Sobota, 26. srpna 1876 (14. srpna) — malování portrétu a lesní skandál

Příjemně rozehřátá jsem se vrátila do čínského salonu (takzvaného pro dvě vázy a panenky) a sedla si na zem, abych uspořádala štětce a barvy. Otec nevěří v mé talenty. Posadila jsem Michela do křesla, Gritze do druhého, a usadivši se Gritzovi u nohou, jsem [škrtnuté slovo: namalovala] za patnáct minut karikaturu Michela na prkénku, které mi Gritz přidržoval jako stojan. A jak jsem napravo nalevo kladla tahy štětcem, cítila jsem, že mě hltají očima — zvláště kvůli odhalené šíji v těch empírových šatech.
Otec byl spokojený a Michel mi políbil ruku.
Ach, víte — Kapitan utekl v noci, poté co Paulovi řekl, že je jen ubohý člověk a že se mu kvůli mně už točí hlava.
Po obědě jsem navrhla kroket, ale kníže a Gritz mi s hloupým úsměvem řekli, že se musejí na dvě hodiny vzdálit kvůli závažným záležitostem. A Paul vstoupil a hrozivě jim řekl, že odejdou-li, řekne mi vše.
— Chtějí jít do lesa, šeptal mi. Řekl jsem jim, že je to pro tebe urážka, ale nemají špetku taktu a považují za nezdvořilé nenavštívit tu ženu.
Ani jsem se netvářila jinak, ale prožila jsem jakousi deziluzi, pokud jde o Gritze — a vzavši Michela za rukáv, zavedla jsem ho do pokoje, zamkla na dva západy a zakázala mu utéct oknem.
Dole jsem našla tilbury — abych ho řídila sama. Pozornost od Paula, jen mi připadalo, že za tím něco vězí, a pozvala jsem Pašu, aby nastoupil se mnou.