❦
Pondělí, 21. srpna 1876 (9. srpna) a úterý, 22. srpna 1876 (10. srpna)
Lundi, 21 août 1876 (9 août) et Mardi, 22 août 1876 (10 août)
Zdejší život má daleko k upřímné pohostinnosti Étiennově a Mariině — ti mi přenechali svůj pokoj a obsluhovali mě bez oddechu.1 Ale je to opravdu jiné. Tam jsem byla na přátelské půdě, doma; tady přijíždím navzdory zavedeným vztahům a svýma malýma nohama šlapu po stovkách hádek a miliónech nepříjemností.
Il y a loin de la vie d’ici à la franche hospitalité d’Etienne et de Marie qui m’ont cédé leur chambre et qui me servaient comme des nègres. Mais aussi c’est bien différent. Là j’étais en pays ami, chez moi; ici je viens bravant les relations établies et foulant sous mes petits pieds des centaines de querelles et des millions de désagréments.
Otec je člověk suchý, opotřebovaný; od dětství ho mačkal a válcoval strašný generál — jeho otec. Sotva byl svobodný a bohatý, vrhl se do světa a napůl se zruinoval.
Mon père est un homme sec, usé, froissé et aplati dès son enfance par le terrible général, son père. A peine libre et riche il s’est lancé et à moitié ruiné.
Celý nadutý ješitností a dětinskou pýchou — raději se tváří jako obluda, než aby ukázal, co cítí — zvláště když ho něco dojme; a v tom je jako já.
Tout bouffi d’amour-propre et d’orgueil puéril, il préfère paraître un monstre que montrer ce qu’il sent surtout lorsqu’il est ému par quelque chose et en cela il est comme moi.
I slepý by viděl, jak je nadšen, že mě má — a trochu to i dává najevo, jsme-li sami.
Un aveugle verrait combien il est enchanté de m’avoir et il le montre même un peu quand nous sommes seuls.
Ve dvě hodiny jsme odjeli do Poltavy. Otec, já a Paša — pak Paul a malý kníže.
A deux heures nous sommes partis pour Poltava. Mon père, moi et Pacha, puis Paul et le petit prince.
Už dnes ráno jsme měli šarvátku kvůli Babaninovým — a v kočáru si otec dovolil je urážet ve jménu svého ztraceného štěstí a za vše obviňoval babičku. Krev se mi nahrnula do tváře a tvrdě jsem mu řekla, ať nechá mrtvé v hrobě.
Ce matin déjà nous avons eu une escarmouche à l’occasion des Babanine et en voiture mon père s’est permis de les insulter au nom de son bonheur perdu, accusant en tout grand-maman. Le sang m’est monté au visage et je lui dis durement de laisser les morts dans leur tombeau.
„Nechte mrtvé!“ zvolal. „Ale totiž — kdybych mohl vzít popel té ženy a…“
— Laissez les morts ! s’écria-t-il, mais c’est-à-dire que si je pouvais prendre les cendres de cette femme et les...
„Mlčte! Jste drzý a nevychovaný člověk!“
— Taisez-vous ! Vous êtes un impertinent et un mal élevé !
„Čokoláda je snad drzý — ale ne já!“
— Chocolat peut-être impertinent et pas moi !
„Vy a všichni, komu chybí jemnocit a výchova! Nechci, aby se takto mluvilo. Mám-li já tolik jemnocitu, abych mlčela — je směšné, když si ostatní stěžují. Vy nemáte s Babaninovými nic společného — starejte se o záležitosti své ženy a svých dětí — a co se ostatních týče, nemluvte o nich — tak jako já nemluvím o vašich příbuzných. Oceňte můj společenský takt a dělejte totéž.“
— Vous et tout ceux qui manquent de délicatesse et d’éducation ! Je ne veux pas qu’on parle ainsi. Si j’ai la délicatesse de me taire il est ridicule que les autres se plaignent. Vous n’avez rien à faire avec les Babanine, mêlez-vous des affaires de votre femme et de vos enfants, quant aux autres n’en parlez pas comme je ne parle pas moi de vos parents à vous. Appréciez mon savoir-vivre et faites-en autant.
Zatímco jsem takto mluvila, cítila jsem k sobě největší obdiv.
Tout en parlant ainsi j’éprouvais la plus grande admiration pour moi.
„Jak mi můžete říkat takové věci!“
— Comment pouvez-vous me dire des pareilles choses !
„Říkám to — opakuji to — a lituji, že jsem tady; protože nevíte, jak se chovat k těm, kdo přijdou na návštěvu.“
— Je les dis, je les répète et je regrette d’être ici, car vous ne savez pas comment on se comporte avec ceux qui viennent en visite.
Otočila jsem se k němu zády — dusila jsem se slzami a vztekem, že pláču.
Je lui tournai le dos car j’étouffais de larmes et de rage de pleurer.
A když se otec začal smát, rozpačitý a zmatený — pokoušeje se mě obejmout a přitáhnout do náručí — znásobila jsem obdiv ke své osobě a kladla mu co nejráznější odpor.
Et lorsque mon père commença à rire, embarrassé et confus, essayant de m’embrasser et de m’attirer dans ses bras, je redoublai d’admiration pour ma persone et lui opposai la résistance la plus énergique.
„Tak pojď, Marie — uzavřeme mír; nikdy o tom nebudeme mluvit — já o tom nikdy nepromluvím — dávám ti čestné slovo!“
— Allons, Marie, faisons la paix, nous ne parlerons jamais de cela, je n’en parlerai jamais, je te donne ma parole d’honneur !
