❦
Neděle, 20. srpna 1876 (8. srpna)
Dimanche, 20 août 1876 (8 août)
A u třetího chodu nás pozvolna pohltila politická debata — mě a Hamsleyho. Trvala až do půl třetí.
Et peu à peu, au troisième plat une discussion politique nous engloutit, moi et Hamsley. Ça a duré jusqu’à deux heures et demie.
Ostatně bylo ujednáno, že budeme bdít do tří hodin, kdy jsem měla odjet.
D’ailleurs il était convenu qu’on veillerait jusqu’à trois heures, moment marqué pour mon départ.
Alexandre neodpovídá na můj telegram — raději pro něj pojedu, než abych na něj donekonečna čekala.
Alexandre ne répondant pas à ma dépêche j’aime mieux aller le chercher que l’attendre indéfiniment.
Celý dvůr (dvorem se tu nazývá veškeré služebnictvo domu) nás doprovodil ke kočáru; sousedé odjeli zároveň se mnou — s Étiennem, doprovázeným kočárem s Paulem, Amélií a Čokoládem na kozlíku, dvěma kárami se zavazadly — a v čele jel Michel Hamsley na závodních drožkách (prkno na čtyřech kolech) s malým kočím a vesnickou lucernou. Vzal si na starost urovnávat nám cestu.
Toute la cour (on dit cour pour désigner tous les serviteurs d’une maison) nous reconduisit jusqu’au carrosse, les voisins partirent en même temps que moi, avec Etienne accompagné d’une calèche contenant Paul, Amélie, Chocolat sur le siège, de deux charrettes avec le bagage et précédé de Michel Hamsley à cheval sur un drochki-de course, (une planche placée sur quatre roues) avec un petit cocher et une lanterne rustique. Il s’était chargé de nous aplanir le chemin.
Byla velká tma a na každém kroku jsme naráželi na vozy naložené obilím, které tarasily cestu.
Il faisait très sombre et à chaque pas on rencontrait des chariots chargés de blé qui encombraient le chemin.
Uprostřed cesty jsem Hamsleyho vzala k sobě do kočáru.
Au milieu du chemin je pris Hamsley chez moi.
Stiopa usnul a Hamsley padal spaním — já mu ale kladla spoustu otázek, na něž odpovídal s nevídaným úsilím.
Stiopa s’endormit et Hamsley tombait de sommeil mais je lui faisais un tas de questions, auxquelles il répondait en faisant des efforts inouïs.
Na nádraží bylo třeba hodinu čekat v chladu za svítání.
Il a fallu attendre une heure à la gare, par un froid de lever de soleil.
na okraji
Ke stanici je to dvacet verstů.1
dans la marge La distance jusqu’à la station est de vingt verstes.
Odjíždím s Paulem, který mi velmi dobře slouží.
Je pars accompagnée de Paul qui me sert très bien.
V Charkově jsme čekali dvě hodiny. Alexandre se tam objevil. Navzdory mým telegramům ho můj příchod skoro ohromil — viděla jsem v jeho chování rozpaky; já se držela dobře. Vůbec nechápe, kdo jsem a proč jsem přijela — lichotí mi, klaní se. Je to zlý ničema2 a pokud s někým budu mít potíže, pak s ním. Říkal mi o velké úzkosti mého otce, jenž byl strašně neklidný a obával se, že k němu nepřijedu. Přišel prosit Alexandra, aby mě nedoprovázel — sám chtěl poslat Paula, abych přijela do Gavronzi; nepřestával žádat telegramy, které jsem posílala strýci, aby věděl, kam až jsem dojela. Jedním slovem — co největší horlivost mít mě u sebe, ne-li z lásky, tedy alespoň z ješitnosti. Alexandre vrhl pár kamenů do jeho zahrady3 — mou politikou je však zůstat neutrální.
