Pondělí, 28. srpna 1876 (16. srpna) — latinské verše a intelektuální předstírání

— Ne, jsem prostě takový.
Mluvila jsem o koni.
— Jak je to podivné, řekl můj společník, umíte mluvit o všem — a poslyšte, včera k večeři, když jste citovala latinské verše, nikdo z přítomných ničemu nerozuměl a možná neznal ani jméno autora — ale všichni křičeli: „Ach ano, to je správně, máte naprostou pravdu!" — no, takovéhle věci, takové lži mě pobuřují!
Při návratu jsem zastihla otce ležet na pohovce, Gritze sedícího v klobouku a Michela, jak se hrabe ve svém mikroskopu.
— Nuže, řekla jsem vesele, proč ty nespokojené nebo melancholické tváře? Co se stalo? Je to moje nepřítomnost, která vás tak rmoutí? Bylo by rozumné to říct.
Gritz sňal klobouk a Michel pokračoval v prohlížení blechy. Konečně otec řekl, vrhnuv přísný pohled na oba:
— Nic se nestalo, ale nemám rád, když někdo dělá hlouposti — někdo chtěl dělat hlouposti a to se mi nelíbí.
— Nu dobrá, všichni jsou tedy stále tajemnější! Výborně.