Zaujala jsem opět přirozený postoj — ale bez jediné známky odpuštění nebo laskavosti, takže Táta byl dvojnásob vlídný.
Je repris ma pose naturelle mais sans donner aucune marque de pardon ou de bienveillance, ce qui fit que Papa redoubla d’amabilité.
Mé dítě, můj anděle (mluvím sama k sobě) — ty jsi anděl, vyloženě anděl! Vždy jsi věděla, jak se chovat — ale nebyla jsi schopna to uplatnit; teprve nyní začínáš aplikovat své teorie na skutečnost! Jsi hodna všeho — zbožňuji tě.
Mon enfant, mon ange (je me parle à moi-même) tu es un ange, un ange positivement ! Tu savais toujours comment te conduire mais tu n’étais pas en état; à présent seulement tu commences à appliquer tes théories à la réalité ! Tu es digne de tout, je t’adore.
Dali jsme si v hotelu čaj — v Poltavě je otec králem — ale jaké strašné království!
Nous avons pris du thé à l’hôtel, à Poltava mon père est roi mais quel affreux royaume !
Otec je přenesmírně hrdý na své dva isabelové koně2 — když nám je přistavili s městskou kaleškou, sotva jsem ráčila říct „velmi hezcí“.
Mon père est archi-fier de ces deux chevaux isabelle, lorsqu’on nous les avança avec la calèche de ville je daignai à peine dire « très jolis ».
Objeli jsme ulice — liduprázdné jako v Pompejích. Jak jen tihle lidé mohou takto žít! Nejsem tu, abych studovala mravy města — pojďme dál.
Nous fîmes le tour des rues., désertes comme à Pompeï. Comment ces gens-là peuvent-ils vivre ainsi ! Je ne suis pas ici pour étudier les mœurs de la ville, ainsi passons.
„Ach!“ řekl otec. „Kdybys přijela trochu dříve — bylo tu plno lidí, mohli jsme uspořádat ples nebo cokoli. Teď tu není ani pes — jarmark skončil.“
— Ah ! fit mon père, si tu étais venue un peu plus tôt, il y avait du monde, on aurait pu arranger un bal, ou n’importe quoi. A présent il n’y a pas un chien, la foire est finie.
Zašli jsme do obchodu objednat malířské plátno. Ten obchod je dostaveníčkem poltavských floutků. Ale nikoho jsme tam nenašli.
Nous avons été dans un magasin commander une toile à peinture. Ce magasin est le rendez-vous de la gomme de Poltava. Mais nous n’y avons trouvé personne.
Ve městském parku totéž. Otec — nevím proč — nechce mě nikomu představit. Snad se bojí příliš tvrdé kritiky. Netrpělivě jsem čekala, až přijde Miloradovitch — a než se podávala večeře, vzala jsem Paula pod paží, abych se s ním prošla parkem a zeptala se, zda byl Miloradovitch zpraven.
Au jardin de la ville, la même chose. Mon père, je ne sais pourquoi ne veut me présenter personne. Peut-être est-ce la crainte d’une trop forte critique. J’attendais avec impatience l’arrivée de Miloradovitch, en attendant le dîner je pris le bras de Paul pour faire un tour au jardin et demander si Miloradovitch était prévenu.
„Poslal jsem k němu,“ řekl Paul, „a přijde hned — jistě sem, když nás nenajde v hotelu.“
— J’ai envoyé chez lui, dit Paul, et il viendra tout à l’heure, ici sans doute, ne nous trouvant pas à l’hôtel.
Vzala jsem bratra stranou, abych to zjistila — protože mi připadá, že se otec mračí a myslí si, že mám plány… a to se mi nelíbí.
J’ai pris mon frère à part pour savoir cela, parce qu’il me semble que mon père fronce le sourcil et pense que j’ai des plans... et cela me déplaît.
Uprostřed večeře přišel můj dávný…
Au milieu du dîner aurriva mon ancien...
Před šesti lety jsme byli v Oděse — máma se často stýkala s paní Miloradovitchovou — Gritz chodil k nám každý den, hrál si s Paulem a dvořil se mi — přinášel bonbóny, květiny, ovoce. Smáli se nám — Gritz říkal, že si nikdy nevezme jinou ženu než mě — načež jakýsi pán — už nevím který — pokaždé odpověděl:
Il y a six ans de cela nous étions à Odessa, maman voyait souvent Mme Miloradovitch et Gritz venait tous les jours chez nous, jouait avec Paul et me faisait la cour, m’apportait des bonbons, des fleurs, des fruits. On riait de nous et Gritz disait qu’il n’épouserait jamais une autre femme que moi, à quoi un monsieur je sais plus lequel ne manquait jamais de répondre :
„Ó ho — ten chlapec! Chce si vzít ministryni za ženu.“
— Oh ! ho ! quel garçon, il veut un ministre pour femme.
Miloradovitchovi nás doprovodili až k parníku, jenž nás měl odvézt do Vídně. Byla jsem nesmírně koketní — zapomněla jsem si hřeben a Gritz mi dal svůj — a při loučení jsme se políbili s dovolením rodičů.
Les Miloradovitch nous reconduisirent jusqu’au bateau à vapeur qui devait nous conduire à Vienne. J’étais excessivement coquette, j’avais oublié mon peigne et Gritz me donna le sien et au moment des adieux nous nous sommes embrassés avec la permission des parents.
