Neděle 15. října 1876 (3. října)

A především jsem nezávislá! V šestnácti [letech] má člověk právo zvolit si poručníka, kterého smí měnit, jak často chce. S podpisem toho poručníka mohu dělat všechno, co chci. Abych mohla jednat volněji, požádala jsem hned, aby mým poručníkem byl Alexandre, a bylo mi vyhověno. Takhle nemusím být plnoletá.
Máma mi píše nadávky na otce, a protože ty nadávky byly v podstatě poučné pravdy, dala jsem mu ten dopis.
Po schůzce s Alexandrem jsme odjeli. Po celou cestu jsem byla zabraná do snění a nepromluvila jsem ani slovo. Zdá se, že se vrátilo léto, a nebýt těch žlutých stromů, které se chystají shodit listí, člověk by si myslel, že je v nějaké krásné zemi.
Teprve když jsme se blížili ke Gavronzi, zeptala jsem se pana otce na příčinu jeho hněvu (jako bych ji neznala)!