A Kharkoff nous avons attendu deux heures. Alexandre s’est trouvé là. Il a été, malgré ms dépêches, presque abasourdi de me voir, je voyais dans ses manières de l’embarras, je me tins bien. Il ne sait pas du tout ce que je suis et pourquoi je suis venue, il me flatte, il s’incline. C’est une mauvaise canaille et si j’ai du fil à retordre, c’est avec lui. Il me parlait de la grande anxiété de mon père qui était terriblement inquiet pensant que je ne viendrai pas chez lui. Il vint prier Alexandre de ne pas m’accompagner afin d’envoyer Paul pour je vinsse à Gavronzi, il ne faisait que demander les dépêches que jenvoyais à mon oncle pour savoir où j’en étais de mon voyage. En un mot, le plus grand empressement de m’avoir, sinon par amour, du moins par amour-propre. Alexandre lança quelques pierres dans son jardin, mais ma politique est de rester neutre.
V pondělí bude v Poltavě a porozprávíme si. Opatřil mi kupé: představil mi plukovníka četnictva Menzenkanoffa a ten mi přenechal své. Cítím se ve své vlasti — všichni mě tu znají, mě nebo mé příbuzné; v mém postavení není nic nejednoznačného a člověk tu chodí i dýchá volně. Ale nechtěla bych tu žít — ach, ne!
Lundi il sera à Poltava et nous causerons. Il me fit avoir un coupé en me présentant le colonel des gendarmes Menzenkanoff qui me céda le sien. Je me sens dans mon pays, tout cela me connaît, moi ou les miens; rien d’équivoque dans la position et on marche et on respire librement. Mais je ne voudrais pas vivre ici, oh non !
Dnes ráno v šest hodin přijíždíme do Poltavy. Na nádraží nikdo.
Ce matin à six heures nous arrivons à Poltava. Personne à la gare.
Když jsem dorazila do hotelu, napsala jsem tento dopis — příkrost často zabere:
Arrivée à l’hôtel j’écrivis la lettre suivante, la brusquerie réussit souvent:
Opsaný dopis · Lettre de Marie à son père, de l’hôtel de Poltava (copie), 20 août 1876Přijíždím do Poltavy a nenajdu ani kočár. Ve fiakru! Přijďte hned, očekávám vás v poledne. Věru, nepřijímají mě, jak náleží.J’arrive à Poltava et je ne trouve même pas une voiture. En fiacre ! Arrivez tout de suite, je vous attends à midi. En vérité on ne me fait pas une réception conventable.Marie Bashkirtseff.Marie Bashkirtseff.
Dopis sotva odešel — a otec se řítil do pokoje; já se mu vrhla do náručí s ušlechtilou pomalostí.
La lettre était à peine partie que mon père se précipitait dans la chambre, et je me jetai dans ses bras avec une noble lenteur.
Byl zřejmě spokojen s mou tváří — neboť jeho první starostí bylo prohlédnout si s jakýmsi chvatem mou postavu.
Il fut visiblement satisfait de ma figure, car son premier soin fut d’examiner mon physique avec une sorte de hâte.
„Jak jsi velká! Nečekal jsem to. A hezká — ano, ano, dobře, výborně, skutečně.“
— Comme tu es grande ! Je ne m’y attendais pas. Et jolie, oui, oui, bien, fort bien, en effet.
„Takhle mě přijímají — bez jediného kočáru! Dostal jste můj dopis?“
— C’est comme cela qu’on me reoit, pas même une voiture ! Avez-vous reçu ma lettre ?
„Ne — ale právě jsem dostal telegram a přispěchal jsem; doufal jsem, že dorazím k vlaku — jsem celý od prachu — abych přijel rychleji, nastoupil jsem do trojky malého Eristoffa.“
— Non, mais je viens de recevoir le télégramme, et je suis accouru, j’espérais arriver pour le train, je suis tout en poussière, pour venir plus vite je suis monté dans la troika du petit Eristoff.
„A já jsem vám napsala pěkný dopis.“
— Et je vous ai écrit une jolie Ittre.
„Jako ten poslední telegram?“
— Comme la dernière dépêche ?
„Skoro.“
— Presque.
„Výborně… ano, výborně.“
— Fort bien... oui, fort bien.
„Já jsem taková — mně se slouží.“
— Je suis comme ça, moi, on me sert.
„Jako já — jenže víš, já jsem rozmarný jako čert.“
— Comme moi, mais vois-tu je suis capricieux comme un diable.
„A já jako dva.“
— Et moi comme deux.
„Jsi zvyklá, že za tebou běhají jako psíci.“
— Tu es habituée qu’on te coure après comme des toutous.