„Blažené dny našeho dětství,
« Jours fortunés de notre enfance
kdy jsme říkávali: mami, tatínku!
Où nous disions, maman, papa !
Dny štěstí a nevinnosti —
Jours de bonheur et d’innocence
ach, jak jste již daleko!“
Ah ! que vous êtes loin déjà. »
„Víte, rozkošná sestřeničko — Gritz je trochu hloupý a trochu hluchý,“ řekl Michel, zatímco Miloradovitch stoupal po schodech na galerii restaurace.
— Vous savez adorable cousine, Gritz est un peu bête et un peu sourd, dit Michel pendant que Miloradovitch montait les marches de la galerie du restaurant.
„Znám ho dobře, drahý floutku — není hloupější než vy a já — a trochu nedoslýchá kvůli nemoci a zejména proto, že si dává do uší vatu ze strachu, aby se nenachladil.“
— Je le conais bien, cher gommeux, il n’est pas plus bête que vous et moi, et il est un peu sourd à cause d’une maladie et surtout parce qu’il met de la ouate dans les oreilles de peur de se refroidir.
Několik lidí se už přiblížilo a podávalo otci ruku — hořeli touhou být představeni dívce, která přijela z ciziny — ale otec to neudělal a jen se pohrdlivě šklebil. Už jsem se obávala, že totéž nastane i s Gritzem.
Plusieurs personnes déjà s’étaient approchées et ont donné la main à mon père grillant d’être présentées à la fille qui arrive de l’étranger, mais mon père n’en fit rien en faisant des grimaces de dédain. Je craignais déjà qu’il n’en fût de même avec Gritz.
„Marie, dovolte, abych vám představil Grigorije Levitche Miloradovitche,“ řekl otec.
— Marie, permettez-moi de vous présenter Grigori levitch Miloradovitch dit-il.
„Známe se již dlouho,“ řekla jsem — a s půvabem jsem podala ruku svému příteli z dětství.
— Nous nous connaissons depuis longtemps dis-je en tendant gracieusement la main à mon ami d’enfance.
Vůbec se nezměnil — stejná zářivá pleť, stejný mdlý pohled, stejná malá a lehce pohrdavá ústa — mikroskopický knírek. Dokonale oblečen a výtečné způsoby.
Il n’a pas du tout changé, le même teint éclatant, le même regard terne, la même bouche petite et légèrement dédaigneuse, une moustache microscopique. Parfaitement mis et d’excellentes manières.
Zvědavě jsme se na sebe dívali. Michel dělal sarkastické grimasy. Táta mrkal jako vždycky.
Nous nous regardions avec curiosité. Michel faisait des grimaces sarcastiques. Papa clignait des yeux comme toujours.
Vůbec jsem neměla hlad — byl čas jít do divadla, které je v parku stejně jako restaurace.
Je n’avais pas faim du tout, il était temps d’aller au théâtre qui se trouve dans le jardin commle restaurant.
Obrovská přední lóže v prvním patře, vyložená červeným suknem, naproti prefektovi.
Une immense avant-scène au premier, tendue de drap rouge, en face du préfet.
Kytice od knížete, který mi celý den vyznává lásku, jen aby slyšel: „jděte pryč, drahý“ — anebo: „jste květ floutků, bratranče.“
Un bouquet du prince qui passe la journée à me faire des déclarations pour recevoir des -allez-vous-en mon cher - ou bien, - vous êtes la fleur des gommeux, mon cousin.
Málo diváků a bezvýznamná hra. Ale naše lóže sama o sobě skrývala dost zajímavého.
Peu de monde et une pièce insignifiante. Mais notre loge renfermait à elle seule beaucoup d’intérêt.
Paša je zvláštní člověk. Upřímný a přímý až k dětinskosti — bere vše vážně a říká tak naplno, co si myslí, a s takovou prostotou, že mi někdy připadá, že pod tou dobrosrdečností skrývá ohromného sarkastického ducha — a přece tomu tak není. Někdy mlčí deset minut — a když na něj někdo promluví, trhne sebou jako ze snu. Když se někdo na jeho kompliment usměje nebo mu řekne: „jak jste laskavý!“ — urazí se a odejde do kouta se slovy: „Vůbec nejsem laskavý — říkám-li to, pak si to myslím. Příště nic neřeknu, nevěříte-li mi.“
Pacha est un homme curieux. Franc et droit jusqu’à l’enfantillage, il prend tout au sérieux et dit tellement ce qu’il pense, avec tant de simplicité qu’il me semble parfois qu’il cache sous cette bonhommie un immense esprit de sarcasme, et pourtant il n’en est rien. Il reste quelquefois dix minutes sans rien dire et quand on lui parle se secoue comme après un rêve, et lorsqu’à un compliment de lui on sourit ou on lui dit : - que vous êtes aimable ! il s’offense et s’en va dans un coin en disant : Je ne suis pas du tout aimable, si je le dis c’est que je le pense. Une autre fois je ne dirai rien si vous ne me croyez pas.
Přesedla jsem dopředu, abych uspokojila otcovu marnivost.
Je me suis mise sur le devant pour gratifier la vanité de mon père.
„Hle,“ říkal, „hle — teď jsem v roli otce! To je legrační. Ale já jsem přece stále ještě mladý muž!“
— Voilà, disait-il, voilà, me voilà dans le rôle d’un père à présent ! C’est drôle. Mais je suis encore un jeune homme, moi !
