Čtvrtek, 28. září 1876 (16. září) — žerty a venkovská nuda

Ten nápad byl jet na Pašovo venkovské sídlo — ale jeho matka je tady — a tak se spokojuji s telegrafováním, psaním a posíláním dvou balíčků plných kousků kartonu, starých karet, vlny na pletení, vlásniček a podobně. Paša zaplatí poštovné.
Alexandre ani nemukne — čekám a zuřím. Psala jsem mu — on si myslí, že mě lze vodit jako medvěda na řetězu…
Chci mu vzít všechny papíry a vše svěřit poctivému Etiennovi.
Francouzský sluha Victor onemocněl — říkají, že je celý červený a oteklý. Jsem velmi znepokojená a zdá se mi, že hořím a otékám. Svěřuji se do ochrany Boha, jenž byl ke mně vždy laskav.
Pláču nudou, chci odjet… jsem tady nešťastná, tratím čas, tratím život, jsem ubohá, plesnivím, trpím, jsem popuzená — ach, to je přesně to správné slovo!
Otec napsal všechny mé telegramy — všichni mě tu mají rádi — ale tento život mě děsí!
Bože, Pane Ježíši — vytáhněte mě odtud!