„A musí za mnou běhat — bez toho to nejde.“
— Et il faut qu’on me coure après, sans cela, ça ne se peut pas.
„Ach, ne — takhle to se mnou nepůjde.“
— Ah ! non, ça ne peut pas aller avec moi de la sorte.
„Ber, nebo nech být.“
— C’est à prendre ou à laisser.
„Ale proč mě oslovujete ‚otče‘. Já jsem bonviván, mladý muž — a hotovo!“
— Mais pourquoi me traiter en « mon père ». Je suis un bon vivant, un jeune homme, voilà !
„Výborně — tím lépe.“
— Parfait, et tant mieux.
„Nejsem sám — jsem s Michelem Eristoffem a Paulem Gorpintchenkem (synem otcovy svaté sestry).“
— Je ne suis pas seul, je suis avec Michel Eristoff et Paul Gorpintchenko (le fils de sa sainte sœur).
„Ať vstoupí.“
— Faites-les entrer.
Eristoff je dokonalý malý floutek4 — ohavně zábavný, hloupý, směšný, ukláněje se nízko, pohřbený v kalhotách třikrát širších, než je přirozené, a v límci až po uši.
Eristoff est un parfait petit gommeux, exécrablement amusant, bête, ridicule, saluant bas, englouti dans un pantalon trois fois la largeur naturelle et dans un col jusqu’aux oreilles.
Ten druhý se jmenuje Paša — příjmení je příliš obtížné. Je to silný, robustní mladík, světle kaštanových vlasů, hladce oholený, ruského vzezření, přímý, otevřený, vážný, sympatický — ale málomluvný nebo zabraný do myšlenek, to ještě nevím. Poznala jsem ho asi před deseti lety, když mě vozívali za otcem.
L’autre, se nomme Pacha, son nom de famille est trop difficile. C’est un fort et robuste garçon, châtain clair, bien rasé, à l’air russe, carré, franc, sérieux, sympathique mais taciturne ou bien préoccupé, je ne sais encore. Je l’ai connu il y a une dizaine d’années quand on me conduisait voir mon père.
Kníže Eristoff — šašek a surovec, ale bohatý — se čert ví jak nechal přemluvit, aby si před sedmi osmi lety vzal Natalii, druhou sestru mého otce — hrbatou, ošklivou, ale hodnou. Zemřel po šesti měsících a zanechal své kněžně dva syny a dceru z prvního manželství. Kníže Konstantin je milencem mé tety Tutcheffové — a kníže Michel je osmnáctiletý uličník, který tátovi projídá peníze a vykládá o bratrových milostných dobrodružstvích.
Le prince Eristoff, un bouffon et une brute, mais riche a été induit le diable sait comment, à épouser il y a sept ou huit ans de cela Nathalie, la seconde sœur, bossue, laide mais bonne, de mon père. Il mourut au bout de six mois laissant à sa princesse deux fils et une fille de son premier mariage. Le prince Constantin est l’amant de ma tante Tutcheff, et le prince Michel est un garnement de dix-huit ans qui mange l’argent à papa, et raconte les amours de son frère.
Hned jsem se postavila do role příbuzné a dobré známé. Ale přijíždím po jarmarku. Město je liduprázdné — to je nuda. Očekávali mě s obrovskou zvědavostí. [Zrušeny 3 řádky]
Je me posai de suite en parente et en bonne connaissance. Mais j’arrive après la foire. La ville est déserte, c’est ennuyeux. On m’attendait avec une curiosité immense [Trois lignes cancellées]
„Ale táto,“ řekl Paul, „kdo poslal ten telegram, který Marie dostala v Petrohradě, podepsaný mým jménem? Protože já to nebyl.“
— Mais papa, dit Paul, qui donc a envoyé cette dépêche que Marie a reçue à Pétersbourg, signée de mon nom ? car ce n’est pas moi.
Otec se trochu zarazil.
Mon père se troubla un peu.
„No tak,“ řekl, „musím přiznat — byl jsem to já; vidíš, hned mě chytili — ale to nevadí — co to dokazuje? Jen to dokazuje, že jsem si přál… zkrátka to dokazuje… dobře, ano, výborně.“
— Eh bien, dit-il, je dois avouer, c’était moi, tu vois je suis de suite attrapé, mais., c’est égal, qu’est-ce que ça prouve ? Seulement ça prouve que je désirais... enfin, ça prouve... bien, oui, fort bien.