„Aha, táto — tak tady je vaše slabost. Budiž. Budete mým starším bratrem a budu vám říkat Konstantin. Platí?“
— Ah ! ha ! papa, voilà votre faible. Soit. Vous serez mon frère aîné et je vous nommerai Constantin. Cela va-t-il ?
„Naprosto!“
— Parfaitement !
„Nu tedy, Konstantine — podej mi binokl.“
— Eh bien, Constantin, passe-moi le binocle.
„S radostí. Výborně, ano, výborně.“
— Avec plaisir. Fort bien, oui, fort bien.
Vidíte, proklatí-čtenáři, jakého mám proklatého-otce.
Vous voyez, fichu-lecteurs, quel fichu-père.
Miloradovitch a já jsme velice toužili porozprávět si o samotě — ale Paul, Eristoff nebo táta nám bránili jako naschvál. Konečně jsem se přesunula do kouta, jenž vypadá jako malá oddělená lóže s výhledem na jeviště, odkud je vidět, jak se herci připravují. Michel šel samozřejmě za mnou — ale poslala jsem ho pro vodu a Gritz si sedl ke mně.
Miloradovitch et moi désirons beaucoup causer à nous deux, mais Paul, Eristoff ou papa empêchaient comme exprès. Enfin je me mis dans le coin qui est comme une petite loge à part donnant sur la scène et permettant de voir les préparations des acteurs. Michel me suivit naturellement mais je l’envoyai me chercher de l’eau et Gritz s’assit auprès de moi.
„Netrpělivě jsem na vás čekal,“ řekl, zvědavě si mě prohlížeje; „Paul mi spustil několik planých poplachů — a myslel jsem, že již nepřijedete — jako loni.“
— Je vous attendais avec impatience, dit-il en m’examinant curieusement, Paul m’a donné plusieurs fausses alarmes, et j’ai cru que vous ne viendriez plus, comme l’année passée.
„Ano, tak se myslelo — a přece vidíte.“
— Oui, on a cru cela, et pourtant vous voyez.
„Vůbec jste se nezměnila.“
— Vous n’est pas du tout changée.
„Ach, to mě mrzí — byla jsem ošklivá.“
— Oh ! ça me chagrine, j’étais laide.
„Hm…“
— Hum...
„Ne, ne — ale jste stále táž.“
— Non, non, mais vous êtes toujours la même.
„Já dobře vím, co je zač ta sklenička vody!“ zamňoukal kníže, podávaje mi ji. „Já to dobře vím!“
— Je vois bien quel est ce verre d’eau ! miaula le prince en m’en tendant un. Je le vois bien !
„Ne jako ta, co přinášíte — a kterou mi vylijete na šaty, budete-li se tak naklánět.“
— Pas comme celui que vous apportez et que vous renverserez sur ma robe si vous vous penchez tant.
„Nejste hodná — jste moje sestřenice a pořád mluvíte jen s ním.“
— Vous n’êtes pas bonne, vous êtes ma cousine et vous lui parlez toujours.
„On je můj přítel z dětství — a vy jste rozkošný floutek na jeden den.“
— Il est mon ami d’enfance et vous vous êtes un charmant gommeux d’un jour.
„Ach, to je pravda… floutek, ano, floutek.“
— Ah ! c’est vrai., gommeux, oui, gommeux.
Obrátila jsem se zpět ke Gritzovi a nechala toho druhého usadit se za mnou — a aniž bychom se jím nadále zabývali, zabývali jsme se jen sebou navzájem. A tehdy začaly vzpomínky. Ukázalo se, že si pamatujeme i ty nejmenší věci.
Je me retournai vers Gritz laissant l’autre se placer derrière moi, et sans plus nous en occuper, nous ne nous ne occupâmes que de nous. Et alors commencèrent les souvenirs. Il se trouva que nous nous souvenions des moindres choses.
„Tak jsem se vám tedy dvořil.“
— Je vous faisais la cour, donc.
„Ano, to je pravda.“
— Oui, c’est vrai.
„Byli jsme oba děti — ale jak si člověk na to vše vzpomíná, byl-li dítětem… spolu — ne?“
— Nous étions enfants tous les deux, mais comme on se souvient de tout cela quand on a été enfants... ensemble, n’est-ce pas ?
„Ano.“
— Oui.
Gritz je stařec duchem — je tak podivné slyšet tohoto chlapce, svěžího jako růže, hovořit o věcech vážných, domácích, praktických. Zeptal se mě, mám-li dobrou komornou — a pak:
Gritz est un vieillard comme esprit, il est si étrange d’entendre ce garçon frais de rose parler de choses sérieuses, domestiques, utiles. Il me demanda si j’avais une bonne femme de chambre, puis :
„Je dobře, že jste tolik studovala — až budete mít děti.“
— C’est bien que vous avez tant étudié, pour quand vous aurez des enfants.
„To je nápad.“
— Voilà une idée.
„Nu což — nemám pravdu?“
— Et quoi, n’ai-je pas raison ?
„Ano, máte pravdu.“
— Oui, vous avez raison.
„Vzdělání a dokonce věda jsou pro ženu nezbytné,“ dodal.
— L’éducation et même la science sont nécessaires à une femme, dit-il encore.
„Hle, váš strýc Alexandre,“ řekl mi otec.
— Voici votre oncle Alexande, me dit mon père.
„Kde?“
— Où ça ?
„Tamhle naproti.“
— Là en face.
Opravdu — byl tam s manželkou.
En effet il était là avec sa femme.
