posílá — žehnám jim a jsem šťastná!
Vous pensez que je veux mourir ! Fous que vous êtes ! J’adore la vie telle qu’elle est ! Et les chagrins, les déchirements, les larmes que Dieu m’envoie, je les bénis et je suis heureuse !
Vlastně... tak jsem si zvykla na představu, že jsem nešťastná, že když se uzavřu do sebe, sama ve svém pokoji, daleko od světa a lidí, říkám si, že snad nejsem až tak k politování.
Au fait... je me suis tellement faite à l’idée d’être malheureuse qu’en rentrant dans moi-même, enfermée seule chez moi, loin du monde et des hommes, je me dis que je ne suis peut-être pas trop à plaindre..
Proč tedy plakat?
Pourquoi pleurer alors ?
Poznámky
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Tant pis“. ↩
Pozn. překl.: Marie se sama opravuje: „obratný darebák“ je protimluv — obratnost je kladná vlastnost, ale když říká „darebák“, žádnou chválu v tom nemíní. ↩
Román madame de Staëlové Corinne, ou l’Italie (1807) byl kanonickým literárním obrazem Říma; Marie považuje líčení v Gogolově povídce Řím (1842) za živější a pravdivější. ↩