„Ano, to je výborně — tím lépe,“ řekla jsem.
— Oui, c’est fort bien, et tant mieux dis-je.
Začala jsem se strojit a pustila ho dovnitř, ať vidí mé prádlo a všechno ostatní. Moje postava ho nadchla — marnivý muž je pyšný, může-li se ukázat. Byli jsme připraveni — ale chtěl počkat na sluhy a zavazadla, aby byl průvod impozantnější. Kočár se čtyřmi koňmi, kaleš — a drožky s kapotou, tažené šílenou trojkou malého knížete.
Je me mis à faire ma toilette et je le laissai entrer pour qu’il vit mon linge et tout. Ma taille l’enchante, l’homme vain est fier de se montrer. Nous étions prêts, mais il voulut attendre les domestiques et le bagage pour que le cortège fût plus imposant. Un carrosse à quatre chevaux, une calèche, et un drochki à capote, attelé d’une troïka insensée au petit prince.
Můj zploditel5 se na mě díval s uspokojením a ze všech sil se ovládal, aby se tvářil klidně — ba lhostejně.
Mon genitor me regardait avec satisfaction et se tenait à quatre pour paraître calme et même indifférent.
Ostatně nemá v povaze dávat najevo, co cítí.
D’ailleurs il est dans son caractère de ne rien montrer de ses sentiments.
V polovině cesty jsem nastoupila do drožek, abych letěla jako vítr. Ten malý hrůzostrašník mě rozesmívá. Za pětadvacet minut jsme urazili deset verstů. Zbývaly ještě dvě versty do Gavronzi — a já znovu přesedla k otci, abych mu dala radost ze slavnostního vjezdu.
A moitié chemin je montai dans le drochki pour aller comme le vent. Le petit horreur me fait rire. Au bout de vingt-cinq minutes nous avions fais dix verstes. Il restait encore deux verstes jusqu’à Gavronzi et j’allai de nouveau avec mon père pour lui donner la satisfaction d’une entrée imposante.
Hrbatá kněžna nás přivítala na schodech před domem.
La princesse bossue nous rencontra sur le perron.
„Nu!“ řekl otec. „Jak je velká… a zajímavá, viďte? Co?“
— Hein ! fit mon père, comme elle est grande... et intéressante, n’est-ce pas vrai ? Hein ?
Správce a jiní mi přišli gratulovat ke šťastnému příjezdu.
Un intendant et d’autres vinrent me féliciter avec mon heureuse arrivée.
Statek je malebně položen — kopce, řeka, stromy, krásný dům a několik menších. Všechny budovy v bezchybném stavu, zahrada upravená; ostatně dům letos v zimě téměř celý přestavěli a znovu zařídili. Na odiv se staví velký přepych, s předstíranou prostotou a s výrazem: „u nás je to tak každý den.“
La propriété est pittoresquement située, des collines, une rivière, des arbres, une belle maison et plusieurs petites. Tous les bâtiments tenus parfaitement, le jardin soigné; d’ailleurs la maison a été refaite et remeublée presque entièrement cet hiver. On exhibe un grand train en affectant la simplicité et l’air de : « c’est tous les jours ainsi ».
Krásné bronzy, porcelán ze Sèvres, ze Saska, umělecké předměty. Věru — tohle jsem tu nečekala. Ale trocha špatného vkusu. Přirozeně šampaňské k snídani. Strojená aristokratičnost a prostota, jež hraničí s upjatostí. Portréty předků — průkazy starobylosti, jež jsou mi nanejvýš milé.
De beaux bronzes, des porcelaines de Sèvres, de Saxe, des objets d’art. En vérité je ne m’attendais pas à tout cela ici. Mais un peu de mauvais goût. Naturellement du champagne à déjeuner. Une affectation d’aristocratie et de simplicité qui frise la raideur. Des portraits d’ancêtres, des preuves d’ancienneté qui ne me sont que très agréables.