Alexandre přišel k nám — a otec mě o příští přestávce poslal za Nadinou. Ta milá malá žena je spokojená — já také.
Alexandre vint chez nous, et mon père m’envoya chez Nadine dans le prochain entracte. Cette chère petite femme est contente, moi aussi.
Když jsem se vrátila zpátky, znovu mě v mém koutě zavřeli moji dva bratranci, otec, bratr a přítel. Pak k nám přišla Nadina.
Quand je revins chez moi je fus de nouveau enfermée dans mon coin par mes deux cousins, mon père, mon frère et mon ami. Alors Nadine vint chez nous.
V jedné přestávce jsem šla do parku s Paulem — a otec běžel za mnou a vzal mě pod paží.
Dans un entracte j’allai au jardin avec Paul et mon père courut après moi et me prit le bras.
„Vidíš, jak jsem laskavý k tvým příbuzným — to dokazuje, že se umím chovat.“
— Tu vois comme je suis aimable envers tes parents, ça prouve que je sais vivre.
„Velmi dobře — ale je to, jak jsem ti řekla. Kdo chce být se mnou zadobře, ať plní mou vůli a slouží mi.“
— Très bien, mais c’est comme je t’ai dit. Qui veut être bien avec moi, fasse mes volontés et me serve.
„Ach, ne.“
— Ah ! non.
„Ach, ano — berte, nebo nechte být. Ale přiznejte, že jste šťastný, že máte dceru jako já — hezkou, dobře urostlou, elegantní, duchaplnou, vzdělanou. Přiznejte.“
— Ah ! si. C’est à prendre ou à laisser. Mais avouez que vous êtes heureux d’avoir une fille comme moi, jolie, bien faite, élégante, spirituelle, instruite. Avouez.
„Přiznávám — je to pravda.“
— J’avoue, c’est vrai.
„Aha! A to nepočítám, že jsi mladý — a každý se bude divit, že máš takovou dceru — co?“
— Ah ! ha ! Et sans comper que tu es jeune et que tout le monde va s’étonner de te trouver une pareille fille, hein ?
„Ano, jsem ještě velmi mladý.“
— Oui, je suis très jeune encore.
Marnivý, dětinský, bez charakteru. Přesně tak.
Vaniteux, puéril, sans caractère. C’est cela.
Zahráli valčík — a on se se mnou dal do tance přímo v lóži.
On joua une valse et il se mit à danser avec moi dans la loge.
Gritz je jako ostatní mladíci jeho kamarádem v prostopášnostech.
Gritz comme les autres jeunes gens est son camarade de débauches.
„Táto — půjdeme večeřet do parku.“
— Papa, nous allons souper au jardin.
„To se nesluší.“
— Ce n’est pas comme il faut.
„Ale ne!“ řekl Gritz a opřel se z boku o jeho křeslo, zatímco já jsem se opírala z druhé strany.
— Et non ! fit Gritz en s’appuyant de côté sur son fauteuil pendant que je m’apppuyais de l’autre.
„Bude se říkat, že slečna Bashkirtseff večeřela v noci v restauraci.“
— On dira que Mlle Bashkirtseff a soupé la nuit au restaurant.
„Nu prosím, táto — se svým otcem, maršálem šlechty3, jehož zná každý pes a jenž je vůdcem poltavské zlaté mládeže. Vskutku — to je skandální!“
— Allons donc, papa, avec son père, le maréchal de noblesse que tous les chiens connaissent et qui est le chef de la jeunesse dorée de Poltava. En effet, c’est scandaleux !
„Ale koně čekají…“
— Mais les chevaux attendent...
„Právě o tom jsem vám chtěla mluvit — odešlete tyhle a vrátíme se fiakrem.“
— C’est de cela que je voulais vous parler, renvoyez ceux-là et nous rentrerons en fiacre.
„Ty fiakrem? Nikdy!“
— Toi en fiacre, jamais !
„Tak dejte zapřáhnout tu čtyřku, se kterou jste přijel z Gavronzi,“ řekl Gritz.
— Alors faites atteler les quatre avec lesquels vous êtes venu de Gavronzi - dit Gritz.
„Nu dobrá — ale večeřet se přece nesluší.“
— Eh bien, mais souper n’est pas convenable.
„Táto — sestoupím-li já ze své přísnosti a uznám-li něco za vhodné, je směšné, když si ostatní myslí něco jiného.“
— Papa, lorsque moi je descends de ma rigidité et trouve une chose convenable il est ridicule que d’autres pensent autrement.
„Hm… ano… výborně… hm — tak to tedy udělejte.“
— Hum... oui... fort bien., hum, faites alors.
Pokořovalo ho v jeho mladistvosti, že sedí mezi mnou a Gritzem jako mezi vlastními dětmi.
Il était humilié dans sa jeunesse d’être entre moi et Gritz comme entre ses enfants.
„Konstantine,“ řekla jsem, „jsi hodný chlapec — dělej, jak říkám — budeme se spolu bavit.“
— Constantin, dis-je, tu es un bon garçon, fais comme je dis, nous nous amuserons ensemble.
„Aha, ha ha!“ — a Konstantin se dal do smíchu. Alexandre byl velmi spokojen, když viděl, že mě neponižují. Všichni naši se bojí Bashkirtseffů — jejich ponižování a sarkasmu. Já jasně dokazuji, že se jich nebojím.
