Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 10. listopadu 1876

Je třeba vylíčit jeden otcův úskok: nabídl mi, že zaplatí mou cestu, ale tak nesrozumitelnou formou, že jsem vůbec nepochopila, co chce říct, a když jsem odmítala, nevědouc co, vykřikl, že když nechci: „Tant pis."
Je to obratný darebák — ale ne obratný, protože říkám darebák. Opět jsem hrála — co dělat! Strávila jsem dobrou hodinu překládáním Gogola, ale ten živý snímek Říma mě příliš rozrušuje, než abych se mohla soustředit. Řím madame de Staëlové se vedle toho jeví strojeným a skoro slabým.
Četla jsem až do této chvíle... Jsem znechucena svým deníkem, plná závisti, sklíčená...
Řím — nemohu říct nic víc.
Seděla jsem pět minut se zdviženým perem a nevím, co říct, tak plné mám srdce. Ale čas se blíží a znovu uvidím Antonelliho. Bože, učiňte, ať nejsem nucena ho zabít (a odpusťte mi toto fanfarónství).
[Marie přeskočila ze strany 153 na 160, nic však patrně nechybí]
Znovu vidět Antonelliho mě děsí. A přece se domnívám, že ho nemiluji — jsem si tím dokonce jistá.
Ale ta vzpomínka, ale můj žal, ale starost o budoucnost... strach z urážky... Ó, jak často se toto trápení vrací pod mé pero a jak je odporné.
Vy si myslíte, že chci zemřít! Vy blázni! Zbožňuji život takový, jaký je! A žaly, trhání srdce, slzy, které mi Bůh posílá — žehnám jim a jsem šťastná!
Vlastně... tak dobře jsem si zvykla na myšlenku být nešťastná, že když se uzavřu do sebe, sama ve svém pokoji, daleko od světa a lidí, říkám si, že mě snad ani tak moc není třeba litovat.
Proč tedy plakat?

Poznámky

Pozn. překl.: Franc. „Tant pis" — tím hůř, škoda. ↩
Pozn. překl.: Marie se sama opravuje: „obratný darebák" je protimluv — obratnost je kladná vlastnost, ale když říká „darebák", žádnou chválu v tom nemíní. ↩
Román madame de Staëlové Corinne, ou l'Italie (1807) byl kanonickým literárním obrazem Říma; Marie shledává líčení v Gogolově povídce Řím (1842) živějším a pravdivějším. ↩