Otec se staví do role nešťastníka opuštěného manželkou — on, jenž netoužil po ničem jiném než být vzorem manželů. Velký portrét mámy namalovaný v její nepřítomnosti — projevy úcty ke vzpomínce na ztracené štěstí — a návaly nenávisti vůči dědečkovi a Babaninovým, kteří to štěstí rozbili.
Mon père se pose en malheureux abandonné par sa femme, lui qui ne demandait qu’à être le modèle des maris. Un grand portrait de maman peint en son absence, des marques de respect au souvenir du bonheur perdu et des élans de haine contre grand-papa et les Babanine qui ont brisé ce bonheur.
Nesmírná snaha dát mi pocítit, že můj příjezd nic nemění na zvycích místních obyvatel.
Enormément de soin à me faire sentir que mon arrivée ne change rien dans les habitudes des habitants.
Karetní hra — mezitím jsem pracovala na výšivce a tu a tam něco řekla a oni to zvědavě poslouchali.
Une partie de cartes, pendant laquelle j’ai travaillé à mon canevas et, de temps à autre, disais quelque chose qu’on écoutait avec curiosité.
Táta vstal od hracího stolu a sedl si ke mně — přenechal karty Pašovi a Michelovi. Mluvila jsem při vyšívání a on mi velmi pozorně naslouchal.
Papa se leva de la table de jeu et s’assit près de moi, abandonnant les cartes à Pacha et à Michel. Je parlai tout en brodant et il m’écouta avec beaucoup d’attention.
Pak navrhl procházku po venkově; šla jsem nejdřív po jeho boku, pak po boku Paula a malého knížete. Navštívili jsme mou kojnou — ta předstírala, že si utírá slzu. Kojila mě pouhé tři dny. Moje pravá kojná je v Čerňakovce.
Puis il proposa une promenade par la campagne, j’ai marché d’abord à son bras puis aux bas de Paul et du petit prince. On entra chez ma nourrice, qui fit semblant d’essuyer une larme. Elle ne m’a nourrie que pendant trois jours. Ma vraie nourrice est à Tchernakovka.
Ten imbecil — ten malý fintil jako z karikatury — se mi dvořil způsobem směšným a ponižujícím, jenž mi při pomínal Antonelliho — nevím proč.
Cet imbécile, ce petit crevé en caricature, me faisait la cour et d’une manière ridicule et humiliante qui me rap pelait Antonelli, je ne sais pourquoi.
Odvedli mě daleko.
On me conduisit loin.
„To je proto, abys dostala chuť k jídlu,“ říkal otec.
— C’est pour te donner de l’appétit., disait mon père.
Stěžovala jsem si na únavu a mluvila o tom, jak se bojím trávy kvůli hadům a jiným „divokým zvířatům“.
Je me plaignais de la fatigue et parlais de mes craintes de l’herbe à cause des serpents et autres « animaux féroces ».
Otec je zdrženlivý, dcera také. Nebýt té hrbatky, Michela a toho druhého — bylo by to tisíckrát vhodnější. Posadil mě k sobě, abych se dívala na kejklířské a gymnastické kousky Michela, který se „řemeslu“ naučil v cirkusu, za nímž táhl až na Kavkaz kvůli jedné malé jezdkyni.
Le père est réservé, la fille aussi. S’il n’y avait pas cette bossue, Michel et l’autre, ce serait mille fois plus convenable. Il me fait asseoir près de lui pour voir les tours d’adresse et de gymnastique de Michel, qui apprit le « métier » dans un cirque qu’il a suivi jusqu’au Caucase à cause d’une petite écuyère.
U večeře nebylo nic než tragikomické hádky Michela a Pašy — Paša Michelem pochopitelně pohrdá a vysmívá se mu; Michel se zmítá, svíjí se, křičí potichu, tropí šaškárny a každou chvíli opakuje slovo „gommeux“.
A dîner ce ne furent que querelles tragico-comiques de Michel et de Pacha, ce dernier naturellement se moque et méprise le premier, qui se démène, se tord, hurle doucement, fait des bouffonneries et répète à chaque instant le mot, « gommeux ».
„Maman, co to znamená?“ ptá se kněžny.
— Maman, qu’est-ce que cela veut dire ? demande-t-il à la princesse.