— Ah ! ha ! ha ! - et Constantin se mit à rire. Alexandre était tout content de voir qu’on ne m’humiliait pas. Tous les nôtres craignent les humiliations et les sarcasmes des Bashkirtseff. Je prouve bien que je ne les crains pas.
„Víš — budeme večeřet — ale jen proto, abych ti udělal radost; unavily mě tyhle zábavy.“
— Tu sais, nous souperons mais c’est uniquement pour te faire plaisir, je suis las de ces amusements.
„To věřím! Muži jsou všichni takoví! Unaví se — a chtějí, aby ženy v sedmnácti letech byly přesycené jako oni — ženy, které z života ještě nic nezažily.“
— Je crois bien. Les hommes sont tous ainsi ! Ils se lassent et ils veulent que les femmes à dix-sept ans soient blasées comme eux, elles qui n’ont encore rien éprouvé de la vie.
„Hm… ano, výborně — nechme toho.“
— Hum., oui, fort bien, laissons.
Večeřeli jsme v odděleném salonku (táta si ho vyžádal z úcty ke mně).
Nous avons soupé dans un salon à part, (exigé par papa par respect pour moi).
Bashkirtseff otec a syn, Alexandre a Nadina, PPaul, Paša, Eristoff, Miloradovitch a já. Ten mi pořád přehazoval plášť přes ramena a ujišťoval mě, že prochladnu.
Bashkirtseff père et fils, Alexandre et Nadine, Pau Paul, Pacha, Eristoff, Miloradovitch et moi. Celui-ci ne faisait que me mettre mon manteau sur les épaules en m’assurant que je prendrai froid.
Pilo se šampaňské — Eristoff žádal láhev za lahví, aby mi dal poslední kapku. Miloradovitch si hrál na rozumného a dovolával se mého souhlasu, který jsem mu bez váhání dávala.
On a bu du champagne, Eristoff demandait bouteille après bouteille pour me donner la dernière goutte. Miloradovitch faisait le raisonnable en demandant mon approbation que j’accordais sans hésiter.
Padlo několik přípitků — a můj přítel vzal pohár, naklonil se ke mně a tiše mi řekl: „Na zdraví vaší paní matky“ — a jak se mi důvěrně díval do očí, odpověděla jsem také potichu, s upřímně vděčným pohledem a přátelským úsměvem.
On proposa plusieurs toasts et mon ami prenant son bocal se pencha vers moi et me dit doucement: « à la santé de Madame votre mère » et comme il me regardait dans les yeux d’un air intime, je répondis aussi à voix basse et avec un regard de franc remerciement et un sourire amical.
O několik minut později jsem nahlas řekla:
Quelques minutes après je dis tout haut :
„Na zdraví mámy!“
— A la santé de maman !
A pilo se znovu — Miloradovitch sledoval každé mé hnutí a zjevně se snažil přizpůsobit mým názorům, mému vkusu — ba dokonce mým žertům. A mně se líbilo je měnit, jen abych ho uvedla do rozpaků. Vypila jsem jen půl skleničky — ale poněvadž mi přilévali poslední kapku z každé lahve, vypadalo to, jako bych pila pořád — a otec mě na to upozornil. Řekla jsem mu pravdu — a on mi řekl: „Ach, dobře.“
Et on bu de nouveau, Miloradovitch guettait mes moindres gestes et cherchait visiblement à se conformer à mes opinions, à mes goûts, à mes plaisanteries même. Et je me plaisais à en changer pour l’embarrasser. Je n’ai bu qu’un demi-verre, mais comme on me versait la dernière goutte de chaque bouteille j’avais l’air de boire toujours et mon père m’en fit la remarque. Je lui dis la vérité, et il me dit : Ah ! bien.
Paša dostal od knížete přezdívku filosláv4. Kníže je ubohý ztracený lump.
Pacha a reçu le surnom de philoslave, du prince. Le prince est un malheureux garnement perdu.
Miloradovitch mi naslouchal a nakonec zvolal: „Ach — ale ona je rozkošná!“ — s takovou naivitou, přirozeností a potěšením, že to potěšilo i mě samotnou.
Miloradovitch m’écoutait et finit par s’écrier : Ah ! mais elle est charmante ! avec tant de naïveté, de naturel et de plaisir, que cela me fit plaisir à moi-même.
Nadina se vrátila kaleší s tátou a se mnou — a zatímco muži, vyjma Gritze, dál pili v hotelu (dámy jim překážely), šla jsem k ní a ulehly jsme spolu, abychom si v klidu popovídaly. Táta se své role vážně chopil — třikrát mi poslal Čokoláda se vzkazem, že budu unavena, neuložím-li se ihned.
Nadine rentra en calèche avec papa et moi, et pendant que les hommes, excepté Gritz, continuaient de boire à l’hôtel (les dames les avaient gênés) j’allai chez elle et nous nous couchâmes ensemble pour bavarder à l’aise. Papa, entra sérieusement dans son rôle, il m’envoya trois fois Chocolat pour dire que je serais fatiguée si je ne me couchais pas de suite.
Nechala jsem zavolat Alexandra a hovořili jsme o obchodních záležitostech až do pěti ráno — od pěti do šesti přišel Paul a mluvilo se o otci.
Je fis appeler Alexandre et nous avons causé affaires jusqu’à cinq heures du matin, et de cinq à six Paul vint et on parla du père.
