Neděle, 27. srpna 1876 (15. srpna) — večerní zábava a otcova výchova

Přinesli čaj a u stolu bylo nutno prozpívat celý Offenbachův repertoár a napodobit módní herečky, aby se vzbudil obdiv k mému „francouzskému" vystupování a paměti.
V deset hodin dal tatínek znamení k odchodu, svěřiv mladé muže Paulovi — bydlí všichni v červeném domě s ním. Šla jsem je vyhledat do portrétového pokoje, abych požádala Miloradoviče, aby jim zabránil pít tam u sebe. A on mi to slíbil s něžným políbením ruky. Když odešli, tatínek mě se svícnem doprovodil do mého pokoje. Hraje pravého otce. Nepouští mě z očí a ztratím-li se na okamžik, jde mě hledat.
— Víš, řekl, zatímco mi Amálie podávala župan (mluvili jsme rusky), jsem možná příliš přísný — ale čím důstojněji se člověk chová, tím více si ho váží ti, jimž se říká „mladí muži". Musíš být méně jako motýl a...
— Já? Ale to já vůbec nejsem. Jsem zde volnější, ale nejsou tu cizí lidé a Gritz je starý přítel.
— Ano, ano, to vše je velmi dobře, ale já jsem pravý otec a plním svou povinnost.
— To je od tebe velmi milé, cením si toho.
— Víš, u vás, tam, mají takové zvyky. Pamatuji, když jsem dvoříval mámě — nechali nás samotné, sedělo se u pití do pěti ráno, taková sváteční hodování... — prostě, chápeš, to není dobré pro dívku, protože vždy bývá plno příživníků nebo lehkovážných lidí, kteří hledají jen zábavu. A tady chci, aby vše bylo slušné, a věř mi, tím více si tě budou vážit. Ostatně bylo deset hodin, když jsme se rozešli. To byl správný čas.
— Ano, to je pravda a je to dobře.

Poznámky

Pozn. překl.: Jacques Offenbach (1819–1880) — francouzský skladatel operetek; jeho díla byla v 70. letech 19. století nesmírně populární.