„Nevím, drahý.“
— Je ne sais pas, mon cher.
„Já vám to řeknu, vždyť jsem vám tak přezděla já. Gommeux pochází od gomme — gumy.“
— Je vais vous le dire puisque c’est moi qui vous ai ainsi nommé. Gommeux provient de gomme.
„Guma! Ach, rozkošné… rozkošné, ano — gommeux.“
— Gomme ! Ah ! charmant... charmant, oui, gommeux.
A všichni s rozkoší opakují nové slovo — vyjma otce je nezná nikdo a nikdo nechápe jeho pravý smysl.
Et tous de répéter avec délice le nouveau mot, car excepté mon père personne ne le connaissait et n’en comprend pas le vrai sens.
„Takže já jsem gommeux.“
— Alors je suis un gommeux.
„Naprosto, drahý.“
— Positivement, mon cher.
„Ale co to znamená?“
— Mais qu’est-ce que ça veut dire ?
„To znamená hezký muž,“ řekl otec se smíchem.
— Ça veut dire un bel homme, dit mon père en riant.
„Takže ano, rozkošné, roz…“ cukroval malý; „ale proč jste mi tak přezděla?“
— Alors, oui, charmant, char... minaudait le petit, mais pourquoi m’avez-vous nommé ainsi ?
„Protože vidím skrz vás.“
— Parce que je vous vois à travers.
„Cože?“
— Hein ?
„Jste průhledný, drahý.“
— Vous êtes transparent mon cher.
Vážný mladík se dal do smíchu.
Le jeune homme sérieux éclata de rire.
„Jak? Průhledný?“ protáhl malý.
— Comment ? transparent ? traîna le petit.
„Ano.“
— Oui.
„To ale není hezké.“
— Mais ce n’est pas bien.
„To je vlastnost velmi ceněná v malířství.“
— C’est une qualité fort appréciée en peinture.
Nevím, co píšu — protože sotva jsem byla ve svém pokoji, vzpomněla jsem si na větu, kterou otec pronesl náhodou nebo úmyslně — a zveličila ji v představách — sedla jsem si do kouta a dlouho plakala bez pohnutí, bez mrknutí, s očima upřenýma na květ na tapetě, zlomená, neklidná — a zejména tak zoufalá, že mi to bylo lhostejné.
Je ne sais pas ce que j’écris, parce que, à peine chez moi je me suis souvenue d’une phrase de mon père dite au hasard ou exprès et, la grossissant dans mon imagination, je m’assis dans un coin et pleurai longtemps sans bouger et sans cligner des yeux mais les tenant attachés à une fleur sur le papier du mur, abîmée, inquiète, et surtout désespérée jusqu’à en être indifférente.
Tady je, oč jde. Mluví se o Antonellim — ptali se mě na všelicos — já odpovídala proti svému zvyku zdrženlivě a o svých výbojích se nešířila; nechávala jsem hádat nebo tušit — a tehdy otec mimo jiné velmi lhostejně řekl:
Voilà de quoi il s’agit. On parle d’Antonelli et on m’en demanda toute sorte de chose, contre mon habitude je répondais avec réserve et ne m’étendais pas sur le sujet de mes conquêtes, laissant deviner ou supposer, et alors entre autre mon père dit ceci avec une grande indifférence :
„Slyšel jsem, že se jeden Antonelli před třemi měsíci oženil.“
— J’ai entendu dire qu’un Antonelli s’est marié il y a trois mois.
A v pokoji jsem nepřemýšlela — vzpomněla jsem si na tu větu, lehla jsem si na zem a zůstala tam otupělá a ubohá — jako v Římě před Neapolí.
Et une fois chez moi, je ne raisonnai pas, je me souvins de cette phrase, je me couchai par terre et je restai là abrutie et misérable comme à Rome avant Naples.
Podívala jsem se na jeho dopis. „Potřebuji útěchu vašeho slova“ — to mi rozbouřilo srdce a já se málem dala do obviňování — sebe!
Je regardai sa lettre. « J’ai besoin de la consolation d’une parole de vous » m’a bouleversé le cœur et je me suis presque mise à m’accuser, moi !