„Drahá Moussio,“ říkal strýc, „ty jsi mě okouzlila — tvé důstojné chování k Bashkirtseffovi mě nadchlo. Obával jsem se o tebe — ale budeš-li pokračovat, dostaneš ho do rukou, ujišťuji tě.“
— Chère Moussia, disait mon oncle, tu m’as enchanté, ta conduite digne avec Bashkirtseff m’a ravi. Je craignais déjà pour toi mais si tu continues tu le prendras dans tes mains, je te l’assure, moi.
„Ano,“ řekl Paul, „zůstaneš-li jen měsíc, ovládneš ho — a bude to pravé štěstí pro nás všechny.“
— Oui, dit Paul, si tu restes seulement un mois, tu le domineras et ce sera un vrai bonheur pour nous tous.
S Alexandrem je ujednáno, že na začátku září s ním objedu své statky a vyřídíme veškeré záležitosti. Připravím na to otce — odjedu na tři týdny a ještě se k němu vrátím, než opustím Rusko. To si myslím, u sta hromů5! Řeknu tak mimochodem, že veškerý majetek mé tety patří mně. Takové věci na něj budou mít blahodárný účinek.
Il est convenu avec Alexandre qu’au commencement de septembre j’irai avec lui faire une tournée dans mes biens et nous réglerons toutes les affaires. Je préparerai mon père à cela, j’irai pour trois semaines et reviendrai encore chez lui avant de quitter la Russie. Je le crois bien bigre ! Je dirai, par hasard que tous les biens de ma tante sont à moi. Ces choses-là lui feront un effet salutaire.
Vzal si pokoj vpravo vedle mého — a svého sluhu nechal spát v mém předpokoji.
Il prit une chambre à côté de la mienne à droite et, dans mon antichambre, il fit coucher son domestique.
„Doufám, že je dobře střežena,“ řekl strýci, „víte — jsem bonviván, veselý člověk — ale od chvíle, kdy mi ji matka svěřila, dostojím té důvěře a splním svou povinnost svatosvatě.“
— J’espère qu’elle est bien gardée, dit-il à mon oncle, vous savez, je suis un bon vivant, un homme gai, mais du moment que sa mère me la confie, je justifierai cette confiance et je remplirai mon devoir d’une manière sacrée.
Druhý den — dnes ráno, nebo spíše dnes odpoledne — v jednu hodinu tatáž společnost (všichni bez výjimky) obědvala spolu. A s Gritzem jsem pila čaj u okna (zdi jsou tak silné, že okenní výklenek tvoří skutečný stolek).
Le lendemain, ce matin, ou plutôt cet après-midi, à une heure, la même société, (tous sans exception) a déjeuné ensemble. Et j’ai pris le thé auprès d’une fenêtre (les murs sont si épais que dans la fenêtre il se forme une vraie table) avec Gritz.
Včera jsem od otce vzala pětadvacet rublů — abych měla to potěšení vrátit mu je dnes.
Hier j’ai pris vingt-cinq roubles à mon père pour avoir le plaisir de les lui rendre aujourd’hui.
Odjeli jsme ve stejném pořadí jako včera. Miloradovitch nás doprovodil až na poštu, kde jsem měla vyzvednout fotografie — ale úřad byl zavřen.
Nous sommes partis dans le même ordre qu’hier. Miloradovitch nous accompagna jusqu’à la poste où je devais prendre des photographies, mais le bureau était fermé.
Sotva jsme byli několik minut v polích, otec se mě najednou otázal:
Nous étions à peine depuis quelques minutes dans les champs que mon père me demanda tout à coup :
„Tak — budeme se dnes znovu prát?“
— Eh bien, allons-nous nous battre encore aujourd’hui ?
„Jak dlouho budete chtít!“
— Tant que vous voudrez !
On mě vzal náhle do náručí, zahalil mě do svého pláště a opřel mi hlavu o své rameno. A já zavřela oči — to je můj způsob něžnosti. Tak jsme chvíli setrvali.
Il me prit brusquement dans ses bras, m’enveloppa de son manteau et m’appuya la tête sur son épaule. Et je fermai les yeux, c’est ma manière de tendresse. Nous restâms ainsi pendant quelque temps.
„Teď,“ řekl, „se zase narovnej.“
— A présent, dit-il, remets-toi droite.
„Pak plášť — jinak mi bude zima.“
— Un manteau alors, car j’aurai froid.
Zahalil mě do pláště. A já se dala do hovoru o cizině — o Římě, o jeho radostech, o jeho společnosti — dbajíc, abych mu dala jasně najevo, že se nám tam nesmírně dobře vedlo; mluvila jsem o monsignoru de Falloux, o baronu Viscontim, o papeži. Rozhovořila jsem se o poltavské společnosti.
Il m’enveloppa dans un manteau. Et je me mis à parler de l’étranger, de Rome, de ses plaisirs, de sa société ayant bien soin de lui faire entendre que nous y étions excessivement bien, parlant de Monseigneur de Falloux, du baron Visconti, du Pape. Je m’étendis sur la société de Poltava.
„Trávit život prohráváním v kartách s podvodníky — ruinovat se uprostřed lůzy šampaňským v hospodách — ohlupovat se, plesnivět! Ať si člověk dělá cokoli — musí být vždy v dobré společnosti!“
— Passer sa vie à perdre aux cartes à des fripons, se ruiner au milieu de la canaille en champagne dans des cabarets. S’abrutir, se couvrir de moisissure ! [Quoique] qu’on fasse, il faut toujours être en bonne compagnie !
„Ach, tak — ale ty jako bys říkala, že jsem ve špatné společnosti,“ řekl se smíchem.
