Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa, 27. září 1876 (15. září) — důvěrný rozhovor s otcem

Kdybyste věděli, kde jsem strávila noc! Na pohovce v otcově pokoji.
Máma mi poslala Cassagnacův portrét — věrný a krásný jako živý. Ten portrét mě naplnil značným rozrušením i radostí.
Šla jsem pro inkoust — otec mě zavolal — posadila jsem se na jeho postel a pak si lehla vedle něj jako dítě. To je nejlepší způsob, jak si důvěrně pohovořit. Toho jsme si neodepřeli. Mluvím se smíchem, a to mi dovoluje říct vše — i věci nejnepříjemnější a nejdrzejší. Byl raněn mou poslední větou předevčírem — a včera večer jsem mu opakovala totéž, a přidala, že s ním máma nemohla žít, protože sotva se oženil, měl za milenku vesnickou dívku, kterou měl ještě před sňatkem. Začal přísahat, že ji propustil, jakmile se setkal s mámou.
Stěžuje si — říká, že vedl bláznivý život, že se bavil — ale že mu něco chybí, že není šťasten.
— Do koho jsi tedy zamilovaný? — zeptala jsem se se smíchem nad jeho povzdechem.
— Chceš to vědět?
A tady se zarděl tak silně, že si objal hlavu pažemi, aby si zastínil tvář.
— Chci. Řekni.
— Do maminky!
A jak se mu hlas třásl, dojala jsem se natolik, že jsem propukla v smích, abych to dojetí skryla.
— Věděl jsem, že mi neporozumíš! — zvolal.
— Promiň — ale tahle manželsky romantická vášeň se ti tak málo podobá…
— Protože mě neznáš! Ale přísahám ti, přísahám, že je to pravda — před tímto obrazem mé babičky, před tímto křížem, požehnáním mého otce! Jelikož jsem toho člověka ještě dokonale neznala, uvěřila jsem.
A pokřižoval se před obrazem a křížem zavěšenými nad postelí.
— Snad je to proto, — pokračoval, — že si ji vždy představuji mladou, jako tehdy — protože žiji z představ minulosti.
Když nás rozloučili, byl jsem jako šílený — šel jsem pěšky jako poutník pomodlit se k Achtyrské Bohorodičce — ale říká se, že tato Panna přináší neštěstí — a je to pravda, neboť vše se zamotalo—

Poznámky

Pozn. překl.: Achtyrská Bohorodička — proslavená zázračná ikona Panny Marie ve městě Achtyrka na Ukrajině, místo pravoslavného poutnictví. ↩