S Paulem se jedná podle jeho zásluh — ale s jistou úctou, jaká náleží synu Bashkirtseffovu; jedinému a poslednímu potomku rodu. V srdci musí cítit ten rozdíl — ale navenek je šťastnější: je jediný syn, dědic.
Paul est traité selon ses mérites, mais avec un certain respect dû au fils de Bashkirtseff; le seul unique et dernier rejeton de la race. Il doit sentir la différence dans son cœur, mais extérieurement il est plus heureux, il est le fils unique, l’héritier.
napříč stránkou
Rod není ani starý, ani slavný.
en travers La race n’est ni ancienne, ni illustre.
A já jsem v Rusku — u čerta! Pláču vzteky, protože tu není a protože za ním nemohu jet — neodvažuji se. Ach — kdybych ho znovu viděla a kdyby mi tím svým hlasem řekl…
Et je suis en Russie, au diable ! Je pleure de colère, parce qu’il n’est pas là et parce que je ne peux pas aller le chercher, je n’ose pas. Ah ! si je le revoyais et s’il me disait de cette voix...
„Každý večer jsem se díval na váš portrét — myslel jsem na vás, než jsem usnul.“
— « Tous les soirs je regardais votre portrait, je pensais à vous en m’endormant ».
Zdá se mi… zdá se mi… nic!
Il me semble., il me semble., rien !
Není pro to omluvy — a setkám-li se s ním někdy, neodpustím mu — ale tady — ale v tuto chvíli bych mu padla k nohám.
Il n’y a pas d’excuses et si jamais je le rencontre je ne lui pardonnerai pas, mais ici, mais en ce moment je me jetterais à ses pieds.
A pak… ó — jaká hrůza věřit, že miluješ, a přece nemoci! Neboť nemohu milovat takového člověka — skoro nevzdělance, slabou, závislou bytost! Fuj! Ani lásku nemám — mám jen nudu.
Et puis... ô ! quelle horreur de croire aimer et de ne pouvoir pas ! Car je ne peux pas aimer un homme comme lui; un presque ignorant, un être faible, dépendant ! Fi ! Je n’ai même pas d’amour, je n’ai que de l’ennui.
Dostala jsem zelený pokoj a modrý salon — to je dost zvláštní, pomyslíme-li na moje putování od té zimy! A co jsem v Rusku — kolikrát jsem vyměnila průvodce, ubytování, kraj. Chvíli s Étiennem, chvíli u Niny, pak na venkově, pak v Poltavě — nakonec u otce. Žádná změna mě nepřekvapuje; střídám ubytování, příbuzné, známé — bez nejmenšího úžasu, vzhledem k tomu podivnému pocitu, který jsem dřív cítívala. Všechny ty lhostejné, ochranitelské bytosti, nástroje přepychu nebo prospěchu — splývají mi a nechávají mě klidnou a chladnou.
On m’a donné une chambre à coucher verte et un salon bleu ! est-ce assez étrange, quand on pense à mes pérégrinations depuis cet hiver ! Et depuis que je suis en Russie, combien de fois ai-je changé de guides, de logements, de pays. Tantôt avec Etienne, tantôt chez Nina, puis à la campagne, puis à Poltava, enfin chez mon père. Aucun changement ne m’étonne, je change de logements, de parents, de connaissances, sans le moindre étonnement vu ce sentiment étrange que j’éprouvais avant. Tous ces êtres indifférents, protecteurs, instruments de luxe ou d’utilité, se confondent et me laissent calme et froide.
Jak přimět otce, aby jel do Říma?
Comment faire pour amener mon père à Rome ?
U sta hromů, u sta hromů, u sta hromů!6
Bigre, bigre, bigre !
Poznámky
Pozn. překl.: Versta (rus. верста) — ruská délková míra, přibližně 1,067 km; dvacet verstů = asi 21 km. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „mauvaise canaille“. ↩
Pozn. překl.: Fr. „jeter des pierres dans le jardin de quelqu’un“ — činit někomu nepřímé, zastřené výtky. ↩
Pozn. překl.: Floutek – fr. gommeux (doslova „gumový“), dobový výraz pro přepjatého elegána, módního fintila; 70. léta 19. stol. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „genitor“ – Marie užívá výraz s ironickým odstupem. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Bigre, bigre, bigre !“ ↩