— Ah ! ça, mais tu as l’air de dire que je suis dans une mauvaise société, dit-il en riant.
„Já! Nikdy — mluvím jen obecně — o nikom konkrétním.“
— Moi ! Jamais seulement je parle en général, de personne en particulier.
Říkala jsem toho tolik a tolik, že se mě zeptal, kolik stojí velký byt na pořádání slavností v Nice.
J’en dis tant et tant qu’il me demanda combien coûtait un grand appartement pour donner des fêtes à Nice.
Řekla jsem mu cenu.
Je lui en dis le prix.
„Víš,“ řekl, „kdybych tam přijel a usadil se na jednu zimu jako… zkrátka… ano — pohlíželo by se na to úplně jinak a postavení by bylo zcela jiné…“
— Tu sais, dit-il, que si je venais là-bas et m’installais pendant un hiver comme... enfin... oui, on regarderait tout autrement et la position serait toute autre...
„Čí postavení?“
— La position de qui ?
„Nebeských ptáků,“ řekl se smíchem — jako dotčen.
— Des oiseaux du ciel, dit-il en riant, comme piqué.
„Moje postavení? Ano, to je pravda — ale Nice je nepříjemné město — je tam samá lůza. Proč nepřijedete letos v zimě do Říma?“
— Ma position ? Oui, c’est vrai, mais Nice est une ville désagréable, il n’y a que de la canaille. Pourquoi ne viendriez-vous pas cet hiver à Rome ?
„Já — hm… ano… hm…“
— Moi, hum... oui... hum...
Nevadí! První slovo padlo — a padlo na úrodnou půdu. Bojím se vlivů — totiž vlivu paní Tutcheffové. Musím toho člověka navyknout na sebe — stát se mu milou, nezbytnou — a zařídit, aby teta narazila na zeď mezi svým bratrem a svou zlomyslností. Začala jsem dnes. Jsem tu jako doma, v ničem mu nenarušuji zvyklosti, povídám, vyprávím, kážu, on mě poslouchá spokojeně a usmívá se. Je rád, když vidí, že dovedu mluvit o čemkoli, a když jsme šli k večeři a já jsem právě uzavírala větu o chemii s jistým Kapitanenkem, důstojníkem gardy ve výslužbě, otupělým provincií a všeobecným posměchem — mladíkem a domácím šaškem — vstal otec a řekl:
C’est égal ! Le premier mot lancé, il est tombé en bonne terre. Ce que je crains, ce sont les influences, c’est-à-dire l’influence de Mme Tutcheff. Il faut habituer cet homme à moi, me rendre agréable, nécessaire, et faire en sorte que cette tante trouve un mur entre son frère et sa méchanceté. J’ai commencé aujourd’hui. Je suis comme chez moi, je ne gêne aucune de ses habitudes, je cause, je raconte, je prêche, il m’écoute avec satisfaction et sourit. Il est content de me trouver capable de parler de tout et, comme on allait dîner et je terminais une phrase sur la chimie avec un certain Kapitanenko, officier de la garde en retraite, abruti par la province et les moqueries universelles, un jeune homme et le bouffon de la maison, mon père dit en se levant :
„To je pravda, Pašo, je velmi učená.“
— C’est vrai Pacha, elle est très savante.
„Děláte si legraci, táto?“
— Vous voulez rire papa ?
„Vůbec ne, vůbec ne, ale to je dobře, ano. Ach, výborně, hm, výborně.“
— Pas du tout, pas du tout, mais c’est bien, oui. Ah ! fort bien, hum, fort bien.
Tak vidíte, proklatí-čtenáři, vidíte přece, že když nejsem nešťastná jako prach na cestě, vidíte přece, že nikoho nemiluji a Antonelli je mému srdci stejně vzdálený jako… jako Gritz. Jsem netrpělivá, přijede zítra. Je tu jediný a já nemohu žít bez zábavy.
Vous voyez bien fichus-lecteurs, vous voyez bien que lorsque je ne suis pas malheureuse comme la poussière du chemin, vous voyez bien que je n’aime personne et qu’Antonelli est aussi loin de mon cœur que... que Gritz. Je suis impatiente, il viendra demain. Il est le seul ici et je ne puis vivre sans amusement.
A pak… a pak Gritz. Zkrátka… Bůh je ke mně dobrý, velmi dobrý.
Et puis... et puis Gritz. Enfin.. Dieu est bon, très bon pour moi.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále „me servaient comme des nègres“ — dobová francouzská fráze (70. léta 19. stol.) ve významu „obsluhovat neúnavně, dřít jako otrok“, dnes nevhodná pro rasový podtext. Překlad volí věcný význam „bez oddechu“. Srov. obdobný dobový výraz v karnetu 064. ↩
Pozn. překl.: Isabeloví koně — koně světle žlutohnědé (krémové) barvy; pojmenování pochází od španělské královny Isabely I. (1451–1504), jíž je v oblíbené legendě připisována přísaha, že se nepřevleče, dokud nebude dobyto určité město. ↩
Pozn. překl.: Maršál šlechty (fr. maréchal de noblesse, rus. маршал дворянства) — volený předák šlechtické samosprávy v gubernii či újezdu carského Ruska. ↩
Pozn. překl.: Filosláv — stoupenec panslávské myšlenky, politického hnutí usilujícího o slovanskou jednotu; v 70. letech 19. stol. politicky aktuální téma v souvislosti se srbskou krizí. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „bigre“. ↩